Komiks se v poslední době těší u českých čtenářů velké oblibě. Důkazem toho je nejen každoroční mezinárodní přehlídka Komiksfest, ale i vznik nakladatelství Mot, které se od roku 2000 snaží vybírat nejlepší kreslená alba ze světové produkce a učinit tak z komiksu žánr rovnocenný ostatním literárním formám i v České republice. Není divu, že nakladatelství již v prvních letech hledalo inspiraci v kolébce klasického komiksu, tedy ve Francii. První česky vydaný titul, Padoucnice, od francouzského kreslíře Davida B., se setkal s pozitivními ohlasy, proto na sebe další vydání z frankofonní produkce nenechalo dlouho čekat. Nedávným počinem z této oblasti je první díl série Zpátky na zem nazvaný Opravdový život. Na jeho vzniku se podíleli kreslíř Manu Larcenet a scénárista Jean-Yves Ferri. Album vydalo nakladatelství Mot v roce 2009 v českém překladu Hany Zahradníčkové.

Tvůrci komiksu Manu Larcenet a Jean-Yves Ferri se setkali v časopise Fluide Glacial, kde Larcenet pracoval již několik let. Ferri se proslavil až začátkem tohoto tisíciletí vytvořením policejní série Aimé Lacapelle. Společně začali pracovat na příběhu manželského páru, který se rozhodne opustit město a vydá se na venkov začít nový život, přičemž hlavní postava jménem Manu Larssinet je přiznaným obrazem samotného autora Manu Larceneta. Na úvodní díl Opravdový život (La vraie vie) z roku 2002 tvůrci navázali dalšími čtyřmi alby (Les projets, Le vaste monde, Le déluge, Les révolutions), z nichž poslední vyšlo ve Francii v roce 2008. Všechny díly vydalo francouzské komiksové nakladatelství Dargaud. V českém prostředí komiksový žánr teprve hledá své uplatnění, proto lze sedmileté zpoždění, s jakým byl Opravdový život vydán u nás, považovat za úspěch. Nezbývá než doufat, že i ostatní díly budou postupně vycházet v českém jazyce a čtenáři se budou moci seznámit s oblíbeným francouzským komiksem plným vtipných gagů, svérázných postav a kontrastů mezi městem a venkovem.

Příběh začíná prostě, komiksový kreslíř Manu Larssinet, jeho žena Marietta a kocour Speed opouštějí pařížské předměstí Juvisy a vyrážejí za lepším a klidnějším životem do ,,ospalé díry“ na Žindavy. Zde brzy poznávají nástrahy života na venkově, místní obyvatele a zvyklosti. A na necelých sto stranách komiksu komentují dění okolo sebe ironickými, zoufalými i radostnými poznámkami. Na každé straně je vykreslena jedna situace z každodenního života, k níž odkazuje název kapitoly, například „sníh“, „průšvih“, „úkol“ a podobně. Poměrně banální příběh se stejně banálními promluvami ovšem zahrnuje více překladatelských problémů, než by se mohlo na první pohled zdát. Překlad Hany Zahradníčkové je proto vystaven polemice hned v několika oblastech.

Překladatel komiksu se nachází v podobné situaci jako překladatel titulků. Omezuje ho prostor komiksové bubliny, v níž se promluva odehrává. Je třeba dodržet nejen délku spojení, ale bublina musí také korespondovat s obrázky. Čtenář komiksu nesmí mít pocit, že ho při čtení cokoliv ruší. Překlad proto musí být trefný, jasný a přirozený. Měl by zároveň dodávat pocit, jako by se příběh odehrával čtenáři živě před očima a on sám slyšel postavy promlouvat a prožíval s nimi komické situace. Kreslený obraz umocňuje představu o postavách, proto je třeba, aby i v překladu postava byla komplexní a měla svou specifickou mluvu, která ji charakterizuje. S omezeným prostorem a nutností dodržet komiksovou formu se autorka překladu vypořádala zdařile. Jednoslovné názvy kapitol jsou přesné, upoutají pozornost a lákají k přečtení dané stránky. Místo prostého substantivního označení „la caussette“ („beseda, vyprávění, hovor“) například překladatelka zvolila atraktivnější spojení „na slovíčko“. Stejně tak vhodně nahrazovala francouzská citoslovce, kterých je v komiksu požehnaně, českými ekvivalenty, například „dzink brnk brnky drn trs třísk šleh drnk“ pro zvuky vyluzované hrou na kytaru. Pouze podivné mňoukání kocoura Speeda vyjádřené ve francouzštině slovem „grnx“ bylo zachováno v téměř stejné formě „grx“, což může v češtině působit poněkud cizorodě. Podobně se podařilo zachovat i interpunkci originálu, která byla v některých částech adekvátně usměrněna.

Problém nastal u nastavení míry hovorovosti postav. Ty by měly mluvit obecnou či hovorovou češtinou. To se podařilo dodržet v pečlivém zachovávání nespisovných koncovek přídavných jmen („děje se něco divnýho“, „opravdovej život“) a krácením slovních tvarů („makaj“, „míň“, „domu“). Na lexikální úrovni však na několika místech došlo k rozporům ve zvolené vrstvě jazyka. Hlavní postava Manu Larssinet používá v některých situacích moderní výrazy jako „super jedovatá kytka“, „mám fest chuť“ či slangové „nekapištuju“, „zakufroval“, zatímco na jiných místech hovoří spisovně až knižně či použije zastaralý výraz („leč“, „častovat“, „jejda“, „je na tom prapodivně“). Nesourodost se projevuje i ve fonetických přepisech mluvy. Například tvar 2. osoby slovesa být se na jedné stránce a v promluvě jedné postavy vyskytne ve formách „jsi“ i „si“. Podobně jako se v jedné bublině vedle sebe nepřirozeně ocitne spisovná i nespisovná koncovka adjektiva („Cože?! Ten nahatej poustevník je bývalý starosta?!“). Stejně tak byly některé anglicismy přepsány do české podoby („sprejeři“, „skejtparky“), oproti jiným, které zůstaly v originále („biky“ místo „bajky“). Nepříliš přirozeně působí i hojně používaný nářeční výraz „nejni“.

Při překladu komiksu Opravdový život narazila autorka na největší obtíže u překladů vlastních jmen, místních názvů a reálií. Každý překladatel, který přistupuje k literárnímu dílu, se musí rozhodnout, zda se při překladu přikloní k exotizaci, tedy zachování původních názvů i reálií, nebo k naturalizaci, tedy jejich převedení do prostředí adresáta. Případně lze využít spojení obou postupů, které ovšem musí být opodstatněné. V případě hlavní postavy komiksu Manu Larssineta bylo rozhodnuto již předem. Postava v originále odkazuje na kreslíře Manu Larceneta, bylo tedy nezbytné jméno ponechat, podobně jako jméno manželky a kocoura. Český čtenář si proto musí být vědom, že se příběh odehrává ve Francii, kde se obyvatel francouzského města stěhuje na francouzský venkov, kde potkává Francouze. V knize to ovšem vypadá, jako by se obyvatel francouzského města stěhoval na český venkov, neboť se setkává s místním panem Jindrou, paní Zdechláčkovou, panem Hopsou a panem Jouzou. Jména jsou sice zdařile počeštěná, nicméně nutně uvádějí čtenáře do rozpaků.

Podobná situace nastala při překladu místních názvů. Pár se stěhuje z Juvisy na Žindavy, kam se jede přes Drsov, Úpici a Trpišov. Naturalizace jmen vesnic je vcelku pochopitelná, neboť název Žindavy zní dobře a skloňuje se lépe než francouzské Ravennelles. Navíc v češtině se samozřejmě také používá výraz Paříž nikoliv Paris, Remeš nikoliv Reims a podobně. U českých jmen postav se ovšem čtenář nemůže ubránit dojmu, že zde něco nesedí. Na jedné straně se v okolí Žindav pohybuje stará paní Zdechláčková, na druhé straně se přátelé Manu a Marietty oslovují klasickými francouzskými jmény Jean-Yves, Lewis či Guy. Ještě větší rozpor působí postava Manuho bratra ŤipŤopa, jehož jméno má typicky českou podobu. Vzhledem k tomu, že se postavy s českými a francouzskými jmény setkávají, dochází k rozpolcení představy o tom, kde se vlastně děj odehrává. Nabízí se otázka, zda by nebylo vhodnější zvolit pouze francouzská, v horším případě česká pojmenování. Téma cesty z města na venkov je univerzální a může oslovit čtenáře z různých zemí, v zájmu zachování jednoty příběhu se však zdá výhodnější zvolit pouze jedno kulturní prostředí.

S kulturním prostředím úzce souvisí i překlad reálií, kterých je v příběhu hned několik. I v případě reálií překladatelka volila naturalizační metodu. Proto hlavní hrdina nezpívá v důsledku pobytu na vesnici jako Francis Cabrel, ale jako Honza Nedvěd, soused se v dětství nedíval na příběhy Lucky Luka, ale Krtečka, a ŤipŤop v televizi sleduje Noc reklamožroutů a chodí do vietnamské večerky (namísto „épiceries d’arabes“ – arabské obchody ve Francii). Zatímco v případě názvů a jmen se volba dala ospravedlnit snahou zpřístupnit text českému čtenáři, zdá se, že u překladu reálií již zašla konkretizace do českého prostředí příliš daleko. Zpěvák Honza Nedvěd je natolik spjat s českou společností a vyvolává mnohé konotace, že jeho jméno musí nutně ve francouzském komiksu působit rušivě, podobně jako klasická postava českého animovaného filmu Krteček. Na obou místech by bylo lepší zvolit obecný pojem, například folkový zpěvák, bez udání konkrétního jména. Zvláště pokud se na jiné straně komiksu objeví název hudebního obchodního centra Virgin Store, který naopak odkazuje k reálii francouzské a českému čtenáři je neznámý. V souvislosti s převodem reálií se nabízí i otázka překladu místního pozdravu Karúčo, v komiksu hojně využívaného, ve francouzštině „Karoutcho“. Jestliže by se autor rozhodl pro naturalizační metodu, stálo by za zvážení, zda nepřeložit i tento výraz ekvivalentem z českého nářečí (například „zdravíčko“).

Zachování komiksové formy, interpunkce, stylové vrstvy jazyka a rozhodnutí mezi naturalizací či exotizací názvů a reálií byly jedny z hlavních úkolů, které stály před autorkou překladu. Kromě nich se v příběhu vyskytla dobrá i horší překladatelská řešení na dílčích úrovních. Velmi často docházelo k příliš těsné inspiraci francouzskou stavbou věty („Tiptop, il s’appelle“ – „Ťipťop se jmenuje“, namísto „Jmenuje se Tiptop“). To se projevovalo zejména například u překladů francouzské vazby „c’est... que“ (například „Que vous soyez l’ancien maire, m’a littéralement scié“ – „Že jste byl starosta, mi úplně vyrazilo dech“; „Et puis ça sentait bon le vrai pain“ – „A taky to hezky voní, opravdovej chleba“). Několikrát došlo také k doslovnému překladu („un torticolis tout bête“ – „hloupě ztuhlá šíje“; „Et puis cette façon de tendre ses miches en souriant“ – „A jak umí s úsměvem nabídnout ty svý pecny“).

Na jiných místech naopak vynikla nápaditá řešení obtížně přeložitelných pasáží. Například hned v úvodu vyprávění, kde je text prokládán obrázky s popisky. V originále stojí „Les Ravennelles, c’est chouette“ s obrázkem sovy, neboť francouzské „chouette“ označuje sovu a zároveň přídavné jméno „prima, fajn“. V překladu samozřejmě obrázek sovy musel zůstat nepozměněn, autorka se proto uchýlila k posunu „Žindavy jsou ospalá díra“, čímž dodržela funkci výjevu, tedy aby byl obrázek v souladu s textem. Obdobně se v kapitole s názvem „nepříjemná událost“ podařilo udržet komickou situaci, která ve francouzštině vznikne záměnou rýmujících se slov „pivert“ (strakapoud) a „frère“ (bratr), v češtině slovy „straka“ a „brácha“. V jiné kapitola má Manu dost života na vesnici a rozhodne se vyhledat psychoanalytika (ve francouzštině „un psy“), nicméně místní obyvatelé mu nabízejí stejně znějící nápoj „un psit“. I tuto slovní hříčku se autorce podařilo zachovat ve slovech „lékař“ a „mlékař“ („– Mlékaře? – No lékaře. – A v konzumu jste se ptal? – Lékař v konzumu?“).

Hlavním úkolem oddechového komiksu Opravdový život je pobavit čtenáře. Album má necelých sto stránek, lze ho proto přečíst jedním dechem. Překladatel by tedy měl dbát především na to, aby se příběh dobře četl, aby zachoval komický tón originálu a aby jednotlivé promluvy postav byly přirozené. Tento úkol Hana Zahradníčková splnila úspěšně. Komiks se čte s lehkostí, příběh plyne bez větších zádrhelů a vtipy vyznívají tak, jak mají. Je však třeba nezapomínat na to, že komiks se skládá nejen z textové části, ale i obrazové. Při běžné četbě proto odvádí pozornost od textu obrázky a text se zdá být někdy až na druhém místě. Nicméně při podrobnějším prozkoumání textové části se objevily nedostatky, které ukazují, že překlad nebyl jako celek důsledně promyšlen. To se projevilo zejména u překladu reálií a jmen. Jednotlivé výrazy jsou vtipné, avšak stojí-li vedle sebe, působí nesourodě: jako by si autor překladu nebyl úplně jistý, kde se ve skutečnosti příběh odehrává, jestli se stále jedná o francouzský příběh určený českým čtenářům, nebo jestli jde o naturalizaci komiksu do českého prostředí. V obou případech ovšem překlad nebyl do důsledku dodržen. Na některých místech proto dochází k nesourodosti, což se podepisuje na kvalitě celého překladu.

Svou hlavní fuknci, tedy představit českým čtenářům francouzský komiks Opravdový život, překlad splnil. V mnoha situacích pobaví a komika čiší z každé stránky. Je ovšem škoda, že jako celek působí překlad poněkud roztříštěně. Toto narušení bylo způsobeno až přílišnou konkretizací do českého prostředí, zejména používáním českých reálií, jakou je například Honza Nedvěd. Je třeba podotknout, že naturalizační metodu někteří čtenáři jistě ocení, nicméně v tom případě by ji bylo potřeba dotáhnout až do konce a odstranit z překladu francouzské reálie, které zůstaly. Podle mého názoru by bylo vhodnější zvolit dnes častější postup, totiž zachovat francouzská jména a reálie. Komiks je vtipný sám o sobě, proto se zdá nadbytečné posilovat humor ještě legračními čistě českými prvky.