Téma románu Malva Landa by nedovedl vymyslet nikdo jiný než lvovský mystifikátor, erotoman a tichý chuligán, jak bývá nazýván Jurij Vynnyčuk. Komu jinému by přišlo na mysl umístit děj objemného románu na největší lvovskou skládku? Vynnyčuka často napadají jeho silně národně zaměření kolegové, kteří do dnešních dnů odmítají připustit jakékoli „znevažování“ ukrajinské historie, obyvatel, současnosti, prostě čehokoliv. Co je ukrajinské, to je svaté. Vynnyčuk se svým švejkovsko-hrabalovským úsměvem však nenechává tyto obránce ukrajinské ctnosti klidně spát. Zcela záměrně sepisuje beletristické knihy, které jsou mnozí ochotni brát smrtelně vážně. Román Malva Landa začal psát již na počátku 90. let, ihned po rozpadu Sovětského svazu, a dopsal jej v roce 2003.

Dobrodružný příběh zakomplexovaného a zcela bezvýznamného človíčka Bumbljakevyče by bylo možné popsat jako putování lvovskou skládkou s cílem najít Malvu Landu. Malva Landa je vymyšlená postava, kterou Vynnyčuk v době svého mládí představil jako zapomenutou lvovskou básnířku počátku 20. století. Jak vznikla tato postava, popisuje ve své poslední prozaické knize Hruši v tisti. Pseudohrdina Bumbljakevyč se rozhodne najít prý stále živou Malvu Landu a hledání jej zavede na lvovskou skládku, která se ukáže být zcela nezávislým státem ve státě, velice nápadně připomínajícím ukrajinskou minulost i současnost. Ukazuje se, že skládka má neuvěřitelné schopnosti uchovávat lidi i jejich výrobky v nezměněném stavu po mnoho desetiletí. Je tak rozlehlá, že připomíná bludiště, v němž se každý ztratí a poté, co sezná, jaké výhody s sebou nese život na skládce, nechce již tento ráj na zemi opustit. Bumbljakevyč je zcela pohlcen svým cílem: najít Malvu Landu. Poté, co se dostává do zámku kněžny Šruboťah a jejího syna, se mu málem podaří se s Malvou setkat, ale vždy mu v tom nějaká událost či osoba zabrání. Nakonec je Bumbljakevyč kněžnou poslán do záhadného městečka S., kam Malva odcestovala ve větrném balonu, aby ji varoval před nebezpečím. Bumbljakevyč cestuje korábem přes Borščové moře, přichází o posádku, snoubenku i loď a ocitá se v záhadném městečku S., kde se zastavil čas na konci 19. století. Život v S. je řízen téměř neviditelnými silami, jejichž systém až příliš připomíná sovětský aparát, KGB, donašeče a život řízený shora… Bumbljakevyč se má dostat na hrad, kterého se místní lidé obávají, ale zároveň tuší, že štěstí a záchrana může přijít právě odtamtud. Nakonec se mu to s pomocí několika věrných podaří a poté, co vykoná své poslání a kromě jiného zjistí, že snaha udržet městečko S. v nevědomosti, že již nastala 90. léta 20. století, je svého druhu experiment současné vlády, snaží se vrátit zpět na smetiště do zámku hraběnky Šruboťah a k Malvě Landě. Na skládku se opravdu dostává, potkává skupinku stejně zbloudilých a společně se bezvýsledně pokoušejí najít zámek. Nakonec se hrdina, již zocelený mnoha nejen milostnými eskapádami, dostává s novým kumpánem Citronem do Lvova. Zjišťují, že zatímco někdo stráví na skládce jen pár dnů, ve Lvově mezitím uběhne několik let. Ihned se vracejí na skládku a pokoušejí se opět najít zámek. Jak se však ukazuje, zámek i celá historie kolem hraběcího rodu a Malvy Landy se už proměnila v legendu, Malvě Landě je vybudován chrám a všichni nadále žijí ve štěstí a bohatství skládky a v oslavách odkazu Malvy Landy, této nedostižné básnířky, jejíž život a dílo mělo být zapomenuto.

Vynnyčuk si tropí legraci jak ze sovětského systému, tak z nově nabyté svobody Ukrajiny. Jeho lehký humor, přestože se může zdát místy až cynický, přináší osvobození od nešťastné ukrajinské historie, zvláště 20. století. Humornou formou, která odlehčuje citlivé a velice bolestné zkušenosti Ukrajinců, a zvláště Haličanů, předkládá možnost, jak se s úctou a hrdostí vypořádat s neznalostí vlastní minulosti, svého okolí, lidí, událostí atd.

Vynnyčuk je mistr mystifikace. Jelikož perfektně vládne slovem, nechali se jím již v 70. letech mnozí „seriózní“ vědci obalamutit a některé jeho „nálezy“ se dodnes objevují v nejserióznějších encyklopediích a literárněvědných dílech a mnozí na témata jeho „objevů“ napsali disertace či o nich obhájili docentury.