Jón Kalman Stefánsson (nar. 1963) se díky řadě literárních ocenění dnes řadí mezi významné islandské spisovatele, ačkoliv se proslavil později než jeho generační kolegové. Nejprve začal publikovat poezii, první sbírka básní mu vyšla už v roce 1988. V následujících letech se přiklonil k románové tvorbě, nikdy se ale nevzdal výrazně poetického vidění světa. Sbírkou povídek Strouhy v dešti (1996, Skurðir í rigningu) se přihlásil ke svému stěžejnímu námětu: islandskému venkovu. Vztahují se k němu všechny jeho další knihy, počínaje románem Léto za strání (1997, Sumarið bak við brekkuna).

Venkov byl v islandské literatuře tradičně spjat s romantickou tradicí, k níž se Stefánsson se také hlásí. Jeho duchovní spřízněnost s Hamsunem je celkem zjevná. Přestože jeho díla překypují romantickými tématy, jako je touha, samota a smrt, styl vyprávění je prostý veškerého patosu. Působí naopak velmi jednoduše a nenásilně a plyne s přirozenou lehkostí. Stejně jako jeho krajan Þórbergur þórðarson umí Stefánsson vyvažovat romantiku ironií a originálním viděním všedního světa.

Autorovo postavení na literárním trhu dokládá reedice jeho „venkovských“ děl v trilogii (dvě výše zmíněná díla v ní doplňuje román Světlo na horách - Birtan á fjöllunum, 1999) z roku 2007. Jeho poslední knihou je zatím Ráj a peklo (Himnaríki og helvíti, 2008). Letos vyšel český překlad románu Sumarljós, og svo kemur nóttin (2005) pod názvem Letní světlo, a pak přijde noc.