http://www.britishcouncil.org/arts-literature-matters-newsletter.htm

Obecně řečeno, k literatuře můžete přistupovat dvěma způsoby. Ta větší skupina lidí knihy kupuje, dostává či daruje a posléze čte. Skupina druhá, nepoměrně menší, stojí na opačné straně barikády: knihy píše, třeba i bez šance na to, že by je kdy nějaký nakladatel vydal. A právě těm jsou věnovány stránky Literature Matters.

Jak už samotná internetová adresa naznačuje, Literature Matters patří do rodiny webů British Council, přesněji do sekce Arts. Na horní horizontální liště tudíž naleznete linky na další kulturní aktivity, které BC pořádá; samotného projektu se však netýkají, proto si jich nebudeme všímat.

Literature Matters je vlastně e-zine, vydávaný mateřskou organizací zhruba dvakrát ročně. Poslední číslo však vyšlo v září roku 2004, budeme se tedy muset spokojit s tím. Na stránce je celkem osm extraktů článků, z nichž naprostá většina rozebírá fenomén tvůrčího psaní ve Velké Británii.

První příspěvek mluví z pozice učitelů (či lektorů): jak se sluší a patří, jedná se o vskutku multikulturní společnost, v níž tři lektoři sdělují své zkušenosti s lokálními projekty tvůrčího psaní v Pákistánu, Ugandě a ve Slovinsku.

Další příspěvek přináší pohled ze strany šéfredaktorky časopisu Wasafiri, jenž před dvaceti lety začal uveřejňovat první práce autorů z bývalých britských kolonií. Je třeba si uvědomit, že tehdejší postavení těchto autorů se s tím dnešním nedá srovnávat: Salman Rushdie sice dostal Bookerovu cenu za své Děti půlnoci, ale obecně nebyla postkoloniální literatura součástí britské literární scény. Jinde zase čtveřice známých spisovatelů dává tipy na své oblíbené knihy, dále jeden z editorů britské antologie New Writing 12 dává nahlédnout, jak se vlastně celá kolekce sestavovala.

Těžiště tohoto vydání Literature Matters však spočívá v příspěvcích, které se věnují samotné výuce tvůrčího psaní. Čtenář má tak možnost počíst si o zkušenostech Patricie Dunckerové, která už dvanáct let učí na nejstarší a nejprestižnější institucí, která se zabývá tvůrčím psaním, University of East Anglia, kde kurzy založil slavný Malcolm Bradbury (české publikum jej zná z překladu jeho románu Jíst lidi je neslušné) a kde učil i třeba takový David Lodge. Na stejném místě pak popisuje svou zkušenost s kurzem tvůrčího psaní i jedna absolventka, nyní úspěšná autorka čtyř románů Jill Dawsonová. Další příspěvky se věnují zkušenostem s výukou metody, jak se stát úspěšným spisovatelem či básníkem, v USA a porovnávají americkou tradici s evropskou, přesněji řečeno britskou. A konečně tu nemůže chybět ani pohled skeptika. David Flusfeder a David Peace ve svých úvahách dospívají až k otázce, zdali jsou tyto kurzy vůbec nutné k tomu, aby člověk dokázal napsat dílo, které může aspirovat na literární cenu, a jestli náhodou peníze, které za ně slávychtiví začátečníci utratí, neslouží spíše k potěše pedagogů a škol samotných.

V České republice se výuka tvůrčího psaní zatím příliš nerozvinula, čestnou výjimku tvoří pražská Literární akademie, která má jako jediná tvůrčí psaní jako studijní obor. Přesto je e-zine Literature Matters zajímavý pro široké spektrum zájemců o literaturu, už jenom proto, že nabízí pohled na literaturu jakoby z druhé, profesionální strany.