Když na TikToku či Instagramu zadáte toxische pommes čili „toxické hranolky“, nečekejte příspěvky o zdravé výživě či fast foodu. Obě sociální sítě vás zahltí desítkami reels, tedy krátkými videi, v nichž dlouhovlasá třicátnice přehrává situace a rozhovory z každodenního života – z kanceláří, ulic, večírků i rodinných setkání. S velkou mírou nadsázky si přitom bere na paškál podprahový rasismus, nabubřelé bobos i balkánskou mentalitu. Tato mladá žena, která v bizarních převlecích karikuje nejen své vrstevníky, ale také generaci Z či boomerů, je ve skutečnosti doktorka práv Irina, která si nepřeje zveřejnit své příjmení. Svou kariéru tiktokerky odstartovala v létě 2020 během pandemie koronaviru. Inspirací pro pseudonym byla prý její slabost pro hranolky a konec jednoho toxického vztahu.

Toxické hranolky jako jed proti podprahovému rasismu

Toxische Pommes od té doby nasbírala přes dvě stě tisíc sledujících a získala pozornost nejen sociálních médií. V roce 2021 byla v anketě veřejnoprávní rozhlasové stanice FM4 zvolena influencerkou roku a za další rok ve Vídni vystoupila se svým prvním kabaretním vystoupením s názvem Ketchup, Mayo und Ajvar (Kečup, majolka a ajvar). V hodinové one-woman-show reflektuje své zkušenosti a pocity, které zažívá jako rakouská občanka se srbsko-černohorskými kořeny. Na jeviště tak přenáší příběh o hledání identity, který sdílí s mnoha lidmi s migrační minulostí. Pro Irinu je přitom stěžejní především moment „rozčarování, že bez ohledu na to, jak moc se snažíte, stejně nabudete pocitu, že nikam nezapadáte“. O snaze stát se „perfektním migrantem“ i nemožnosti začlenit se do většinové společnosti Toxische Pommes píše i ve svém novém románu, který vyšel v březnu 2024 ve vídeňském nakladatelství Zsolnay.

Jak se stát perfektním migrantem

Ve svém literárním debutu Ein schönes Ausländerkind (Krásné migrantské dítě) autorka čerpá motivy z vlastní biografie. Její rodiče přišli do Rakouska v devadesátých letech, když hledali útočiště před válkou v Jugoslávii. Irině tehdy nebyly ani dva roky. I ve dvousetstránkovém románu se setkáváme s tříčlennou mladou rodinou z Rijeky, která se kvůli stoupajícímu napětí v zemi rozhodne odejít do Rakouska. Románová prvotina známé influencerky přesto není autobiografií. Ta by Toxische Pommes připadala „nudná“, jak prozradila v rozhovoru pro rakouský deník Der Standard: Románový příběh má podle ní spíše přesahovat její vlastní zkušenosti a umožnit i ostatním lidem, aby se v románu našli. Co je fikce a co jsou skutečné osudy Iriny a jejích rodičů, si proto autorka nechává pro sebe.

Románový příběh uprchlíků z Jugoslávie je vyprávěn z perspektivy bezejmenné vypravěčky, malé dcerky vysokoškolsky vzdělaných rodičů. Ti se díky známým dostanou do dolnorakouského industriálního města Wiener Neustadt, které zprvu po vzoru Nového Bělehradu mylně považují za moderní část rakouské metropole. Střechu nad hlavou nalézají u rodiny Hellových, u níž mohou za výpomoc v domácnosti a na zahradě zdarma bydlet. Tato pomoc lidem v nouzi je však dvousečná. Otec, ale hlavně matka hlavní hrdinky se pod rázným vedením paní domu Renate stávají vykonavateli jejích pedantských rozkazů, přičemž hranice mezi prací a volným časem takřka neexistuje, stejně jako nárok na soukromí. Kromě Renatina přísného režimu rodina čelí i svévoli úřadů. Ze strachu z možné deportace vypravěččini rodiče po příchodu do Rakouska nežádají o azyl, ale o pracovní povolení. To je nakonec uděleno pouze matce. Jakmile jako vystudovaná farmaceutka získá pozici v lékárně, odstěhuje se ústřední trojice od Hellových a začne se stavět na vlastní nohy.

Břímě živitele rodiny tedy padá na matku, zatímco otec se nutně stává mužem v domácnosti na plný úvazek – a to v době, kdy představy o rozdělení ženských a mužských rolích byly stále velmi rigidní. Vypravěčka proto většinu času tráví s otcem, ze kterého se stává úklidový maniak, ale i neodlučný parťák. Dcera mezitím ve školce a později ve škole přirozeně odchytává němčinu a stává se premiantkou třídy. Je totiž přesvědčená, že cesta k rakouskému občanství – a tedy jediné možnosti, jak v Rakousku legálně zůstat natrvalo – je dlážděna úspěchy, ať už se jedná o samolepky v žákovské knížce, či závodní plavání. Chce být prostě „perfektní migrantkou“.

Postupné sžívání s cizí rodinou, řečí i zemí vypravěčka popisuje se specifickým humorem a smyslem pro absurdní situace – třeba když barvitě líčí rituál společné konzumace řízků při sobotním obědě u Hellových nebo prázdninové cesty na Balkán, kdy si uvědomuje, že i pro své příbuzné je tak trochu cizinkou. Rodinu jako čtenáři sledujeme po dobu více než deseti let a opouštíme je v momentě, kdy všichni tři uprchlíci z bývalé Jugoslávie získávají rakouské občanství. Rakousko se pro ně definitivně, alespoň na papíře, stává jejich vlastí.

O dcerách a jejich neintegrovaných otcích

Debutový román Toxische Pommes přibližuje perspektivou dítěte situace, které zažívá mnoho rodin, jež byly nuceny nebo se rozhodly opustit své domovy. Hlavní hrdinka sama na sobě i na svých rodičích popisuje zdlouhavý boj za uznání, který nekončí nostrifikací vysokoškolského titulu a vlastně ani získáním občanství. Autorčina prvotina tím připomíná autobiografické vyprávění německého spisovatele, rovněž s kořeny v bývalé Jugoslávii, Saši Stanišiće. Ten své dospívání v Heidelbergu devadesátých let popsal v románu Herkunft (Původ), který se stal vítězným titulem Německé knižní ceny za rok 2019.

Dle Stanišiće je román populární tiktokerky plný příběhů, ve kterých na sebe naráží emoce, absurdita i politické vyprávění. Toxische Pommes totiž ve své knize chtěla nabídnout nový pohled na migranty, kterým se navzdory dlouholetému pobytu v Rakousku nepodařilo začlenit do většinové společnosti. O této skupině se podle ní většinou píše „velmi jednostranně a negativně, jsou vykreslováni jako hrozba nebo jako líní lidé, kteří chtějí pouze využívat sociální systém“. Tento záměr se autorce povedl. S velkou empatií vykresluje portrét muže, který emigrací ztratil sám sebe. Na otci hlavní hrdinky ukazuje, že nezaměstnanost může být výsledkem byrokratických rozhodnutí – když otec žádal o pracovní povolení, bylo penzum povolení pro cizince již vyčerpáno – a že omezené jazykové schopnosti mohou být důsledkem nedobrovolné sociální izolace (jako muž v domácnosti neměl jednoduše s kým mluvit německy). Silnou stránkou autorské prvotiny virální komičky je rozhodně citlivost, s níž líčí postupnou ztrátu vlastního světa v cizí zemi.

Právnička Irina se i po zveřejnění literárního debutu věnuje své původní profesi. S knihou Ein schönes Ausländerkind pravidelně vystupuje na veřejnosti, naposledy například na listopadovém knižním veletrhu Buch Wien. Na sociálních sítích nadále zveřejňuje trefná reels, kterými reaguje mimo jiné i na aktuální politickou situaci v Rakousku. V dubnu 2025 bude mít premiéru její další kabaretní vystoupení s názvem Wunschlos unglücklich (Nedobrovolně nešťastná), jež popisuje osobní krizi marxistky a levicové aktivistky, která zdědila byt ve staré zástavbě.