Tento rozhovor s Benoît Duteurtrem vznikl v Praze v listopadu 2001.

iLiteratura.cz: Minulý týden jste dostal ocenění Prix Médicis - změní se teď váš život? Je pro vás ta cena důležitá?
Benoît Duteurtre: Ano, samozřejmě, víte, v životě spisovatele je literární cena způsob, jak se dostat k mnohem většímu počtu čtenářů. Přestože samozřejmě je kolem toho vždycky spousta řečí a mnoho těch, kdo by si ocenění zasloužili, zůstane stranou, značnou roli v tom, kdo vlastně cenu dostane, hrají i velká nakladatelství. Hezké na tom je, že člověk má pocit, že něčeho dosáhl, nebudu si už moct stěžovat, že jsem nedostal příležitost, možnost najít větší prostor u čtenářů...

iLiteratura.cz: Cítíte se být právě na vrcholu své tvorby, myslíte, že jste cenu dostal v tom pravém okamžiku?
Benoît Duteurtre: Ano, myslím, že to přišlo tak akorát. Když cenu dostane autor na počátku své dráhy, je to příliš svazující, ublíží to dílům, která měla teprve vzniknout. Já jsem dostal šanci najít nejdříve sebe sama ve způsobu psaní, najít si i svůj okruh čtenářů. Možná, že mě dnes už takové ocenění nevyvede tolik z míry, ale cítím, že mé psaní se svým způsobem už usadilo...

iLiteratura.cz: Nebudete teď mát strach změnit styl, hledat nové téma...
Benoît Duteurtre: Všechny knihy, které jsem dosud napsal, sledovaly určitou linii, měly společná témata. Je to jen náhoda, že zrovna ve chvíli, kdy jsem byl oceněn, jsem si zrovna říkal, že je nejvyšší čas zkusit něco úplně jiného. Poslední můj román cítím jako určité završení všeho, co jsem napsal, je to taková syntéza. A tak je vlastně dobře, že právě tuto mou knihu porota vybrala jako nejlepší, pro mne je to odměna za práci vykonanou za několik uplynulých let a také příležitost zkusit něco nového.

iLiteratura.cz: Stát se spisovatelem byl váš dětský sen? Kariéru jste nicméně začínal jako klavírista...
Benoît Duteurtre: Ano, už odmalička, i ve škole jsem byl přesvědčený, že budu spisovatelem, i když důležitou, vlastně hlavní roli v mém životě vždy hrála hudba

iLiteratura.cz: ...ta je i ve vašem díle hlavním tématem...
Benoît Duteurtre: Ano, kupodivu hudba je a byla pro mne důležitější než literatura, pokud jde o to, co vnímám, co potřebuji k žití, ale pokud jde o mou tvorbu, nikdy jsem si nemyslel, že bych se vyjadřoval nějak jinak, než psaním. Ale hudbu potřebuji.

iLiteratura.cz: Vaše díla působí dojmem, že formě nepřisuzujete velkou váhu, soustřeďujete se spíše na obsah, na sdělení. Je to jen dojem? Píšete snadno, bez promýšlení, nebo texty dlouze opracováváte?
Benoît Duteurtre: Ano, často mám dojem, že současná francouzská literatura se uzavřela do hledání nových forem, moderní literatura - druhé poloviny století, nový román atd. - skutečně přistupuje k otázce způsobu psaní, k formě, jako k dogmatu, jako by tu spisovatel byl jen proto, že má hedat nové a nové způsoby, jak psát. Ta myšlenka byla podle mne krásná, oprávněná v dobách autorů jako Joyce, Kafka, Céline. Ale po padesátých letech už je ta extrémní koncentrace na formu už spíše nový akademismus. Proto stojím vlastně proti tomu, co byl nový román a co následovalo, myslím, že spisovatelé by dnes měli vylézt ze svých pracoven a jít se podívat, co se děje venku ve světě, provětrat se. Současný svět je plný velkých událostí, jsou tu témata sociální, zajímavé postavy, nové dekorace, prostě materiál, který čeká na zpracování... U mne to myslím není konzervatismus, spíš novátorství, vyjít z té psychologické introspekce, posedlosti formou, volně dýchat. Což ale neznamená, že bych se nestaral o to, jak mé psaní vypadá, naopak, ale není to vidět, mou zásadou je, že rukopis musí být tak propracovaný, aby byl jasný, průhledný. Lidé často mylně považují za umění dlouhé šroubované věty, ovšem jasně a prostě vyprávět, to není jen tak, někdy to stojí mnohem větší úsilí.

iLiteratura.cz: Ve svém díle pozorujete a kritizujete současný svět. Cítíte nostalgii po starých dobrých časech? Vy osobně jste romantická osobnost?
Benoît Duteurtre: Ne, romantik nejsem. Cítím určitou nostalgii - jako francouzský umělec - po období, kdy Paříž byla středobodem mezinárodního uměleckého života. Když tu žili Debussy, Picasso... Sám jsem tu dobu nezažil, ale cítím k ní značnou nostalgii. Možná, že tím, že jsem to neprožil, mohu se i mýlit. Ale jsem umělec a myslím, že je skvělé mít možnost tvořit. A dnešní doba se mi zdá být méně plodná, méně inspirující, než bylo období na přelomu 19. a 20. století. Zato dnešní New York považuji za místo, jakým byla Paříž za života mých prarodičů. Dnes je těžké najít přesně ten bod, místo, kde běží dějiny, kde se něco děje. Je tu tedy tato nostalgie, zároveň ale mi dnešní doba dává spoustu témat k mé tvorbě. Ve svých knihách píši o dnešních lidech pohybujících se v dnešní době.

iLiteratura.cz: V knize Cesta do Francie (Le Voyage en France), za niž jste dostal cenu Médicis, srovnáváte Paříž z tohoto nostalgického pohledu právě s New Yorkem. Vy jste v New Yorku žil?
Benoît Duteurtre: Narodil jsem se ve francouzském městě Le Havre, které je přístavem, odkud odplouvají lodě přes oceán do Ameriky. French line, to byl vždycky Le Havre - N.Y. I když jedete do NY z Paříže, vlakem se dostanete do Le Havru a pak lodí do NY. Celé mé dětství se odehrávalo ve znamení velkých lodí směřujících za oceán. V knize se zabývám otázkou, co znamená být Francouzem, Evropanem v dnešní době, co je vlastně střed světa, je to Paříž? NY? Objevují se tam myšlenky, které mi v dospívání táhly hlavou, když jsem v Le Havre chodil přístavem, objevoval svět. A má zkušenost jako Pařížana i Newyorčana, protože v NY jsem v minulých letech několikrát pobýval, i delší dobu. Mám ho moc rád. Je to nejevropštější z amerických měst... Najdete tam obrazy francouzských malířů, přístav, lodě připlouvající z Le Havru...

iLiteratura.cz: Vrátím se ještě k románu, který byl přeložen do češtiny, Totální výprodej. Moc mi připomíná román Frédéricka Beigbedera, který zpracoval podobné téma jako vy už před několika lety. Jeho kniha 99 franků vyšla v loňském roce... Znáte se s ním?
Benoît Duteurtre: Je to můj přítel. Ta moje knížka vyšla mnohem dřív než jeho, ale podobnost tu je. Frédérickovi se ta má tehdy líbila, byl novinář a psal pro Figaro a moc mi ji tenkrát pochválil.

iLiteratura.cz: Myslíte, že se inspiroval?
Benoît Duteurtre: Ne, to snad ne... Ano ten zájem o sociální stránku současného světa je nám společný, je to fenomén, který zajímá ne všechny, ale některé z autorů mé generace, tedy dnešní čtyřicátníky. Beigbeder, Houellebecq - všichni se známe, jsme přátelé, i když si každý děláme, co chceme, nejsme na sobě nijak závislí. Je-li něco podobného v našem psaní, pak jde o věci, které jsou prostě v současné Francii ve vzduchu...

iLiteratura.cz: Na Houellebecqa jsem se právě chtěla zeptat.
Benoît Duteurtre: Ano, to je velmi dobrý spisovatel. Znovu připomínám, že Totální výprodej jsem vydal mnohem dřív, než přišel on se svými romány. Ale mám ho jako spisovatele moc rád.

iLiteratura.cz: Pracujete stále jako hudební kritik v Marianne?
Benoît Duteurtre: Ano, také moderuji pořad o hudbě v rozhlase France Musique.

iLiteratura.cz: Jaké to je, rozhodovat o osudech mladých skladatelů a hudebníků, připomíná vám to vaše začátky, které mj. popisujete v románu Totální výprodej?
Benoît Duteurtre: Nene, nechci se vytahovat, ale musím říct, že pokud na někoho útočím, pak jedině na mocné. Dokážu být velmi polemický, velmi zlý na někoho. o kom píšu, ale to si dovolím jen u lidí, kteří mají velmi pevné pozice. Známá je moje starší aféra s Pierrem Boulezem, kterého jsem ostře odsoudil. Ale nikdy bych nepsal nic ošklivého o mladých či začínajících hudebnících, autorech. O začátečnících píšu buď v dobrém, anebo se o nich radši nezmiňuji.

iLiteratura.cz: Na závěr jen něco ze zvědavosti - máte vlastní internetové stránky http://duteurtre.phidji.com/index.html, kde návštěvníkovu myš neodbytně honí kráva. Proč kráva?
Benoît Duteurtre: Protože jsem napsal knihu, která se jmenuje A propos des vaches. Krávy jsou takové moje osobní poetické téma, jsou v tom jednak mé vzpomínky na dětství a pobyty na venkově, v hornaté krajině Vogéz, kde je to dost podobné Čechám, je tam hodně krav. A potom, lidi se věčně obdivují takovým těm ušlechtilým zvířatům, koňům, lvům. Mě vždycky zajímala ta podřadnější jako krávy, prasata, i ona jsou zrcadlem nás samých, mám je rád. Chtěl jsem to téma znovu zpracovat, ale pak přišla celá ta historie s šílenou krávou. Je to strašlivá metafora současného světa, vlivu ekonomie na všechny aspekty života, industriální kultura, využívání zvířat jako zboží. Proto při hledání témat pro kritiku současného světa je pro mne kráva universálním tématem.

iLiteratura.cz: A co Praha?
Benoît Duteurtre: Moc se mi tu líbí, bohužel zatím vůbec nemám čas se projít po městě, protože jdeme z přednášky na přednášku...

iLiteratura.cz: Děkuji mockrát za rozhovor.

Foto: duteurtre.free.fr

Pozn.: Autorův web má dnes již jinou adresu, v rozhovoru zmíněná kráva ze stránek zmizela.