Thomas Hylland Eriksen (nar. 1962) je profesorem sociální antropologie na univerzitě v Oslo a mezi hlavní okruhy jeho zájmu patří nacionalismus, národní identita, multikulturalismus a globalizace. Několik let byl redaktorem předního společensko-kulturního časopisu Samtiden.

Nejbouřlivější recenze provázely Eriksenův soubor esejů vydaný v roce 1993 pod názvem Typicky norské. Eseje o norské kultuře. (Typisk norsk. Essays om kulturen i Norge.). V této knize se Eriksen s nadhledem zamýšlí nad tím, co je “typické norské”, a postupně boří mýty o vlastnostech, jimiž údajně vyniká tento severský národ. Přímý útok na celonárodně pěstované pravdy o tom, že každá Nor je výborný lyžař, vyvolaly rozporuplné reakce nejen mezi čtenáři, ale i mezi akademickou obcí.

Mezi Eriksenovy poslední knihy patří anglicky psaná kniha Globalisation – Study in antrophology a norsky psané pojednání o sociální antropologii Co je to sociální antropologie? (Hva er sosialantropologi?).

Tématem knihy Tyranie okamžiku je, jak napovídá sám titul, čas. Eriksen začal knihu psát z osobní nutnosti, z nepřekonatelného pocitu, že něco v tomto světě je špatně. Tyranie okamžiku je od začátku zcela zřejmou polemikou s tvrzením, že moderní a stále progresivnější technologie šetří člověku jeho drahocenný čas. Skutečnost je opačná, moderní člověk žije každým dnem rychleji a zvyšující se tempo způsobuje neklid, prázdnotu a pocit vykořeněnosti. V rychlosti informačního proudu, který spouští elektronické diáře, elektronická pošta, hlasové schránky a mobilní telefony, se dle Eriksena musí zákonitě něco ztratit, vypadnout a nenávratně zmizet. Tento ztracený článek je možno označit jako porozumění nebo souvislost.

Závěry, ke kterým Eriksen dochází, jsou logické, nikterak překvapivé či novátorské. V útlé knize se na ústřední téma času nabalí celá řada dalších, ale neméně závažných společenských problémů jako role médií v dnešním světě, kult mládí či rozpad tradiční rodiny.

V důsledku přemíry informací se tak bohužel i Eriksenovi na některých místech ztrácí ten malý, ale o to důležitější článek řetězce – souvislost, a snad i koncepce. Obávám se, že se v rychlém proudu myšlenek, statistických údajů, grafů a hypotéz autor ztratil stejně, jako se moderní člověk ztrácí ve světe globalizace.

Eriksen je popularizátorem vědy a čtenáře jistě potěší jeho jednoduchý a osobní styl psaní. Na druhou stranu je však autor na mnoha místech didaktický a ponechává čtenáři málo prostoru na vlastní zamyšlení, po každé otázce přichází příliš rychlá odpověď.

Poslední část knihy je vtipně pojatým návodem, jak se rychlosti dnešního světa vyvarovat. Slogany jako "Rychlost je nakažlivá" nebo "Zpoždění jsou skrytá požehnání" jsou humornou tečkou za příliš rychle napsanou knihou o zhoubné rychlosti dnešního světa.