Raději se vrať
Child, Lee: Nevracej se

Raději se vrať

Jack Reacher, hrdina sedmnácti úspěšných thrillerů Lee Childa, byl svobodným, nespoutaným osamělým vlkem, oním skoro až učebnicovým americkým literárním hrdinou, který snad tu a tam někomu poplete hlavu, ale sám si ji poplést nenechá. Až do osmnáctého románu.

Pozor, spoiler!

„Posadil se, úplně sám.“

To je poslední věta ze zatím posledního, osmnáctého románu britského autora Lee Childa s Jackem Reacherem v hlavní roli.

Moc jsem vám zkazil požitek z četby? Čekali jste závěr ve stylu „Posadil se, oba spletli ruce a zahleděli se vzájemně do očí“? No fuj! To přece ani nejde. Jsou věci, které musejí zůstávat neměnné: slunce musí stoupat od východu, Češi si musejí vážit svého Jágra a svého pomazánkového másla… A Jack Reacher musí natrvalo zůstat svobodným, nespoutaným osamělým vlkem, oním skoro až učebnicovým americkým literárním hrdinou, který snad tu a tam někomu poplete hlavu, ale sám si ji poplést nenechá – už proto, že se zná a ví, že by jeho existence ve dvojici nedělala dobrotu. Dost na tom, že ji tak tak dělá jako solitér: rve se, je tvrdý, neurvalý… ale vždy spravedlivý a občas, když se nikdo nedívá, si sáhne do náprsní kapsy a přesvědčí se, že má pořád srdce.

Tentokrát to ale bylo o fous. Možná si věrní čtenáři vzpomenou, že v knize 64 hodin lehce zakoketoval se svou bývalou kolegyní z vojenské policie, která teď zaujala jeho někdejší velitelskou pozici v severovýchodní Virgínii. Tehdy na konci knihy – to už snad nespoileruji – se za Susan Turnerovou rozjel. Nu, trvalo mu to tři roky, čtyři knihy, než za ní dorazil. Něco ho tam táhlo a nebylo to nutkání rozbít jí pěstmi obličej, otlouct jí hlavu o kapotu auta nebo ji zkopat do bezvědomí, což dělá nejčastěji, nejlépe a neodpustí si to hned na prvních stránkách knihy.

Že by to byl… cit?

Pánbůh s námi a zlý pryč! Cit! Ale asi ano, už to tak bude.

Hned nato, co přes sto devadesát centimetrů vysokého a hodně přes metrák těžkého Reachera ztělesnil poprvé na filmovém plátně hollywoodský herecký filigrán Tom Cruise, se Lee Child – možná při pohledu na tu droboť – rozněžnil a napsal necituplnější román celé své kariéry. Nic neubírá na předešlém kvalitativním standardu, jen je tam cosi navíc.

Není to však jen cit. Jak známo, láska dělá z lidí jiné bytosti, než jaké bývaly dosud, a Reacher je náhle o několik tříd povídavější než v předchozích knihách, má tendenci se svěřovat a zamýšlet se nad sebou. Také si najednou umí vyhodit z kopýtka, což u tvrdého chlapíka spartánského typu, jak jsme ho znávali, nepřipadalo dosud v úvahu. Patrně se do inovovaného konceptu zamiloval i Child, protože stvořil jinou knihu, než na jaké jsme u něj byli zatím zvyklí. I když dosavadní šabloně nebylo v zásadě co vytknout, jistě hrozila jako každá formule stereotypem a toto je vítané vybočení, byť nejspíš jednorázové. Ruku v ruce jako by s ním šla i větší autorova vynalézavost v syžetu i zápletce, kde už se nesází prvotně na pneumatická kladiva Reacherových pěstí, ale i na jeho důmysl a vynalézavost, s jakými musí vybruslit ze zpropadené situace, do níž se dostal.

Ta začne už tím, že za dveřmi, za nimiž dychtí spatřit svou platonickou lásku majora Turnerovou, najde po zaklepání a vstupu podplukovníka Morgana. Hormony vychladnou, mobilizuje se obezřetnost. Turnerovou zřejmě odvolali, upadla v nemilost, jak záhy vysvitne. Reacher se ani nestačí vyptat, co se stalo, a skončí ve vězení jako podezřelý z dávné vraždy. Když hned vedle v cele přistane i Turnerová, oba utečou.

A jsou „na cestě“, kde mají jednak spoustu příležitostí k oněm výše zmíněným senzitivním tlachům, a jednak, protože v patách mají armádu, polici, FBI i pár zabijáků, vypořádávají se jakoby mimochodem s nástrahami. Rutina, avšak s ženskou vedle sebe jako by se Reacher rozjařil, pookřál a oduševnil.

Childovy fabulační nitky nás zavedou až na afghánskou stopu, k drogovému byznysu, a díky Reacherovi všechno dobře dopadne. Vzedmutá hladina autorových hormonů však vžene Reachera i do sporu o otcovství, kde se setká s dívkou, která možná je jeho dcera a z níž mu jdou pěsti šejdrem. Nad těmito stránkami jistě vlhne kdeco Sandře Brownové, ale poslyš, Reachere…

Raději se vrať.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Iva Harrisová, BB/Art, Praha, 2014, 364 s.

Zařazení článku:

krimi

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

60%