Vynález prvního detektoru lži, vydání Proustova Hledání ztraceného času, objev největší kostry dinosaura, přelet Středozemního moře, otevření první čerpací stanice nebo založení kosmetické značky Maybelline – to vše a mnoho dalšího se událo právě roku 1913. „Možná nikdy předtím nenabral svět takové tempo jako v tomto roce,“ hodnotí německý novinář a kunsthistorik, který se již podruhé rozhodl nahlédnout pod pokličku klíčových událostí a prozradit něco ze soukromí řady zvučných jmen unikátní doby. Nyní jsou tyto „drby o umělcích a prominentech“ poprvé dostupné v češtině: 1913. Co jsem chtěl ještě vyprávět.

Florian Illies (nar. 1971) začal sbírat své první novinářské zkušenosti již v patnácti letech, vystudoval dějiny umění v Bonnu a Oxfordu, přispíval do nejprestižnějších německých novin, mimo jiného působil i ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde vedl rubriku fejetonů. Na spisovatelskou dráhu vstoupil se svou knižní prvotinou Generace Golf (2000), kde zachytil typické chování Němců narozených v 80. letech. Mozaiku událostí z roku 1913, doplněnou o jejich zajímavé a mnohdy nečekané okolnosti, s ironií sobě vlastní vylíčil nejprve v publikaci 1913. Léto jednoho století (2013), jež byla přeložena do dvaceti světových jazyků a stala se mezinárodním bestsellerem.

Ve druhém díle 1913. Co jsem chtěl ještě vyprávět (originál: 1913. Was ich noch erzählen wollte, 2018) Illies odkrývá další zákoutí ze života osobností, které právě v roce 1913 dokončovaly díla, díky nimž se navždy zapsaly do historie. Illies v poměrně úderných a informačně nahuštěných črtách popisuje další výrazné mezníky v životě malířů, herců, zpěváků, spisovatelů, politiků, ale také sportovců, lékařů a techniků. V knize popisované momenty nevešly do veřejného povědomí o těchto osobnostech, a právě proto umožňují čtenáři poznat je z trochu nekonvenční perspektivy. Ernst Hemingway boxuje, Rosa Luxemburgová sbírá herbář, Franz Kafka vytrhává plevel v pražských Nuslích a Jack London zase prosazuje myšlenku ekologického zemědělství – může to znít přinejmenším neobvykle, nečekaně, a někdy možná až nevhodně, ale i všechny tyto záblesky ze soukromé historie velikánů působících na přelomu století výrazně ovlivnily jejich dílo.

Dvanáct kapitol knihy tvoří dvanáct měsíců, během nichž se na několika rovinách odehrává život prominentů. Díky této struktuře, ale hlavně autorově zvídavosti a profesní erudici črty získávají podobu deníkového zápisu. Illies vystupuje jako vševědoucí dobový vypravěč, jenž ví takové detaily, jako kdyby byl soused a zároveň blízký přítel všech zúčastněných. Prozradí se teprve v momentě, kdy epicentrum kalifornského zemětřesení lokalizuje do dnešního Silicon Valley. Illies překvapuje jistotou, s níž líčí i ty nejpikantnější podrobnosti, které se dotyční kdysi odvážili vyřknout pouze ve svých denících nebo soukromých dopisech. Čas v knize ubíhá rychle, někteří protagonisté se v zápisech objeví jen na chvíli, k dalším se autor vrací a jiní, jako např. Franz Kafka, Hugo von Hofmannstahl, Marcel Proust, Mata Hari, Vasilij Kandinskij nebo Sigmund Freud, rovnoměrně prostupují celým rokem a udržují jakousi dějovou linii napínavého příběhu, za nějž lze tuto publikaci bezpochyby rovněž pokládat. Nic není zmíněno jen tak, dobové souvislosti vytvářejí podstatu jednotlivých událostí.

„Doba, v níž žijeme, je zřejmě nejpodstatnější a nejvíce vzrušující, jaká kdy byla,“ píše Ernst Troeltsch na úvod své knihy Rok 1913, již také v roce 1913 publikoval. V Illiesově knize je tento citát možná ještě aktuálnější. I po více než stu letech se autorovi daří nejen nacházet unikátní, doposud neznámé informace, ale s důvěryhodností očitého svědka i předávat kulturně-společenskou atmosféru tohoto průlomového roku.