Francouzský bestsellerista se vrací s dalším příběhem kriminalisty Martina Servaze. A mile překvapuje zejména jeho první polovinou, která se odehrává hluboko v hrdinově minulosti.
RL
Roman Lipčík
Novinka nejprodávanější spisovatelky na světě, napsaná opět pod pseudonymem, trpí především neúnosnou délkou. Autorka píšící pod jménem Robert Galbraith si sice dala práci se zápletkou a opět potěší dobře diferencovanými postavami, avšak do průměru text srážejí únavné dialogy i romantická linka.
Oproti předchozímu románu se norský autor více inspiruje problematickými jevy z aktuálních novinových titulků. Je to vítané, i když děj kvůli tomu občas drhne.
Špionážní thriller od pseudonymního amerického autora ruského původu o tom, jak se ruská rozvědka snaží překroutit pravdu ve svůj prospěch, je vrcholně aktuální. Jen tu ještě stále vyhrává ta poctivější, západní strana.
Debut britské autorky napodobuje prózy o zločinech a dětství od Stephena Kinga, ale chybí mu jejich propracovanost i napětí. Jako jednorázové oddechové čtení však uspokojí.
Šestý nejlépe placený spisovatel světa proměnil své jméno v jakousi obchodní značku, pod jejímž logem vychází od roku 1968 minimálně jedna kniha ročně. Od konce devadesátých let jsou čím dál horší. Až Nevinností jako by se pokusil vrátit k psaní ze svých lepších let.
Manželská dvojice píšící pod rodinným pseudonymem Nicci French koncem devadesátých let sepsala tucet solidních psychologických thrillerů se silnými ženskými hrdinkami. Nyní se na ně pokouší navázat rovnou celou sérií s hrdinkou jedinou: psychoterapeutkou, k níž promlouvají hlasy jejích pacientů.
Jako tragický příběh opožděného dospívání funguje nejlepší švédský krimiromán roku 2013 docela dobře. Ale jako krimi selhává: zápletka je nevěrohodná a průběh vyšetřování naivní. Což je u vystudovaného kriminologa zvláště překvapivé.
Dosud nepříliš výrazná autorka psychologických thrillerů byla dědici Agathy Christie vybrána, aby napsala román o Herculu Poirotovi. Její román je bohužel křečovitý a místy jde přímo proti kanonickým prvkům série s malým belgickým detektivem.
Um Jamese Rollinse spočívá ve vynalézavé konstrukci spekulativních vědecko-historických thrillerů, ve výběru provokativních teorií a podpůrných rekvizit, v jejich množství a zdánlivé nespojitosti, úhrnem ve snaze přimět běžného čtenáře, aby mu párkrát mírně spadla čelist. Tentokrát nad Čingischánem, kometou a dávnou mocnou zbraní.
Ve třináctém díle série americké autorské dvojice se jejich hlavní hrdina, agent FBI Pendergast, vydává do bývalé hornické osady, jejíž tajuplné vraždy údajně lákaly už Arthura Conana Doylea. Pendergast tam bohužel nemíří sám, ale s hloupou, naivní a iracionálně se chovající parťačkou.
Robert Bloch byl mistrem hororu a přilehlých fantastických žánrů, nejlépe ve formátu povídky. Psycho, byť se na ně dnes zjednodušeně pohlíží rovněž jako na horor, je však jen nadprůměrný thriller. První pokračování Bloch napsal, aby si vyřídil účty s Hollywoodem, a třetí díl vznikl hlavně proto, aby autor, oslabený rakovinou, mohl platit složenky.
Jefferyho Deavera proslavily romány, ale rád se věnuje i povídkám. Píše je v poněkud nadměrných velikostech, s neustálými překvapivými zvraty a obraty. Vyjdeme-li z toho, že ve zlatých magazínových časech znamenalo padesát stran už „krátký román“, najdeme mezi třinácti položkami knihy krátkých románů hned pět.
Kdyby Ian Fleming psal dodnes a byl trochu víc posedlý mořem, vypadaly by jeho knihy podobně jako Cusslerovy. Pro zhruba padesátku titulů vytvořil Cussler zdařilou románovou formuli: v zásadě realistický příběh, stojící však vždy na nějaké sporné, záhadné a atraktivní hypotéze, se rozletí v turbulentních otáčkách po celé zeměkouli.
Luke Delaney je vysloužilý detektiv s patnácti lety praxe u oddělení vraž londýnské policie. Zná policejní vyšetřovací procedury, finesy a triky, které se na místě činu používají, a jistě si umí vybavit pocity, s jakými se díval na další a další mrtvoly u nohou. Přesto se jeho hrdina až příliš spoléhá na svou intuici.
Sedmdesátníku Forsythovi se více než čtyřicet let po průlomovém bestselleru Den pro Šakala podařilo napsat knihu, která se té první možná nevyrovná, ale dá se s ní čestně srovnávat. Kazatel je neméně nepolapitelný, než byl Šakal, a neméně, ba patrně ještě víc, zlověstný. Šakal byl profesionál, Kazatel je fanatik.
Produkce skandinávských thrillerů je už českými nakladateli natolik probraná, že se dostává i na knihy průměrné až podprůměrné. Román bývalého televizního scenáristy Söderbergha v podstatě nemá zápletku, chybí mu nosná myšlenka i prvek překvapení, pokud za ně nechceme vydávat šoky způsobované brutalitou až nemístnou a sebeúčelnou.
Jack Reacher, hrdina sedmnácti úspěšných thrillerů Lee Childa, byl svobodným, nespoutaným osamělým vlkem, oním skoro až učebnicovým americkým literárním hrdinou, který snad tu a tam někomu poplete hlavu, ale sám si ji poplést nenechá. Až do osmnáctého románu.
V thrillerové trilogii švédského autora jde o konspiraci vrcholně důmyslného kalibru, o níž si mohou agent Bourne a jeho kloni nechat jen zdát; pistole v rukou a praktiky tajných služeb tady nahradila kybernetika dovedená až na doraz možností a užitečnosti. Počítačový sekuriťák de la Motte v tomto směru rozumí svému řemeslu skvěle.
Connie Willisová je autorka tradičnějšího pojetí sci-fi a loni vydaný výbor jejích povídek se soustřeďuje na ty, které získaly některé z významných žánrových ocenění. Syntetizují to nejlepší z jejích dovedností: břeskný nápad, zvládnutí kondenzovaného povídkového útvaru, nadčasové zobecnění i vzácnost největší - humor.
Dědicové Isaaka Asimova si vybrali rutinérku fantasy žánru, aby se rozepsala o tom, co předcházelo slavnému svazku devíti povídek, který velmistr sci-fi v roce 1950 vydal pod názvem Já, robot. Mickey Zucker Reichertová napsala jako prequel tisícistránkovou trilogii, o níž nelze říci nic lepšího, než že je zbytečná a k původnímu dílu se nehodí.
Co by se stalo, kdyby se v současném Berlíně náhle probral z padesátiletého spánku Adolf Hitler? Kniha, jež to zjišťuje, má být varující, mrazivou satirou. Funguje především díky dobře vykreslené hlavní postavě, která nikdy není dostatečně odpudivá a nikdy dostatečně sympatická. Bohužel ostatní stavební prvky stojí o třídu níž.
Reinhard Heydrich povolává z Berlína podřízeného, aby vypátral, kdo mu v Praze usiluje o život. A britský spisovatel Philip Kerr pokračuje ve své sérii atypických noir kriminálek s německým komisařem v nacistické éře. Škoda jen, že mezi poslední česky vydanou knihou z této série a aktuálním románem zeje mezera čtyř nepřeložených.
V knize, kterou po zemřelém bestselleristovi Crichtonovi dopsal dědici určený epigon Robert Preston z poznámek, náčrtů a údajně jedné hotové třetiny z pozůstalosti, se hodně křičí, hlavní hrdinové i umírají, ale celé je to předvídatelné a po pár desítkách stran už i monotónní. Avšak je pravděpodobné, že ani Crichton by to nenapsal o moc lépe.
Únos dítěte je v kriminálním žánru spolehlivý útok na čtenářské emoce. Ale zároveň je s uneseným děckem nutno zacházet obezřetně, aby klišé příliš nebilo do očí a aby se čtenář(ka) příliš nevyděsil(a). Mo Hayderová má pověst autorky velmi drsné a temné, přesto zápletku kolem únosu dětí zvládla brilantně a ještě přichystala zvrat v závěru.
Kolejmoří je kniha pro mládež, přesně řečeno pro „young adults“, jak jim říká trh, tedy pro mladé dospělé. Ale přitom je to náročná četba i pro dospělého: plná neologismů a zvláštních větných struktur. A málo záleží na tom, že hrstka klíčových hrdinů jsou děti.
Hlavní hrdina Henrik Pettersson je bývalý mladistvý delikvent, třicátník sice inteligentní, ale líný, zastydlý puberťák, pařan i pařič. Jednou pozdě v noci najde mobilní telefon. A ten si s ním chce hrát. Výsledkem je tíživá nejistota, bezvýchodnost, nejednoznačnost, klíčící paranoia. Na pokračování.
Děj novinky Dana Browna je zbytečně složitý, nereálný, přitažený za vlasy. Padouši postupují tak komplikovaně, že v reálném světě by neměli šanci na úspěch. Musejí čekat, až Langdon vyluští další anagram, až se přesune odkudsi kamsi. Místo napínavého akčního románu čteme samoúčelný konstrukt, jehož stránky plynou spíše nevzrušivě.
Americký autor Glenn Cooper se už třetí knihou veze na neopadající vlně subžánru, který oživil Dan Brown. Průměrný konspiračně-historický thriller se odehrává ve Francii hned ve třech historických epochách (v pravěku, středověku a současnosti) a točí se kolem lektvaru se zázračnými účinky.
Thrillerové pátrání po hrobce prvního krále sjednoceného Egypta chce být variací na Mumii, příběhy Indiana Jonese či langdonovské luštění šifer a ještě je k tomu přimícháno něco rozvinutých technologií. Dohromady je to však řídké, plné prázdných dialogů a především nezábavné.
