Jedno ze stěžejních témat, kterým se Krleža v meziválečném období věnoval, byl cyklus zasvěcený osudům a osudovým zvratům jedné původem převážně chorvatské patricijské rodiny s důrazem na přelom 19. a 20. století a dobu po první světové válce, rodiny, která není sice reálná, ale její postavy odrážejí skutečné osoby a charaktery. Součástí třetího svazku odeonských sebraných spisů Miroslava Krleži jsou tedy texty a dramata spojená rodem Glembayů a proměnami životních drah jejích členů. Próza O Glembayích je v podstatě předehrou k celému komplexu textů a dramat.

„Když si člověk představí všecky ty Glembaye, všecky ty Glembaye, kteří jako třistahlavý zástup pochodují od dob tereziánského cechovního temna k dnešní synkopické černošské hudbě, vytane mu z této a takové perspektivy na mysli značně spletitá otázka: kam to vlastně spějí všichni ti Glembayové a jaký je vlastně smysl toho jejich rodově organizovaného pohybu přes tyhle naše ubohé provinční poměry?“ (s. 9), ptá se Krleža v samém úvodu glembayovské ságy a velmi trefně tím předjímá celkový směr prezentovaných událostí a zápletek. V rámci tohoto cyklu se seznamujeme s několika generacemi duševně nevyrovnaných jedinců, zcela v duchu klasického expresionismu, které by mohly sloužit téměř jako materiálové studie pro studenty psychologie a sociální patologie. Kromě běžných permanentních frustrací a deprivací tu většina Glembayů trpí depresemi, řada z nich končí i sebevraždou (baron Lenbach, Ivan Glembay, Oliver Urban ad.). V rodině jsou běžné permanentní urážky, pomluvy a nekonečné intriky. Krleža líčí a de facto odsuzuje celou jednu dějinnou kapitolu Rakouska-Uherska. Ze souhrnu historie této rodiny v próze O Glembayích vlastně vyznívá obecné Krležovo přesvědčení, že kdo nabývá majetku za pomocí krádeží, podvodů a lží, ten v sobě nese jakési stigma a veškeré zlo, které páchá, se mu vrací buď jeho vlastní psychickou poruchou, nebo, ještě hůře, přichází pomsta až v podobě nešťastných konců jeho dětí. Další prózy a dramata, která tvoří celý glembayovský korpus, pak přinášejí detailnější rozpracování vybraných osudů s neodvratně nešťastnými konci.

Próza O Glembayích vyšla poprvé knižně v bělehradském Srpskom književnom glasniku v roce 1928. S tím, jak Krleža dokončoval celý cyklus próz a dramat spojených s fiktivní rodinou Glembayů, bylo jen otázkou času, kdy se čtenáři dočkají kompletního souborného vydání. Došlo k tomu však až v roce 1945 a od té doby byl již vydán mnohokrát. První a zatím poslední české souborné vydání je právě toto z roku 1968. České vydání je v úvodu doplněno rodokmenem celého rodu Glembayů od poloviny 18. století do 20. let 20. století, což velmi dobře pomůže při orientaci v poměrně složité struktuře celého rodu včetně přiženěných a přivdaných postav.