www.bookcrossing.com

Psát na serveru iLiteratura o webu Book Crossing je tak trochu nošením dříví do lesa. iLiteratura totiž už skoro dva roky provozuje svůj projekt Knihotoč, jenž se principem Book Crossing inspiroval víc než vydatně.

Pro ty, kteří o Book Crossing či Knihotoči ještě neslyšeli, nejprve krátké představení. Základní myšlenka zakladatele celého projektu Rona Hornbakera byla prostá: vzhledem k tomu, že na webu existují projekty jako www.phototag.org, kde se sleduje pohyb fotoaparátů na jedno použití a fotky z nich vzešlé, či projekt na sledování pohybu jednodolarových bankovek po Spojených státech www.wheresgeorge.com, proč by lidé nemohli sledovat pohyb něčeho, k čemu by měli osobní vztah, třeba ke knihám? Během pár hodin vymysleli s manželkou základní principy celé hry, sám Ron celý web za pár týdnů naprogramoval, investoval 500 dolarů do počáteční propagace a... od března 2001, kdy projekt odstartoval, se do něj přihlásilo přes 420 000 čtenářů, kteří zaregistrovali přes 2,5 milionu knih!

Book Crossing běží prakticky po celém světě. Mimořádně aktivní jsou evropské státy, mimo Velkou Británii hlavně Itálie, Německo a Nizozemí. Na homepage projektu najdete vpravo pěkně pohromadě všechny příbuzné weby bookcrosserů i jazykové mutace pro Mexiko, Itálii, Španělsko a Francii. Důležitější je však samozřejmě menu v levé liště. Pod záložkou Home najdete základní informace o projektu, podrobnosti o zakladateli, odpovědi na nejčastěji kladené otázky (FAQ), pečlivě vedený archiv článků, které o Book Crossing vyšly v médiích, a pro Američany nezbytné právní poučení. Daleko zajímavější jsou však další dva odkazy, v nichž si lze najít podrobnosti o lidech i o osvobozených knihách. Vzhledem k počtu členů a zaregistrovaných knih bylo třeba celou databázi rozdělit podle zemí. Snadno tak lze zjistit, že například v Burkina Faso bylo od začátku do oběhu vypuštěno jedenáct knih, zatímco třeba v autoritativním Bělorusku třicet. V maličkém Lichtenštejnsku takto změnilo majitele šest kousků, stejný počet knih koluje po Baskicku, na Nové Kaledonii, v Nigeru, Britských panenských ostrovech, v Guinei a v Kosovu. Jak je vidět, Book Crossing se za těch pár let dokázal uchytit ve všech koutech světa. Jen málo zemí v seznamu chybí, mezi nimi trochu překvapivě i Česká republika, kde sice od února 2004 běží Knihotoč, ale v mezidobí na stránky Book Crossing nikdo nezavítal.

Na rozjetí projektu kdekoli na světě je vlastně potřeba jen jediné: komunita lidí, která věc vezme za svou, nebude jim líto „ztracených“ knih a pročistí své knihovničky. Právě na vytváření a udržování takových skupin lidí klade projekt velký důraz. Samozřejmostí je, že se každý účastník má na stránkách webu svůj prostor, který si může personalizovat osobními informacemi či fotkami. Hlavní pozornost je však věnována knihám. Každý zaregistrovaný uživatel si může vytvořit svou knihovničku, sestávající nejen z knih, které poslal do světa, ale i knih, které by si třeba chtěl někdy přečíst, slyšel o nich, měl, ale ztratil či prodal a teď mu scházejí a podobně. Nikdo není limitován jazykově, angličtina není povinná. Pokud vypouštíte knihu dejme tomu ve slovenštině, stejně by byl nesmysl o ní psát anglicky. Právě díky přehlednému členění do zemí se pak mohou obyvatelé jedné země snadno dozvědět o tom, co se děje třeba u nich ve městě, kam si lze dojít pro nový úlovek nebo kde se zrovna pohybuje jejich kniha.

Jak to tedy vlastně celé funguje? Book Crossing není nikterak centrálně organizovaný. Dostali jste nějakou knihu dvakrát? Nemáte místo na polici? Omrzela se vám už nějaká knížka a do antikvariátu vám nestojí za to jít? Stáhněte si z webu Book Crossing identifikační proužek, nalepte jej na knihu, zaregistrujte titul ve webovém formuláři, opište na knihu číslo, napište, kde ji hodláte nechat... a pak už zbývá jen ji „zapomenout“ v autobuse, když vystupujete, pohodit v knihovně, v parku, v kavárně, ve škole; na místu nezáleží. No a pak se čas od času zajděte podívat, jak se Vaší knize vede. Je možné, že se vám už nikdo nikdy neozve (dokonce je to docela pravděpodobné), ale třeba se za pár dnů, týdnů či měsíců na webu objeví poznámka, že knihu někdo našel, četl a zase předal. Nebo nechal, to už záleží jen na něm.

Leckdy se skupina lidí dohodne na vzniku tzv. bookringu. Knihu si budou posílat vzájemně poštou a na webu budou všichni sledovat, kde se zrovna knížka nachází, kdo ji čte a co si o ní myslí. Takové řízené putování může trvat třeba rok, jako v případě skvělého románu Kirsty Gunn Rain.

Nicméně až tak anarchistický Book Crossing přece jenom není. Web je naprosto profesionální, u jednotlivých knih nechybějí odkazy na webová knihkupectví, kde je lze koupit. Organizátorům se povedlo zaujmout média, ve zhruba rok staré tiskové zprávě je uveden výčet alespoň těch nejdůležitějších, ale i tak zabírá celou jednu stránku. Díky publicitě i určitému komerčnímu aspektu spolupracují s projektem i prestižní americká nakladatelství Simon & Schuster, Random House a HarperCollins. Zaregistrovaní členové mohou přispívat na chod projektu; za odměnu se jim dostane křidélek, která se po určitou dobu třepotají před a za uživatelským jménem zasloužilce. Na stránkách nechybí ani reklama, i když je umístěna decentně až na konci levého sloupce a vede na stránky společnosti, která Book Crossing sponzoruje. Na stránkách projektu je prostě poznat, že se kolem Book Crossing točí docela velké peníze, čemuž samozřejmě odpovídá i kvalita provedení, o níž si Knihotoč může nechat leda tak zdát. Na druhou stranu, k tomu, abyste přemohli lenost, šli se podívat do knihovny, jestli tam náhodou nemáte nějaké knížky, které byste mohli postrádat, stáhnout si samolepku z webu Knihotoče a odnést knížku do jednoho z partnerských podniků či knihoven ve vašem městě, žádný propracovaný web nepotřebujete. Stačí jen chtít.