Po loňském virtuálně-digitálním ročníku přivítal letošní Frankfurtský knižní veletrh (20. 10.–24. 10.) fyzické vystavovatele a návštěvníky. S ohledem na aktuální pandemickou situaci jich bylo výrazně méně než předloni, museli se dopředu registrovat a vstupenky kupovat výhradně online, hygienické podmínky byly přísné. Jak konstatoval novinář Christoph Schröder, nekonaly se žádné ochutnávky, rauty ani párty, zůstalo jen „sledování kontaktů. Koronavirová pandemie zvěcnila podnikání v oblasti literatury i knižní veletrh a zredukovala obojí na podstatu – čti a pracuj.“ Odborný program si i letos částečně zachoval digitální podobu, nově přibyl Frankfurt Studio – Festival, který v sobotu a neděli streamoval rozhovory se spisovateli, a to zdarma po internetu i na velké obrazovce v centrální veletržní agoře.

Kanada 2021

Redukovanou podobu měla také účast čestného hosta, jímž letos byla Kanada. (Její prezentace se připravovala již v roce 2020.) Do Frankfurtu přijelo asi šedesát kanadských literátů, ovšem mnohé ostatní zastupovaly čerstvé německé překlady jejich děl, jichž bylo kolem čtyř set. V oficiálních materiálech Kanaďané uváděli, že se v jejich zemi mluví nejen anglicky a francouzsky, ale také mandarínsky, paňdžábsky a sedmdesáti původními indiánskými jazyky, takže jsou národem existujícím v „překladatelském modu“. Tomu odpovídalo i heslo „Jedinečná pluralita“, uváděné důsledně anglicky i francouzsky (Singular Plurality. Singulier Pluriel).

Nejslavnější kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová, mimo jiné autorka nyní i seriálově proslaveného Příběhu služebnice, veletrh navštívila před dvěma lety. Letos zde byl prezentován německý překlad její literárně teoretické knihy Survival: A Thematic Guide to Canadian Literature (Přežít), jež právě v přežití hledá podstatu kanadské literatury i národní identity. Originál pochází už z roku 1972 a dnes je kritizován za to, že vychází „z abstraktního předpokladu jednotné kanadské identity, kterou pak zpětně spoluutvářejí“ (Klára Kolinská). Nicméně, jak uvádí Viktor Janiš, sama Atwoodová o přežití jistě leccos ví, protože její otec, entomolog „vyrážel každé jaro do severské divočiny a rodina se vracela do civilizace až na podzim“. Ostatně i v její beletrii se objevuje, jak napsal Richard Olehla, téma přežití v situaci, kdy se jedinec ocitá tváří tvář nehostinné přírodě, musí bojovat o „holé přežití“ a v tomto sestupu do hlubin přírody, jenž je zároveň sestupem do archetypální minulosti, objevuje sebe sama.

Jinak ovšem byly na veletrhu prezentovány spíše novinky kanadského knižního trhu. Ty z oblasti non fiction z větší části potvrzovaly pověst Kanady jako multikulturní liberální země. Například kniha The boy on the beach (Chlapec na pláži) od Tima Kurdi – Syřanky kurdského původu, žijící nyní v Kanadě –, jejíž malý synovec se coby utečenec utopil roku 2015 ve Středozemním moři a fotka jeho drobného těla smáčeného vlnami pak obletěla svět. Kniha vypráví jeho pohnutý osud i příběh celé rodiny a vyznívá jako obrana práv uprchlíků.

Další knihy nesly názvy jako Goodbye gender (o světě, v němž bychom se obešli bez kategorie genderu) nebo Disfigured (Znetvořená) o tom, jaké to je poslouchat jako dítě pohádky a identifikovat se při nich nikoli s Kráskou, ale s Netvorem: její autorka Amanda Leduc trpěla dětskou mozkovou obrnou a na jejím těle to zanechalo nemalé následky.

Na veletrhu prezentované německé tituly tamní realitu líčí různě: některé zcela nadšeně, jako kniha Gebrauchsanweisung für Kanada (Návod k použití Kanady), jež začíná kapitolami Svět potřebuje více Kanady a Nejpřátelštější země světa; jiné jsou kritičtější a poukazují na to, že postavení původních (indiánských) obyvatel se zlepšuje jen pomalu, např. kniha Indigene Völker in Kanada: Der schwere Weg zur Verständigung (Domorodé národy v Kanadě: Obtížná cesta k porozumění).

Vstupy do kanadské expozice střežily dva vertikální panely evokující indiánské totemy a také samotná kanadská expozice měla silnou atmosféru: z potemnělého prostoru vystupovalo několik světlejších dominant, které symbolizovaly kanadské řeky, hory i vegetaci v jednotě s literaturou, která z těchto zdrojů vychází. Ostatně na veletrhu bylo připomínáno, že původní hrdelní zpěvy inuitských žen kdysi imitovaly zvuky větru, řek i zvířat, a tradici se nyní pokoušejí někteří kanadští Inuité oživit.

Česko 2025?

Během konání veletrhu byla zveřejněna zpráva, že ministr kultury Lubomír Zaorálek a ředitel veletrhu Juergen Boos podepsali tzv. Letter of intent, jímž Česká republika deklaruje svůj zájem o čestné hostování na mezinárodním knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 2025 nebo 2026. V červnu příštího roku bude odevzdána závazná přihláška; během léta 2022 pak padne definitivní rozhodnutí z německé strany. Už v minulosti se hostování Česka ve Frankfurtu plánovalo, ale neuskutečnilo se. Poté, co úspěšně proběhlo naše hostování v Lipsku roku 2019, důvěryhodnost české strany snad poněkud stoupla, ovšem velmi bude záležet na postoji nové české vlády, a to nejen Ministerstva kultury ČR.

V německé produkci nabízené na veletrhu vyniklo (kromě několika knih o kancléřce Merkelové) více titulů, které se zaměřují na konkrétní rok a z kulturně historického hlediska z různých úhlů popisují, co všechno se tehdy stalo. (Ne vždy tak čtivě jako i u nás přeložené knihy Floriana Illiese). Uvidíme, jestli si některý z českých nakladatelů, jejichž zástupci na veletrhu byli, tedy odváží i česky vydat knihy jako 1977: Eine kurze Geschichte der Gegenwart (1977: Krátké dějiny současnosti) nebo Februar 33: Der Winter der Literatur (Únor 1933: Zima literatury). Z hlediska česko-německého kulturního dialogu ale bude podstatnější to, jak budou vypadat zmíněné roky 2025 či 2026. A jestli se v té době už veletrh bude konat v oné původní neztenčené a spontánní podobě, kdy se na něm scházel doslova celý svět.