http://www.themanbookerprize.com/

Mimo Nobelovy ceny za literaturu není na světě mnoho ocenění, která by přitáhla pozornost českého publika. Výjimku do jisté míry tvoří americká Pulitzerova cena a hlavně nejprestižnější britská literární cena, The Man Booker Prize.
Booker nemá takovou tradici jako obě zmíněné ceny, je udělován od roku 1969, a to vždy nejlepšímu anglicky psanému románu za uplynulý rok. Ze soutěže jsou předem automaticky vyloučeni pouze američtí autoři, snad jako odplata za Pulitzer Prize. Takové podmínky ovšem na rozdíl od výsostně americké ceny poskytují soutěži úžasnou diverzitu; vždyť Commonwealth sahá od Kanady přes karibské ostrovy, Afriku, indický subkontitent až do Austrálie. Dá se tedy směle říci, že pro čtenáře a odborníky orientované na anglicky psanou literaturu je Bookerova cena mnohem zajímavější dokonce i než Nobelova cena, kterou nezřídka obdrží osobnost, o níž širší čtenářská obec sotvakdy slyšela.
Ale zpět k Bookerově ceně. Za třicet šest ročníků ji dostal stejný počet autorů, ovšem Peter Carey a J. M. Coetzee byli oceněni dvakrát (Carey v letech 1988 a 2001, Coetzee v letech 1983 a 1999). Naopak v letech 1974 a 1992 se o cenu i finanční odměnu, která ji doprovází (nyní 50 000 liber, v minulosti byla částka nižší), podělili dva spisovatelé: v roce 1974 Nadine Gordimerová a Stanley Middleton a v roce 1992 Michael Ondaatje a Barry Unsworth.
Mezi oceněnými najdeme mnoho slavných jmen i nositelů Nobelovy ceny: za druhou skupinu jmenujme již zmíněné J. M. Coetzeeho a Nadine Gordimerovou, dále pak V. S. Naipaula a Williama Goldinga. Na seznamu laureátů nechybí ani Salman Rushdie, jehož Děti půlnoci vyhrály v roce 1981 a byly později zvoleny i nejlepší knihou za historii udílení Bookerovy ceny (tzv. Booker of Bookers). Dále je třeba zmínit klasiky Iris Murdochovou a Kingsleyho Amise, mimořádně úspěšné Grahama Swifta, Iana McEwana a Kazua Ishigura, kanadské autory Margaret Atwoodovou a Yanna Martela atd. Na druhé straně stojí několik jmen, jejichž absence na seznamu laureátů je přinejmenším zarážející. Posuďte sami: Bookera nikdy nezískali třeba John Fowles, Anthony Burgess, Lawrence Durrell, ani korunní princ posledních dvaceti let, Martin Amis.
Obecně se však dá říci, že slávou se ověnčí kdokoli, kdo Bookera získá. Laureát má o zájem médií i čtenářů postaráno, což někdy vede k cestě z nouze, čehož nejlepším příkladem budiž DBC Pierre, jenž z finanční odměny poplatil své dluhy z gamblerství. Vítězové nakládají s penězi všelijak: třeba A. S. Byattová, která vyhrála v roce 1990, se nechala slyšet, že desítky tisíc liber ji konečně splní její velký sen: na zahradě svého domu v Provence si postaví bazén...
Vítěze Bookerovy ceny vybírá pětičlenná odborná porota, která předtím ze všech došlých knih (každý nakladatel má právo do soutěže vyslat dva tituly ze své produkce) určuje tzv. longlist dvaceti až třiceti děl, o čtyři týdny později pak tzv. shortlist, seznam šesti děl, která postupují do finále. Vítěz je vyhlášen v přímém přenosu BBC na počátku října (tento rok připadá ceremonie na 10. října 2005). Finančního ocenění se nedostane jen vítězi, ale i dílům ze shortlistu; konto každého takového autora naroste o 2500 liber.
Oficiální web Man Bookerovy ceny lze najít na adrese http://www.themanbookerprize.com/. Černé pozadí v kombinaci se žlutým písmem tvoří agresivní kombinaci, která se k tak prestižní adrese moc nehodí. Stránka není aktualizována od 10. října 2005, kdy porota ohlásila jméno poměrně překvapivého vítěze: Johna Banvillea, jenž byl oceněn za román The Sea (Moře). Stručné oznámení doplňuje jen link na seznam oficiálních tiskových zpráv. Zcela chybí foto autora i přebalu knížky, přitom by to webu po vizuální stránce hodně pomohlo. Všechny další informace jsou k nalezení ve vertikálním menu nalevo, žel vcelku nepřehledném. Přitom hned v první položce About the Prize se skrývá všechno, co chtivého čtenáře může zaujmout: definice a pravidla celé soutěže, sponzoři a samozřejmě seznam všech vítězů z uplynulých let. Zdaleka nejcennější článek, který jinde jen tak nenajdete, je věnován filmovým adaptacím oceněných děl. Přiznejte si, že mimo Anglického pacienta, jenž vyhrál v roce 1992 a byl posléze s obrovským úspěchem zfilmován, a možná ještě Ishigurova Soumraku dne vás mnoho dalších filmů nenapadá... takže se čile pusťte do zkoumání!
Pod následující položkou se pak skrývají veškeré podrobnosti o letošním ročníku Man Booker Prize. Seřazeny jsou zde postupně portréty všech tří porotců, vítěze, jehož charakteristika je mnohem kratší a stručnější, longlist i shortlist knih, z nichž byl vítěz vybrán, linky na web chaty s Julianem Barnesem a Ali Smithovou (Banville nepochopitelně chybí) a trochu nepatřičnou zdravici Grahama Sharpea ze sázkové kanceláře William Hill. Následuje divácké hlasování, které odráží nepovedenost celého webu. O vítězi rozhodlo 500 hlasů pro Kazua Ishigura. Tak významná knižní cena si zaslouží větší pozornost čtenářů, avšak návštěvníkům webu se evidentně anketu vyplnit nechtělo. Dále se můžete přihlásit k odběru informačních emailů, pročíst si informace pro knihovníky ve Velké Británii, opět se seznámit se všemi tiskovými zprávami a počíst si o minulém ročníku. O vítězích před rokem 2004 bohužel ani slovo. Tyhle stránky čest svým tvůrcům ani samotné Man Bookerově ceně zkrátka příliš čest nedělají.

Tento rok byla premiérově vyhlášena ještě jedna cena, která nese slavné jméno rodiny Bookerů, The Man Booker International Prize 2005. Její finanční dotace je ještě velkorysejší (100 000 liber) a navíc je přístupná úplně všem žijícím autorům, kteří kdy vyšli v britském nakladatelství. Z longlistu, obsahujícího jména takových klasiků jako Margaret Atwoodová, Gabriel Garcia Márquez, Ian McEwan, Günter Grass či Milan Kundera, letos nakonec poměrně překvapivě vzešel jako vítěz albánský prozaik Ismail Kadaré. Veškeré podrobnosti o ceně, která bude udělována každý druhý rok, najdete na adrese http://www.manbookerinternational.com/, bohužel v podobně zmatečném a neúplném provedení jako v případě starší sestry.