Ukrajinští politici se zřejmě rozhodli, že vymýtí ve své zemi vše, co se jim nehodí do krámu, včetně literatury nesplňující jejich představy o pravém umění. Loni touto dobou probíhal skandál okolo známé autorky Mariji Matios kvůli její knize Vyrvani storinky avtobiohrafiji (Vytržené stránky životopisu, 2010). Tentokrát to je spisovatel Jurij Vynnyčuk, který je znám i u nás svými dvěma knihami (Příběhy z Haliče, Chachacha). Byl obviněn z pornografie. Vynnyčuk kdysi přepsal mnoho klasických děl dle svého gusta, mezi jiným i báseň Tak nikdo nemiloval Volodymyra Sosjury. Při nedávné Noci erotické poezie Vynnyčuk přednesl báseň Ubyj pidarasa (Zabij úchyla), za což byl obviněn poslancem za komunistickou stranu Leonidem Hračem z pornografie.

Jak Vynnyčuk poznamenal pro Gazeta.ua, v 90. letech, kdy psal do lvovských novin Postup, byla na něj podána žaloba 20krát. „Žaloby podávaly uražené osoby. V době Kučmy byl takový zákon, že soudci raději vycházeli žalující straně vstříc, když šlo o náhradu za morální újmu. Pokud žalující požadoval například 100 tisíc hřiven jako morální kompenzaci, dostal 2 až 3 tisíce. Pro noviny to nebylo tak strašné. Navíc byly všechny texty podepsané pseudonymem Observator a redakce vše brala na sebe. Všechny soudy prohrála.“ Někdy však docházelo k doslova absurdním situacím. Jak Vynnyčuk připomněl, tehdy jej zažaloval i Svaz Ukrajinek. Autor napsal, že na svátek Ivana Kupala (spojen s koupáním ve vodních tocích) si Svaz Ukrajinek pořídil žluto-modré bikiny. Svaz Vynnyčuka obvinil z toho, že jim chce překazit grant z Ameriky, který jistě organizace nedostane, když se tam dovědí, že si kupují bikiny. Již dříve chtěl Svaz Ukrajinek, aby byla zakázána Vynnyčukova knížka Roxolanin deník, kde se popisuje, co hrdinka prováděla v sultánově harému.

Autor nemá z kauzy obavy, neboť i loňský skandál s Marijí Matios vyšuměl do ztracena. „Copak lze zakázat například sprostá slova? Co bychom dělali s díly Bukowského či Millera? Pak by polovina světové literatury musela jít před soud. A vyjádření Romana Ivanyčuka (lvovský spisovatel historických románů – pozn. aut.) ohledně mé povídky Chachacha jsem použil jako reklamu na toto dílo, které už bylo přeloženo do 12 jazyků, včetně esperanta. Bláznů je spousta. Beru to s humorem. Na druhou stranu, pokud dnes sedí slušní lidé ve vězení, nemám nic proti tomu se k nim přidat.“