Novinář zapomene svůj mobilní telefon v taxíku. Tahle zdánlivá banalita stačí, aby se vše kolem něj začalo hroutit. Ukáže se totiž, že k vyřešení tak triviálního problému jako ztráta mobilu je třeba znát celou řadu kódů a hesel. Staré mnemotechnické pomůcky přestávají fungovat, dokonce ani popisné číslo domu vynásobené věkem matky nepřináší správné řešení. Nezbývá než se obrátit na Službu zákazníkům, a ponořit se tak do labyrintu helplinek. Nekonečná čekání na volnou telefonistku klientům „zpříjemňuje“ hudba. Bachova sonáta je ale vždy přesně po minutě násilně zastavena a začíná znovu od začátku. Hrdina se rozhodne vytvořit plán za účelem zničení svého mobilního operátora, a z knihy se stává absurdní groteska.

Novelu Služba zákazníkům mladého francouzského spisovatele Benoît Duteurtra u nás v překladu Růženy Ostré vydalo roku 2005 nakladatelství Atlantis. Schéma této knihy je společné i několika dalším Duteurtrovým románům: vypravěč – většinou jakýsi nenápadný nešťastník – je okolním světem denně nucen čelit bizarním situacím, a to až do chvíle, kdy je zdánlivou hloupostí (například ztrátou mobilního telefonu) spuštěn mechanismus, který nakonec způsobí úplné zhroucení jeho světa. Sám Duteurtre se k ironicky úsměvnému ladění svých knih vyjádřil v rozhovoru Luďka Jandy pro brněnský literární časopis Host (6/11/01):

„Já si dělám legraci i z hlavní postavy. Sám vypravěč se často ocitá ve směšných situacích. […] Miluji grotesku. Stačí si vzpomenout na filmy Bustera Keatona či Laurela a Hardyho. Vždy jsou to postavy, které prožívají jednu katastrofu za druhou. Ty katastrofy jsou sice patetické, avšak zároveň jsou neodolatelně komické.“

Zmíněné rysy nese i vypravěč románu Holčička a cigareta z roku 2005, který by měl v nakladatelství Atlantis vyjít ještě letos, opět v překladu Růženy Ostré.

Ambiciózní starosta vidí jako účinný tah na přilákání voličů zaměření své volební kampaně na děti a zdravý životní styl. Duteurtrův hrdina, zaměstnanec magistrátu pociťující k dětem odjakživa lehký odpor, zatím vede klidný a spokojený život se svou ženou Latifou a psem Sarkem. V rámci naplňování starostových předvolebních slibů je polovina magistrátu přebudována na mateřskou školu. Ochrana zdraví dětí stojí na prvním místě, úředníci se tudíž musí smířit s přísným zákazem kouření ve všech prostorách. Vypravěč si vybavuje, jak se ve třinácti letech s cigaretou pečlivě schovával, a připadá si jako blázen, když musí i ve čtyřiceti postupovat stejně. Jeho averze k dětem postupně roste. Útěchu shledává ve své malé revoltě - vybaven šroubováčkem se pravidelně prodírá davy křičících dětí na toalety, kde musí pokaždé demontovat okénko a kouřit v něm, jinak by byl odhalen čidly. Jednou je v kabince přistižen malou holčičkou a groteskní mechanismus je spuštěn: matka vyděšené holčičky vytvoří ze setkání na toaletách sexuální obtěžování, následuje obvinění tohoto pedofoba z pedofilie, pak vězení a reality show, v níž publikum podle sympatií volí, který z vězňů přežije...

Zesměšnění moderního životního stylu a reakce na aktuální témata, jakými jsou například zákaz kouření na veřejných místech (ve Francii uvedený v platnost v lednu letošního roku) nebo jméno vypravěčova psa (je ovšem nutno podotknout, že kniha vyšla ve Francii v době, kdy byl Nicolas Sarkozy pouze ministrem vnitra), přímo svádí k tomu, že jsou Duteurtrovy romány často opatřovány nálepkou „kritika společnosti“. Tento termín zavánějící zapšklostí a seriózností ale přímo odporuje Duteurtrovu lehkému, hravému stylu. Z tragikomičnosti popisovaných situací a Duteurtrova téměř absurdního smyslu pro humor se dá vytušit, že si ve věčných stížnostech na moderní dobu spíše libuje. Vizitkou jeho postojů jsou i internetové stránky duteurtre.com. V levém horním rohu blikají nápisy: „Zákaz kouření vážně škodí veřejným prostranstvím“, po jejichž rozkliknutí se čtenářům nabízí možnost podepsat petici proti tomuto zákazu.