Vystoupení mladé americké básnířky Amandy Gorman představovalo pro většinu diváků nejemotivnější část Bidenovy inaugurace. Báseň The Hill We Climb nejen že zastínila vystoupení Lady Gaga a Jennifer Lopez, ale především dokázala vystihnout, v jaké situaci se země s nově nastupujícím prezidentem nachází. Krátkou zmínku o této dosud téměř neznámé autorce měl druhý den snad každý větší deník po celém světě včetně těch českých.

O poezii se často říká, že je určena velmi omezenému diváckému okruhu. V případě naší domácí scény se dokonce mluví o tom, že současnou básnickou produkci čtou jenom kamarádi autorů. Když se ale podíváme za hranice, vidíme, že to tak možná nemusí být a mnohde je tento trend patrný již několik let, byť samozřejmě mluvíme o jistém typu básnické tvorby. V Norsku proběhla odbornými médii před časem zajímavá debata o tom, zda zaspala poezie nebo literární kritici, kteří odmítají pochopit, že dnešní poezie vzniká i existuje v jiném kontextu než jenom na papíře.

Když totiž začneme poezii chápat i v širším slova smyslu, pozorujeme spíše opak. Jako by poezie nabírala druhý dech. Jako by měla k rychlému klipovitému světu blíže než kdykoli předtím. Básní se na Instagramu i Twitteru, protože báseň může být krátká, úderná, vtipná, vizuálně přitažlivá. Současně jako by kondenzovanost veršů lépe vystihovala emoce spojené se společenskými i osobními výzvami, jež nás obklopují. Přistěhovalectví, chudoba, rozdělení společnosti. Láska, tělo, nemoc, samota.

Fenomén instagramových básníků Sever zažívá již několik let a tito tvůrci oslovují logicky zejména mladší čtenáře. Přední místa knižních žebříčků už několik let obsazuje norský hudebník, básník a influencer Trygve Skaug, jehož básně sleduje na Instagramu téměř 150 000 followerů. Jeho sbírky mají navzdory tomu, že jsou dostupné i on-line, obrovskou prodejnost. Skaug píše o lásce, sexu, vztazích a křehkých situacích, v nichž se poznává každý z nás.

Norsko rozhodně nesužuje takové rozdělení společnosti jako USA, přesto to není země, které se problémy zcela vyhýbají. Důkazem toho je i básnířka, publicistka a aktivistka Sumaya Jirde Ali. Pochází ze severonorského města Bodø, je jí teprve 23 let, ale ve veřejném prostoru toho už mnoho řekla a prožila. Do Norska přišla se svou rodinou ze Somálska v sedmi letech. Když si zadáte její jméno do Googlu, vytušíte mnohé. Dívka s tmavou pletí oblečená v hidžábu není zrovna klasickým ztělesněním Nora. Sumaya Jirde Ali začala velmi otevřeně psát o svých pocitech a názorech už na střední škole. Samozřejmě že s tématem soužití minorit v majoritní společnosti nebyla první, ani její životní příběh se nijak zásadně nevymyká. Přesto dokázala upoutat pozornost a vyvolat i velkou nevoli.

Sumaya Jirde Ali mluví dokonalou norštinou o tom, jak se jí v Norsku žije. Stěžuje si, že o přistěhovalcích mluví jiní, aniž by někdo nechal mluvit je samé, země je plná odborníků na problematiku asimilace, ale málokdo z nich má autentickou zkušenost. Imigranti jsou ti, kteří mají být vděční, mají mlčet, souhlasit a být pozitivní. Ona ale nechce s úsměvem na tváři přikyvovat, chce se vyjadřovat nahlas stejně jako její spolužáci. Mluví o tom, že Norové nejsou schopni pod hidžábem vidět člověka. Sumaya Jirde Ali píše sloupky, ale také básně. Její verše nejsou tak otevřeně angažované jako ty Amandy Gormanové, jsou tišší, intimnější, často využívají obrazů přírody. Přesto rezonují a opakovaně jsou kritiky oceňovány pro své literární kvality, cit pro jazyk i básnické obrazy.

Nutno ovšem současně dodat, že Sumaya Jirde Ali také provokuje, i když spíše než její básně provokuje její zjev. Sama říká, že ostatní dráždí tím, že má jinou barvu kůže a oblečení. Mladá básnířka a aktivistka se objevuje v debatách, mnohokrát vystupovala i v televizi, nebála se tváří v tvář postavit ministryni pro integraci a vyjmenovávat jí do očí nadávky, kterým je vystavována na sociálních sítích. Ty byly natolik vulgární a násilné, že Sumaya Jirde Ali začala od jisté doby nosit u sebe alarm, kterým by si v případě napadení přivolala pomoc. Útoky měly v roce 2019 soudní dohru, v níž byla k pokutě odsouzena jedenasedmdesátiletá seniorka (sic!), která studentku na Facebooku zahrnovala nevybíravými hejty.

Imigrantská otázka, prožívání dvojité identity, cesta za lepším životem a další témata spojená se začátky v nové zemi s odlišnou kulturou jako by byly jedny z těch, kterým básnická forma dodává na intenzitě. Na začátku roku 2021 vydala Sumaya Jirde Ali další sbírku Når jeg ser havet, slokner lyset (Když spatřím moře, zhasne světlo) pojednávající o (především) ženách čelících při putování po moři za lepším životem samotě, strachu, znásilnění i ponižování. Podobně laděná je i aktuální básnická sbírka Inventarium Pedra Carmona-Alvareze, v níž své příběhy vypráví různé hlasy živých i zemřelých přistěhovalců. Ačkoli jde o poezii a složité společenskopolitické téma, tato kniha původem chilského spisovatele se dostala do nominace na cenu mladých kritiků, v níž každoročně nejlepší tituly vybírá porota složená ze studentů norských středních škol.

Jaké básně by vybrali čeští středoškoláci? Jak se veršuje na českých účtech sociálních sítí? Pokud máte své oblíbené nejen internetové básníky, podělte se s námi o své tipy – v diskusi pod článkem nebo na sociálních sítích.