Jedna z nejzajímavějších, nejpoutavějších, ale přitom rozsahem nejmenších prací nepopiratelného velikána a literární autority nejen v prostoru zemí bývalé Jugoslávie Miroslava Krleži (1893-1981), Balady Petrici Kerempuha (poprvé vyšly v Jugoslávii roce 1936), se před nedávnem opět objevila v nabídce našich knihkupectví. Záměrně říkám opět, neboť od posledního vydání uplynulo teprve sedm let. A dodnes můžeme předchozí vydání v obchodech s knihami objevit. Je tedy otázkou, s jakým cíle bylo toto nové vydání v edici poezie Versus nakladatelství BB art připraveno.

V mlze
Krvavá mlha v mlžné krvi,
Mrtvola v blátě,
V lebce červi…

Spálené kostely, světci krvaví,
Dým, oheň, mlha, v mlze bezhlaví…

V dálavách, v mlze psí pláč, tma rudá,
Bistrický chudák, bistrická chudá…

Stín hluché coury vleče svou stóru,
Dým, mlha, v dáli kopyta moru…

Zběsile cválá na chcíplém oči
Do mlhy, do tmy, v dálku se noří…

Na mlatě v stínu vlhkého sena
Stín stíhá stín a stíní se stěna…
Pár škorní blátě, stín ještě jiný…
Mlhavo…Ticho…Čas mlh a stíny…

"Psst, chlapci, mlčte, cito. Citissime,
kyrie eleison, na kříži visíme!"

"Pod sekyru s bány, špány i kapitány,
excellentissime i eminentissime!"

"Nepovstaneme-li, nikdy se nevzkřísíme!"

"Tři sudy prachu, olova a zbraní,
Gurkfeldští slíbili jít s námi do povstání!"

"Vždyť je to fuk, kdy tělo polkne jáma"

Mlhavé hlasy v tmách…Mlhavá mlha samá…
Krvavé akordy, rudé stubické drama…
(Překlad a přebásnění Josef Hiršal a Irena Wenigová)

Samotné Balady jsou knihou navýsost zajímavou. Krleža se v nich přihlásil k odkazu kajkavsky psané literatury. Kajkavština tvoří spolu s čakavštinou a štokavštinou tři základní dialekty chorvatského jazyka. V době národního obrození jižních Slovanů v 19. století (tzv. ilyrismus u Chorvatů a Slovinců) se začala realizovat ambiciózní představa skupiny intelektuálů o jazykovém sjednocení celého prostoru. Výsledkem byl vznik srbochorvatšiny či chorvatosrbštiny (po vypuštění snah o začlenění slovinštiny), a to na základě štokavského nářečí jako nejrozšířenějšího. Tímto ovšem byly vyřazeny z dalšího života chorvatské literární tradice kajkavské a čakavské, neboť byly dále více méně vnímány nepřátelsky, protože byly v rozporu s oficiálním jazykovým sjednocením. Svými Baladami tedy Krleža navázal na odkaz svých předků (sám pocházel ze Záhřebu a tam se mluví kajkavsky) a více méně tu "zaplakal" nad osudem kajkavštiny jako takové. Balady jsou magickým prolnutím historie severního-kajkavského Chorvatska, Krležovy lásky k tomuto kraji a ke kajkavštině vůbec i uvědomění si váhy takového kroku v tehdejší době pro chorvatskou veřejnost (od roku 1929 platí v Jugoslávii královská diktatura až do útoku Německa v roce 1941). Poetičnost Balad, trpký osud jejích hrdinů a také navýsost pěkný překlad umožňuje i českým čtenářům alespoň trochu proniknout do kajkavského světa, který je sladký i trpký zároveň. Válka následuje válku, popravy pak povstání, ale člověk je tu tvrdý a sveřepý, děj se co děj. Ať ho ničí, mučí, vraždí různí ti Turci, Němci, Maďaři či jiní, sehne hlavu, sklopí oči, ale neohne se ani za nic (viz báseň vpravo).

Balady přebásnil Josef Hiršal ve spolupráci s překladatelkou Irenou Wenigovou v roce 1963. Tento překlad pak podruhé vyšel v roce 1994 a opět bez jakýchkoliv změn v roce 2002. Překlad je naštěstí po všech stránkách vynikající, takže úpravy by snad ani nebyly žádoucí. Co poněkud chybí je nějaký epilog. Vydání z roku 1994 obsahuje zamyšlení Dušana Karpatského, nové vydání neobsahuje nic. Pouze jsou za Baladami opsané vysvětlivky z vydání z roku 1994. Tam již ale bylo nutné nějaké úpravy udělat, nicméně nestalo se tak, navíc se tam ještě objevila i chyba (ne Zrinski, ale Zrinjski), dále termín charvátský je dnes již poněkud zastaralý, užívá se chorvatský. Nicméně, pěkně je vyvedená obálka knihy, stejně jako výtvarné řešení celé edice Versus vůbec. Na zadní vnitřní záložce přebalu se dozvíme o Baladách a Krležovi celkem (včetně názvu) 25 slov! Trochu málo, ne? Nakladatelství má patrně představu, že Miroslav Krleža je u nás natolik známý, že není nutné o něm cokoliv sdělit případnému čtenáři. Nebo šlo spíše BB artu jen o tom, rychle vydat nějakou sbírku poezie z bývalé Jugoslávie, aby to jako vypadalo…Každopádně v edici Versus není naklonovaný Krleža jediný. Podobných nových vydání starých sbírek je tu celá řada, jedná se o knihy, které vycházely v edici Květy poezie v Mladé frontě. Takovýmto způsobem vydání jsou dotyčné sbírky a jejich autoři spíše devalvováni, ale to dnes není jev nikterak výjimečný. Bohužel. Každé vydání knihy má předpokládanou cílovou skupinu čtenářů, jaká je asi u této?