Ne právě zdařilý restart
French, Nicci: Zlé pondělí

Ne právě zdařilý restart

Manželská dvojice píšící pod rodinným pseudonymem Nicci French koncem devadesátých let sepsala tucet solidních psychologických thrillerů se silnými ženskými hrdinkami. Nyní se na ně pokouší navázat rovnou celou sérií s hrdinkou jedinou: psychoterapeutkou, k níž promlouvají hlasy jejích pacientů.

Po tuctu psychologických thrillerů, kterými se britská manželská dvojice píšící pod rodinným pseudonymem Nicci French začala živit před přelomem tisíciletí, jejich tvorba už před uplynutím první dekády poněkud ztratila dech a ztuctověla. Něco se prostě jen okoukalo: psychicky silné hrdinky, jimiž Frenchovi mířili od počátku spíše na ženský segment publika (svědčí o tom i volba ženské varianty přijatého jména), byly od knihy ke knize stále stereotypnější. Model, v jehož rámci se dostávaly do kriminálních nesnází zpravidla přičiněním více či méně psychopatických protějšků opačného pohlaví, zprůhledněl; jejich vítězná nezlomnost začala být předvídatelná. Frenchovým se však dlouho dařilo provádět  postavy důmyslnými zápletkami skýtajícími překvapení a zvraty a zpravidla nabídli i neočekávané rozuzlení, takže jim čtenář určité omletí odpouštěl. V posledních románech – z překladů už je neznáme, naši nakladatelé se s jejich tvorbou rozloučili v polovině první dekády, ale jejich výrazný nástup na thrillerovou scénu naštěstí stačili zmapovat – se však už vytrácela i tahle poslední kvalita. Romány Frenchových upadaly do rutinního průměru. Autorský tandem v roce 2011 usoudil, že by se hodil restart.

První fáze tvorby obou autorů se pyšní ještě jednou druhotnou a velice vítanou přidanou hodnotou: co titul, to samostatný román, žádné řetězení do série. Jako jednu z předem daných podmínek oživujícího restartu si Frenchovi předsevzali vkročit na půdorys série. Knih má být osm, po úvodním svazku už je na světě (i v českém překladu) Ztracené úterý a další dvě pokračování. Co přijde při osmisvazkovém rozložení po neděli, Bůh suď, ale pro mě za mě třeba Odfláknutý subotnik, protože je to úplně jedno: ve Zlém pondělí uběhne pár pondělků, aniž bychom jeden od druhého nějak výrazně rozeznali. Dny v týdnu v titulech série zkrátka patrně nehrají žádnou jinou roli než marketingovou.

Horší je, že povinnou daň sérii v rozpuku zaplatíme obšírným seznamováním nejen s novou hlavní hrdinkou, s níž nám bude souzeno strávit několik nadcházejících let, pokud na to budeme mít nervy, ale i s ansámblem vedlejších postav, které k ní patří, příbuzných, věrných známých. Je třeba je všechny poznat, byť do děje zasáhnou možná až ve středu, a to rozjezd knihy notně brzdí. S hlavní hrdinkou, psychoterapeutkou Friedou Kleinovou, prochodíme kilometry nočním Londýnem jen ve společnosti hlasů, které jí šeptem promlouvají v hlavě, a ona do nočního ticha, sužovaná chronickou nespavostí, upouští ventilem nářky a trable, jimiž za dne nasákne od svých pacientů. Frenchovi však už ve svých dřívějších knihách prokázali vytříbený cit pro stinné kouzlo velkoměsta, jež maličkostmi ženou až na hranu pohádkově-mytických vizí, takže během Friediných procházek se nenudíme.

Kleinová ve svém prvním případu řeší dva únosy malých dětí, jež spojuje oblouk v čase zvíci přes dvacet let. Malého Matthewa unesli právě v těchto podzimních dnech. Před dvaadvaceti lety zmizela z ulice malá holčička a nikdy se už nenašla.

Řeší toho víc. Mimo jiné i etický problém lékařského tajemství: z vyslechnuté zpovědi jednoho svého pacienta, z jeho vyjevených snů a fantazií, totiž získá dojem, že oba únosy má na svědomí právě on. Frieda je v oboru vyšetřování neprofesionální amatérka, a chce-li se pokusit o záchranu uneseného dítěte, musí se spojit s policií – a zachovat se ve svém oboru silně neprofesionálně. Konfrontace jejího a policejního odborného postupu je pro román dobrým palivem.

Brzy do děje vnitřními monology promluví i unesený hoch a jsou to skličující postřehy a úvahy – tohle zdatní profesionálové v branži psychologického napětí dovedou dobře.

Dovedou dobře vykreslit i svoje klíčové hrdinky. Kleinová má dostatek brouků v hlavě, ale také síly a energie, že by mohla přešupajdit do některého z raných románů dvojice, vtělit se tam do postavy oběti a svést heroický vítězný boj. Tak moc je jim podobná. Jedním z těžišť románu je pochmurná psychologická hra, s jakými jsme se setkali u Frenchových už tucetkrát, které se osvědčily, ale už začínaly být vyvanulé. Nejspíš proto se přeci uchýlili k restartu. Ve Zlém pondělí se snaží o kriminálku, byť notně psychologicky laděnou. Jako by se však z dřívějšího mustru a všech usazenin, které na sebe postupně nabaloval, nedokázali vymanit. Snaživě odvíjejí klubko zápletky a na příslušných místech jsou patřičné zádrhele, uzlíky a smotky, na něž jsme si u nich zvykli a těšili se, že je obrozená dvojice začne jako zamlada opět zdobit skoro až k nevíře. Bohužel však tahle část systému při restartu nenaběhla vůbec, což je rozhodně největší vada nového počinu Frenchových, který je bohužel opět hodně průhledný a předvídatelný.

V úterý na shledanou.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Petr Pálenský, Argo, Praha, 2014, 308 s.

Zařazení článku:

krimi

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

50%