Když se měli členové poroty letošního ročníku literární ceny Man Booker Prize shodnout na konečném vítězi, žádné hádky se nekonaly. Ocenění jednomyslně udělili novozélandské autorce Eleanor Cattonové a zadělali tak na dvojitou senzaci: Cattonová (1985) se stala nejmladší laureátkou Man Booker Prize v historii jejího udílení a román Luminaries, za který cenu obdržela, je zase s 832 stranami dosud nejdelším oceněným dílem.

Cattonová zatím vydala román Rehearsal (č. Na scéně, 2012), jenž byl zároveň její magisterskou prací na Victoria University of Wellington. Kniha se velmi trefně věnuje tématu dospívání, odehrává se na střední škole a v jejím centru stojí údajné znásilnění jedné studentky učitelem hudby. Cattonová v románu významotvorně využívá originální formální a stylistické postupy, jež stojí na kombinaci školního prostředí s divadelním.

Luminaries se od autorčina debutu dramaticky odlišují svým epickým záběrem, ale podle dosavadních kritických ohlasů se vyznačují podobnými řemeslnými klady jako Rehearsal. Mají neotřelou strukturu, která podporuje dojem zrychlujícího se běhu událostí (každá kapitola je o polovinu kratší než předešlá), a prý v nich není věta navíc. Do struktury knihy Cattonová zapracovala rovněž astrologické principy a pohyb hvězd.

Příběh Luminaries se odehrává na Novém Zélandě roku 1866 v době zlaté horečky. Autorka se při psaní knihy inspirovala senzačními romány 19. století: nalezneme v ní sbírku výstředních postav, exotické prostředí, tajemno, dobrodružství a napínavou zápletku. Cattonová využívá i dobové vyprávěcí postupy – z pozice vševědoucího vypravěče kupříkladu komentuje jednání jednotlivých postav. Nicméně kniha má podle všeho daleko hlubší rozměry, vezmeme-li v úvahu její komplexní výstavbu nebo skutečnost, že nejvíce prý autorku při psaní ovlivnil Moby Dick Hermanna Melvilla a Bratři Karamazovovi F. M. Dostojevského, klasická díla 19. století vyznačující se nejen komplikovanou strukturou, ale i výrazným filozofickým rozměrem.

V souvislosti s románem se často zmiňuje současný boom historizující anglofonní beletrie a skutečnost, že Cattonová se svým způsobem zařadila do daného proudu. Proti tomu lze namítnout přinejmenším to, že Nový Zéland stojí mimo hlavní zájem světového dění a jeho historie zůstává většině z nás neznámá, což Luminaries částečně napravují. Cattonová také již dostatečně ukázala, že držet se mechanicky jediného žánru rozhodně nehodlá a po „velkém novozélandském románu“ (jak by Luminaries někteří rádi vnímali) jistě opět překvapí.