Sylwia Chutniková, jíž letos vyšly v českém překladu knihy Potvory a Kapesní atlas žen (první a druhý český překlad páté a první položky v autorčině bibliografii), se obvykle řadí k feministickému proudu současné polské prózy, která je u našich větších sousedů podstatně bohatší než u nás. V těchto často velmi „akčních“ dílech je zpravidla zřetelná velmi hlasitá kritika. Právě tak je tomu u Chutnikové, na zajímavosti však jejím textům přidává sklon k hlubokým úvahám bezmála meditativního rázu.

Potvory se odehrávají ve Varšavě, v jejím podsvětí, veřejném prostoru i v její historii. Hrdiny románu je skupinka Varšavanů, samozvaných strážců občanského blaha. Halina Břitva a Celina Rána (spolu s Romkem Sekáčkem a dalšími) bojují za „všechny ty ženy-uklízečky v natáčkách a domácích zástěrách, uvězněné mezi vysavačem a pračkou“ a zejména pečují o okolí, ať už formou guerilla gardeningu, nebo mstou na domnělých vinících či představitelích nepřátelských korporací. U těchto bojůvek za lepší svět jemná napomenutí prakticky nepřicházejí v úvahu. Přestože se jejich boje pomalu začaly přetvářet ve vymetání barů a krvavé rvačky přicházely jaksi „bezděčně“, ideová stránka, ono poslání, je v zátazích varšavské „Thelmy a Louise“ vždycky prvotní.

„Zbojnické“ téma násilí jakožto prostředku k obecnému štěstí (které může upomenout např. na oblíbený Palahniukův Klub rváčů) je podáno bez příkras, s notnou dávkou ironie (a sebeironie) a černého humoru: „V otázce ženského řízení nezměnily roky emancipace zhola nic“, „a tak pomalu a líně končil večer, kolemjdoucí se vraceli domů a vyražené zuby pokrývaly chodník“ atd. Na románu je však nejpozoruhodnější kontrast, který vzniká bezprostřední blízkostí varšavského výtržnictví a niterných, bezmála duchovních „dobrodružství“ a reflexí závažných témat (těhotenství, smrt, životní naplnění). Román začíná smrtí Halinina snoubence Antka a její meditací nad partnerovým hrobem o odcházení, pomstě a smyslu bytí; „Hřbitovy jsou jako zastavený filmový obraz,“ praví úvodní věta románu. Afinita k myšlenkovému přesahu neopustí autorčino vyprávění ani na moment a metafyzický (snad „metafyzicko-urbanistický“) závěr činí z románu ideově i dějově kompaktní celek.

Román je i kompozičně velmi propracovaný – akční pasáže střídají klidové, humorné střídají závažné – a velice čtivý. Spádu románu napomáhá rovněž velmi solidní překlad Michaly Benešové, české polonistky, která je ve srovnání se svými kolegy-vrstevníky mnohem méně známá. Jak překladatelka, tak nakladatelství Argo, jež se knihy ujalo, udělaly ve výběru ceněné autorky šťastný krok. Snad bude v očích českého čtenáře ještě potvrzen sbírkou povídek Kapesní atlas žen, který v těchto dnech vydává nakladatelství Fra.