Cesta do Francie (Le Voyage en France, Gallimard, 2001) je román o studentovi z New Yorku, který si dlouho idealizoval Francii, a když zjistil, jak vlastně dnes země snů z Monetových obrazů skutečně vypadá, rád by ji očistil od vlivu svých krajanů. Bájný ráj malířů a básníků úpí pod nájezdy turistů, je zahlcen televizní kulturou, starobylá opatství tu slouží za výrobnu počítačů... Druhou postavou je francouzský novinář, čtyřicátník, jenž má v oblibě New York proto, že tu cítí svěží tvůrčí atmosféru. Duteurtre zkříží cesty obou protagonistů, získává tak látku pro melancholickou knihu, která v sobě má něco ze světa pohádek, něco z dokumentu, reportáže, pár momentek z dětství a přehršel karikatur. Duteurtre už v předchozích knihách ukázal, že umí hledat smutně komická témata na těch nejvšednějších místech, nejraději si vybírá paradoxy současného, "moderního" světa. Zatímco Newyorčan vysněnou Paříž těžko hledá, Francouz se za Atlantikem hned cítí jako doma.

Dutertrův styl je úmyslně chladný, hyperrealistické popisy se střídají s pohádkovými, fantazijními obrazy. Už od prvních děl (Sommeil perdu, Nespavost, nebo L'Amoureux malgré lui, Zamilovaný proti své vůli) se rád zaměřuje na směšné stránky naší současnosti. Podobně jako Michel Houellebecq hraje na trochu depresivní notu, je nenapravitelný skeptik, znepokojený komentátor bez touhy cokoli měnit. I on si za hrdiny vybírá "obyčejné lidi", kteří nejsou s to zapadnout do společnosti, jdou od neúspěchu k neúspěchu, nicméně s ironickým komentářem pokračují stále dál, zůstávají "nad věcí", protože o tu kozumní společnost zas tolik ani nestojí. Podobně jako Frédérick Beigbeder rád ve svém díle prezentuje zkažený, snobský svět mondénního života literární a hudební smetánky - prestižních kritiků, velkých vydavatelských domů, reklamních společností apod.

B. Duteurtre (*1960) je romanopisec, esejista, hudební kritik, svého času se proslavil velmi ostrou polemikou s uznávanými hodnotami v hudbě: napsal Requiem pour une avant-garde (Requiem za avantgardu), pamflet, v němž se jasně vymezuje např. proti Pierru Boulezovi a obecně přijatému pojetí současné hudby.

Z bibliografie:
Sommeil perdu (Nespavost), Grasset, 1985
Tout doit disparaitre (Všechno musí zmizet, česky: Totální výprodej), Gallimard, 1992
A propos des vaches (Pokud jde o krávy), Calmann-Lévy, 1987
L'Amoureux malgré lui (Zamilovaný proti své vůli), Gallimard, 1989
Tout doit disparaître (česky: Totální výprodej, Atlantis, 2000), Gallimard, 1992
Requiem pour une avant-garde (Requiem za avantgardu), Robert-Laffont, 1995
Gaîté parisienne (Pařížská veselost), 1996
Drôle de temps (Divná doba) - povídky, 1997
Les Melentendus (Nedorozumění), 1999
Le Voyage en France (Cesta do Francie), Gallimard, 2001