Začněme letos poněkud poplašnou zprávou: podle údajů nizozemského Úřadu pro společenský a kulturní rozvoj (Sociaal Cultureel Planbureau) klesl za posledních deset let počet Nizozemců, kteří čtou alespoň 10 minut týdně, z 90 procent na 72. Ve věkové kategorii náctiletých toto kritérium splňuje jen 40 procent. Nejprodávanějším původním nizozemským titulem byla v roce 2017 stejná kniha jako o rok dřív: autobiografie Judas (Jidáš), v níž advokátka Astrid Holleeder, sestra proslulého „kmotra“ amsterodamského podsvětí Willema Holleedera, účtuje s bratrem. Rozdíl oproti předchozímu roku je v tom, že absolutní počet prodaných výtisků tohoto bestselleru výrazně klesl (118 496 oproti 382 974 kusům v roce 2016). Nicméně celkový prodej knih stoupl o 1 procento (narůstá už třetí rok po sobě).

Výročí, úmrtí
K 10. výročí úmrtí nizozemského spisovatele a výtvarníka Jana Wolkerse (1925–2007, č. Model, Růže z masa) napsal Onno Bloem monografii s názvem Het litteken van de dood (Jizva smrti). Jistý rozruch vzbudilo zjištění, že tento text, který vznikl jako Bloemova disertace, autor obhájil až na druhý pokus a na poslední chvíli před plánovaným podzimním datem vydání.

V roce 2017 ztratila nizozemská tvorba pro děti dvě význačné osobnosti. V únoru zemřel světoznámý ilustrátor a autor obrázkových knížek o králíčkovi Miffy (Nijntje) Dick Bruna (1927–2017). V červenci zemřela Miep Diekmannová (1925–2017), jejíž tvorbu do češtiny hojně překládala Olga Krijtová (a Diekmannová se na oplátku angažovala při prosazování české literatury pro děti a mládež v Nizozemsku). Týden před vydáním svého posledního románu In de wereld (Ve světě) zemřel v lednu 2017 středoškolský učitel a osobitý spisovatel Robert Anker (1946–2017), jenž se tak už nedožil nadšeného přijetí tohoto příběhu malomocného z doby Karla Smělého, který své vyloučení ze společenství nevnímá jako újmu.

Literární festivaly a další události
Tématem každoročního Týdne poezie (koná se na přelomu ledna a února) byl humor. Prémii, kterou zdarma dostane ten, kdo v tomto týdnu nakoupí poezii minimálně za 15 €, napsal rotterdamský věčný rošťák Jules Deelder (1944) a nazval ji Rotterdamse kost (Rotterdamská strava). Vyšla v nákladu 17 tisíc výtisků. Během Týdne poezie se oproti předchozímu ročníku prodalo o 11 procent víc básnických sbírek. Ze 133 vystoupení 54 básníků jich 28 proběhlo ve školách, což je o 43 procent víc než o rok dřív.

Nejvýznamnější nizozemské ocenění pro poezii VSB Poëzieprijs připadlo nizozemské teoložce Hannah van Binsbergenové (1993) za sbírku Kwaad gesternte (Zlá hvězda). Stala se nejmladší laureátkou, navíc byla tato cena poprvé udělena za debut. Skutečnost, že vlámská Cena Hermana de Conincka je od roku 2017 otevřená i nizozemským autorům, umožnila ocenění van Binsbergenové v kategorii nejlepší debut. Za nejlepší básnickou sbírku si de Coninckovu cenu odnesl zkušený vlámský autor Peter Verhelst (1962). Své dílo nazval Zing Zing. Nizozemskou zemskou básnířkou je od ledna 2017 bývalá vězeňská dozorkyně Esther Naomi Perquin (1980). Během čtyřletého funkčního období má za úkol provázet významné události básněmi, které zveřejňuje při takové příležitosti deník NRC Handelsblad a na závěr vycházejí v souborném knižním vydání. Od roku 2014 byl tento titul obnoven i v Belgii, uděluje se po dvou letech a střídají se jazykové oblasti (tj. vlámská, francouzská a případně i německá). Od ledna 2018 tuto čestnou funkci zastává Vlámka Els Moors (1976).

Během únorového Týdne povídky se od roku 2015 uděluje Cena J. M. A. Biesheuvela. V roce 2017 ji získal biolog a varhaník Maarten ’t Hart (1944) za autobiograficky laděnou povídkovou sbírku De moeder van Ikabod (Í-kábódova matka).

Každoroční Týden knihy proběhl od 25. března do 2. dubna 2017. Jeho téma znělo „zakázané ovoce“. Esej na zadané téma napsala Connie Palmen (1955, č. Přátelství) a nazvala ho De zonde van de vrouw (Hřích ženy). Čestným úkolem napsat prémii k Týdnu knihy, kterou dostane zdarma každý, kdo si v daném období koupí knihu v nizozemštině v hodnotě nejméně 12,50 €, byl pověřen Herman Koch (1953, č. Večeře, Letní dům s bazénem). V novele předepsaného rozsahu (29 tisíc slov nebo 96 stran) s názvem Makkelijk leven (Snadný život) Koch s obvyklou ironií zpracovává motiv známý z jeho mezinárodního bestselleru Večeře: rodičovské dilema, co dělat se zjištěním, že se dítě dopustilo něčeho nepřípustného (v tomto případě dospělý syn systematicky bije svou ženu). Tentokrát ho však autor kombinuje s předepsaným tématem zakázaného ovoce, když se vypravěč do snachy zamiluje.

Říjnová dětská varianta Týdne knihy se tentokrát zaměřila na strašidelné příběhy. Prémii s názvem Kattensoep (Kočičí polévka) napsala Janneke Schotveld a ilustrovala ji Annet Schaap. Cenu Zlatého pisátka (Gouden Griffel) pro nejlepší dětskou knihu roku získal na zahajovacím plese Koos Meinderts (1953) za knihu Naar het noorden (Na sever), příběh dětí evakuovaných v poslední válečné „hladové“ zimě 1944–45 z velkých měst na fríský venkov, kde se jich ujali místní obyvatelé. Cenu Zlatého rámu (Gouden Lijst) pro nejlepší nizozemskou knihu pro mládež (12–15 let) získal Benny Lindelauf (1964, č. Opak starostí) za bizarní příběh ve stylu Voltairova Candida s názvem Hoe Tortot zijn vissenhart verloor (Jak Tortot přišel o své rybí srdce). K působivosti knihy přispěl rovnou měrou ilustrátor Ludwig Volbeda.

Průřez literárními cenami
Dvě hlavní ceny udělované za dosavadní dílo jsou P. C. Hooft Prijs a Constantijn Huygensprijs. První z nich se uděluje střídavě za prózu, poezii a esejistiku. Za rok 2017 byl laureátem vyhlášen básník Nachoem Wijnberg (1961) – cena v hodnotě 60 tisíc eur mu bude slavnostně předána 24. května 2018. Také Huygensovu cenu (10 tisíc eur) získal tentokrát básník: Hans Tentije (1944, vlastním jménem Johann Krämer).

V přímém televizním přenosu se udělují tři knihkupecké ceny (Libris, Fintro, ECI), ale vyhlašuje se tak i čtenářská cena NS Publieksprijs, sponzorovaná Nizozemskými železnicemi. Jarní nizozemskou Libris získal Alfred Birney (1951) za román De tolk van Java (Javánský tlumočník), v němž zpracoval životní osudy svého otce, původem z bývalé Nizozemské Indie (nyní Indonésie). Červnová vlámská Fintro Literatuurprijs, a to jak cena poroty, tak cena čtenářů, připadla vlámskému spisovateli Jeroenu Olyslaegersovi (1967) za třetí díl volné románové trilogie s názvem WIL (pod titulem Vůle ho v českém překladu k vydání chystá Euromedia – Odeon). Příběh antverpského mladíka, který se dá za německé okupace k policii, aby se vyhnul totálnímu nasazení, ale zjišťuje, že se tím vystavil mnohem závažnějším morálním dilematům, získal i další ocenění: cenu F. Borderwijka pro nejlepší nizozemsky psanou prózu nebo vlámskou kulturní cenu v kategorii literatury Ultima 2016 Letteren. Podzimní nizozemská knihkupecká cena ECI v hodnotě 50 tisíc eur (a také její čtenářská odnož) připadla vlámskému antropologovi Koenu Petersovi (1959) za román De mensengenezer (Léčitel lidí), inspirovaný osudy vlámského antropologa a jezuity Renaata Devische (1944). Konfrontace belgického kraje Westhoek, těžce postiženého první světovou válkou, a belgického Konga z pohledu vědce i misionářů klade zajímavé otázky o předurčenosti lidského osudu. A konečně čtenářskou NS Publieksprijs získal už potřetí publicista Michel van Egmond (1968) za další titul se sportovní (v tomto případě fotbalovou) tematikou De wereld volgens GIJP (Svět podle GIJPA, což je přezdívka bývalého fotbalisty Reného van der Gijpa, nyní známého z televizního fotbalového pořadu).

Dilema dcery z urozené rodiny, která zdědila prsten po strýci, kontroverzním příslušníku odboje (poslední atentát provedl až v prosinci 1946), avšak pod podmínkou, že po tomto příbuzném musí pojmenovat svého prvorozeného syna, popisuje v autobiograficky laděném románu En we noemen hem (A dali jsme mu jméno) laureátka ceny BNG Bank Literatuurprijs (pro autory do 40 let, kterým se zatím nepodařilo doopravdy prorazit) Marjolijn van Heemstra (1981).

Nová jména na literární scéně podchycují debutantské ceny. O laureátovi ceny ANV Debutantenprijs rozhodují nizozemští a vlámští čtenáři ze tří titulů vybraných odbornou porotou. Tentokrát připadla románu De afwezigen (Nepřítomní) hudební publicistky Lieke Kézér (1976). Zamýšlí se v něm nad mnohdy zničující rolí otce v životě potomka, jímž je v tomto případě výjimečně nadaný saxofonista Joshua James z Los Angeles, jehož otec mu vstoupí do života až ve chvíli, kdy je syn slavný, a přivede ho k drogám.

Historická odnož knihkupecké ceny Libris odměnila nizozemskou autorku cestopisné literatury Carolijn Visser (1956) za knihu Selma s výmluvným podtitulem Hitlerovi unikla, Mao ji uvěznil. Autorka zaznamenává životní příběh Selmy Vos (1921–1968), jediné dcery z židovské rodiny socialistického smýšlení, která s otcem přežila okupaci v ilegalitě díky tomu, že společně vyskočili z vlaku do sběrného tábora Westerbork. Po válce odjela s čínským manželem, psychologem a přesvědčeným komunistou, a dvěma dětmi do Maovy Číny, kde se nakonec oba – přestože patřili k privilegované vrstvě komunistických akademiků – stali obětí kulturní revoluce.

Cenu Boba den Uyla za nejlepší žurnalistickou publikaci získal Frank Westerman (č. El Negro; Zvíře nadzvíře) za knihu Een woord een woord (Slovo dělá muže), na niž jsme upozorňovali v loňském přehledu. Zamýšlí se v ní nad způsoby, jak reagovat na terorismus, a nad tím, jakou moc má slovo v řešení konfliktních situací.

V červnu probíhají Týdny napínavé knihy, jejichž cílem je upozornit na začátku prázdninové sezony na kvalitní knihy detektivního žánru z nizozemské jazykové oblasti. Cenu Zlaté oprátky (Gouden strop) za nejlepší původní nizozemsky psaný literární thriller získal Nizozemec Felix Weber (1953, nový pseudonym autora thrillerů Gauke Andriesseho) za knihu Tot stof (Na prach) o poválečných osudech odbojáře v jižní provincii Limburg. Cena Stínu (Schaduwprijs, podle literární postavy De Schaduw z detektivek populárního nizozemského autora Havanka) pro debutanty v tomto žánru byla udělena Vlámovi Janu Van der Cruyssemu za více než pětisetstránkovou detektivku Bling Bling, Diamantroof in Delhi (Bling Bling, diamantová loupež v Dillí), která získala už dřív dvě vlámská ocenění pro autory krimi žánru.

Z nových knih
Obliba knih vycházejících ze skutečných příběhů a událostí (případně autobiograficky laděných) se projevuje i v beletrii. Hra na „opravdovost“ však někdy zajde příliš daleko. To zažila výtvarnice a spisovatelka Charlotte Mutsaerts (1942, laureátka Ceny P.C. Hoofta), když v novinovém rozhovoru o své nové knize Harnas van Hansaplast (Brnění z leukoplasti) označila za skutečnou i scénu, v níž dětské porno, které se sestrou našly při likvidování bytu po zemřelém podivínském a osamělém bratrovi, prodaly jistému sexshopu v Utrechtu. Až když se ozvaly pobouřené hlasy požadující, ať toto obchodování s dětským pornem vyšetří policie, bránila se autorka tím, že napsala fikci a je na ní, jak svůj román prezentuje v médiích.

Tradičně se svým životem inspiruje Adriaan van Dis (1946, č. Já se vrátím). Potvrdil to i novým románem In het buitengebied (Ve venkovní oblasti), v němž se vypravěč stáhl na nizozemský venkov a v několika víceméně samostatných příbězích popisuje s černou ironií obrazy z provinčního života. Starší van Disův román Familieziek (Rodinné zatížení), v němž zpracovává svou rodinnou historii repatriantů z bývalé Nizozemské Indie (nyní Indonésie), převedl jiný autor s indonéskými kořeny Peter van Dongen (1967) do podoby komiksu.

Čtenářský ohlas vzbudil publicista a spisovatel Pieter Waterdrinker (1961) románem Tsjaikovskistraat 40 (Čajkovského ulice 40) s podtitulem „autobiografické vyprávění o Rusku & revoluci“, v němž se značnou skepsí toho, kdo od roku 1996 žije v Petrohradě, proplétá sovětský porevoluční vývoj se svými osobními zážitky a příhodami obyčejných Rusů.

Dalším příkladem autobiografického psaní je knížka novinářky Elke Geurts (1973) Ik nog wel van jou (Já tebe ještě ano), knižní vydání sloupků pro deník Trouw, v nichž autorka průběžně zachytila rozpad své rodiny, když ji po čtyřiadvaceti letech opustil partner a otec jejích dvou dětí. Přitom je začala psát s nadějí, že si ho tím opět získá, a série sloupků tak skončí happyendem.

Také mezinárodně úspěšný Tommy Wieringa (1967, č. Joe Kluzák) se podle vlastních slov při psaní nejnovějšího románu De heilige Rita (Svatá Rita) volně inspiroval svým životem. Dějištěm i atmosférou kniha připomíná bestseller Joe Kluzák, jímž Wieringa kdysi prorazil: život bez příkras v nizozemském pohraničí, kde však teď výraznější roli než dřív hrají zahraniční přistěhovalci, zejména z někdejšího východního bloku. Také De heilige Rita vyvolala široký čtenářský ohlas a od říjnového vydání se drží mezi deseti nejprodávanějšími knihami. Tím Wieringa dokonale napravil nepříznivý dojem z migrantské novely De dood van Murat Idrissi (Smrt Murata Idrissiho), která vyšla na jaře 2017.

Také komerčně velmi úspěšná vlámská autorka Griet Op de Beeck (1973, č. Výš než v sedmém nebi; Pojď sem, ať ti můžu dát pusu) se po sérii tří bestsellerů odhodlala zpracovat v další knize své osobní trauma – incest. Kniha Het beste wat we hebben (To nejlepší, co máme) má sice mužského hrdinu Lucase, ale v rozhovorech se autorka netají tím, že byla v dětství zneužívána (nebo si na to aspoň vlivem terapie vzpomněla). I tato kniha je čtenářsky velmi úspěšná, u recenzentů však propadla. Má přitom tvořit první díl trilogie věnované problematice incestu.

Z generace současných třicátníků upoutává v posledních letech pozornost Hanna Bervoets (1984). Za dosavadní dílo se stala laureátkou ceny Franse Kellendonka 2017, která se uděluje za původní pohled na společenskou či existenciální problematiku. Úspěch završila novým románem Fuzzie, v němž prostřednictvím hebké barevné bambulky, která v lidských rukou začíná mluvit (a používá stereotypní věty, jimiž se lidé pokoušejí navázat známost a navodit pocit důvěrnosti), zkoumá náklonnost a lásku v nové konstelaci, kdy fyzický mezilidský kontakt stále častěji nahrazují slova.

Loňský vítěz ceny ECI Martin Michael Driessen (1954) sklidil chválu za nový román De pelikaan (Pelikán) – klasický styl vyprávění recenzenti přirovnávají k Čechovovi nebo Ibsenovi. Dějištěm je městečko na jaderském pobřeží, kde zuří skrytý boj mezi poštmistrem a průvodčím lanové dráhy. Přes vzájemné vydírání dospějí k přátelství – ovšem v předvečer balkánské války.

Po třech letech přišel s novým románem De Weergekeerde Bloem (Navrátivší se květ) Wessel te Gussinklo (1941). S humorem v něm líčí mladého adepta spisovatelství, který překypuje nápady, ale nedokáže je zapsat, načež s úžasem zjistí, že je s úspěchem použil kolega bez invence, jemuž je bezelstně vyprávěl. Rafinovanost románu spočívá v tom, že zápletku lze vnímat i jako žárlivost autora na vlastní bezprostřednost v mladším věku.

Také Kees ’t Hart (1944) stále znovu dokazuje svou pověst mistra ironie. V groteskním románu Wederzijds (Vzájemně) popisuje kultivovaného haagského středoškolského učitele, který se ze zoufalství nad každodenními projevy vandalství spojí s tajemnou domobranou, aniž si uvědomí, že vzájemná výpomoc znamená, že i on se musí časem aktivně zapojit do odvetných akcí.

Literární provoz
K výrazným změnám došlo ve dvou nakladatelstvích spadajících pod velké vydavatelské koncerny. V obou případech vznikl konflikt mezi redaktory se srdcem pro literaturu a ekonomicky zaměřeným managementem. Z nakladatelství Atlas Contact odešla redaktorka Mitzi van der Pluijm a založila vlastní nakladatelství Pluim, kam ji následovala celá plejáda autorů: Dimitri Verhulst (č. Úprdelný dny na úprdelný planetě, Opozdilec), bestsellerový publicista Joris Luyendijk, P. F. Thomése, už zmíněná Hanna Bervoets a další. Z nakladatelství Querido Kinderboeken, dětské odnože nakladatelství Querido, odešel celý šestičlenný redakční tým a do nakladatelství Emanuel vzal s sebou i „rodinné stříbro“: nakladatele změnili autoři jako Guus Kuijer (č. Všehokniha, Polča), Toon Tellegen (č. Veverčák a mravenec, Dvě staré babky), Francine Oomen (č. série knih Jak přežít… a série o Leně Notýskové) či dědicové Annie M. G. Schmidtové (č. Viplala, Na Vystrkově, Slečna Mici).

Podpora nizozemsky psané literatury v cizině
Oba literární fondy, nizozemský NLF a vlámský VFL, jsou už léta zárukou profesionality a účinného pronikání nizozemsky psané literatury do ciziny. Fondy také dbají na kvalitu překladů a ve spolupráci s odborným střediskem ELV (Expertisecentrum Literair Vertalen) pečují o profesionální růst literárních překladatelů z nizozemštiny formou dílen, kurzů, mentorátů, pobytů v překladatelských domech v Amsterodamu a v Antverpách atd. Fondy používají databázi ověřených překladatelů, jejichž práci dotují (téměř) bez výhrad. U neznámých překladatelů musí nakladatel počítat s tím, že fondy nejprve nechají práci odborně posoudit a o udělení grantu rozhodnou až podle výsledku. Překlad se může protáhnout také tím, že fond určí překladateli zkušeného mentora. Překladatel se na seznam NLF a VFL může dostat předložením ukázky své práce, ještě než se pokusí získat zakázku od nakladatele. Bližší informace na letterenfonds.nl.

Nizozemsky psaná literatura v českém překladu
Počet českých překladů z nizozemštiny v roce 2017 narostl a udržela se žánrová pestrost nabídky. Osobně svou knihu přijeli představit dva vlámští autoři – Dimitri Verhulst (Opozdilec) a Lize Spitová (Tání). Na Noci literatury se předčítalo z románu Doly de Jongové Pole je tento svět (v roce 2017 byl nominován na Magnesii Literu v kategorii překladu a překladatelka Magda de Bruin Hüblová za něj dostala tvůrčí prémii Ceny Josefa Jungmanna) a z populárního románu Griet Op de Beeckové Pojď sem, ať ti můžu dát pusu. Z mladé autorské generace se českým čtenářům představily dva výrazné prozaické debuty: román Následky Niñi Weijersové a novela Birk Jaapa Robbena. Románem Mateřská znaménka se znovu připomněl Arnon Grunberg. Z kategorie populární četby vyšel Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku či historický román Simone van der Vluchtové Půlnoční modř. V roce 2017 byla také bohatě zastoupena kategorie knih pro děti a mládež. Na červnovém festivalu nakladatelství Meander Děti, čtete? vystoupila Karina Schaapman s dcerou Manitou a představila svůj projekt Dům myšek. Pro nejmenší vyšly tři z obrázkových knížek Dicka Bruny o králičici Miffy. Bouři ve sklenici vody opět způsobila knížka výtvarnické dvojice Linda de Haan a Stern Nijland o homosexuální dvojici Král & král & rodina (Koning & koning & familie), která tentokrát přijde k adoptivní dceři, ani neví jak. Z dílny dvou vlámských autorů vzešly obrázkové knihy pro starší děti: Tom Schamp vytvořil Celý svět v obrázcích (Het grootste en leukste beeldwoordenboek) a Peter Goes nakreslil knihu Cesta časem: světové dějiny v obrazech (Tijdlijn). Vlámská autorská dvojice Pat Van Beirs a Jean-Claude van Rijckeghem napsala historický román pro mládež Šlechtična (Jonkvrouw). K 70. výročí knižního vydání Deníku Anne Frankové vyšlo toto dílo ve čtyřicítce zemí v podobě komiksu s použitím autentického textu. Komiksovou verzi vytvořili Ari Folman a David Polonsky.

Prosincové číslo časopisu Plav otisklo úryvek z románu Maartena ’t Harta Pod hejnem kolih (Een vlucht regenwulpen), za nějž získal překladatel Lukáš Vítek druhou cenu v překladatelské soutěži Jiřího Levého. Překlad celého románu chystá nakladatelství Prostor v roce 2019.

Internetové odkazy:
Nadace CPNB (Kolektivní propagace nizozemské knihy – v niz.)
nizozemské a vlámské literární časopisy
fundovaný recenzní web (v niz.) De Reactor
autoři a tituly doporučovaní v roce 2017 Nizozemským a Vlámským literárním fondem (bližší informace v angličtině)
podmínky grantu NLF
podmínky grantu VFL
Literární přehled 2017 (vlogboek, v niz.)

Přehled titulů za rok 2017 – nizozemsky psaná literatura v češtině
Jaap Robben: Birk (Birk), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Vyšehrad, Praha 2017
Simone van der Vlugt: Půlnoční modř (Nachtblauw), přel. Lenka Řehová, Metafora, Praha 2017
Lize Spitová: Tání (Het smelt), přel. Adéla Elbel, Host, Brno 2017
Arnon Grunberg: Mateřská znaménka (Moedervlekken), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Dybbuk, Praha 2017
Niña Weijersová: Následky (De consequenties), přel. Magda de Bruin Hüblová, Kniha Zlín, Zlín 2017
Hendrik Groen: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku (Pogingen iets van het leven te maken), přel. Lucie Doležilová, XYZ, Praha 2017
Dimitri Verhulst: Opozdilec (De laatkomer), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, doslov Jan M. Heller, Euromedia – Odeon, Praha 2017
Griet Op de Beecková: Pojď sem, ať ti můžu dát pusu (Kom hier dat ik u kus), přel. Adéla Elbel, Host, Brno 2017

Pro děti a mládež/komiks:
Linda de Haan, Stern Nijland: Král & král & rodina (Koning & koning & familie), přel. Adéla Elbel, Větrné mlýny, Brno 2017
Ari Folman, David Polonsky: Deník Anne Frankové (komiks) (Anne Frank’s Diary: The Graphic Novel), přel. Magda de Bruin Hüblová, Triáda, Praha 2017
Pat Van Beirs, Jean-Claude van Rijckeghem: Šlechtična (Jonkvrouw), přel. Jana Červenková, Lenka Strnadová, Ruben Pellar, Triton, Praha 2017
Tom Schamp: Celý svět v obrázcích (Het grootste en leukste beeldwoordenboek), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Mladá fronta, Praha 2017
Peter Goes: Cesta časem: světové dějiny v obrazech (Tijdlijn), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Kniha Zlín, Zlín 2017
Dick Bruna: Kdo je v ZOO, Miffy? (Wie zie je in de dierentuin, Nijntje?), přel. Tereza a Juraj Horváthovi, Baobab, Praha 2017
Dick Bruna: Jaká je to barva, Miffy? (Welke kleur zie je, Nijntje?), přel. Tereza a Juraj Horváthovi, Baobab, Praha 2017
Dick Bruna: Miffy má lupu! (Nijntjes vergrootglas), přel. Tereza a Juraj Horváthovi, Baobab, Praha 2017

Časopisy:
Plav 10/2017, 15. prosince 2017
Maarten ’t Hart: Pod hejnem kolih (Een vlucht regenwulpen), úryvek, přel. Lukáš Vítek, 2. cena v překladatelské soutěži Jiřího Levého

Divadlo:
Vladimír Javorský a Christelle Cornil v Afterparty: odkaz Václava Havla, jak ho vidí Pieter De Buysser (přel. Magda de Bruin Hüblová). V Divadle Archa, premiéra 22. března 2017 (viz také trailer). Belgická premiéra Kaaitheater, Brusel, 7. února 2018

Připravuje se v roce 2018 (podle databáze překladů NLF):
Hannelore Grünberg-Klein: (Zolang er tranen zijn), přel. Petra Schürová, Barrister & Principal, Brno
Dola de Jong: (De thuiswacht), přel. Magda de Bruin Hüblová, doslov Eva Cossée, Pistorius & Olšanská, Příbram
Jeroen Olyslaegers: Vůle (WIL), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Euromedia – Odeon, Praha
Hendrik Groen: (Zolang er leven is), přel.?, XYZ, Praha
Christophe Van Gerrewey: (Op de hoogte), přel. Adéla Elbel, Větrné mlýny, Brno
Jamal Ouariachi: (Een honger), přel.?, Bourdon, Praha

Detektivka:
Walter Lucius: Motýl v bouři (De vlinder en de storm), přel. Petra Schürová, Vyšehrad, Praha
Jeroen Windmeijer: (De bekentenissen van Petrus), přel. Adéla Elbel, XYZ, Praha

Pro děti a mládež:
Guus Kuijer: Polča (Polleke), přel. Magda de Bruin Hüblová, Albatros, Praha 2018

Během Noci literatury, která se koná 9. května 2018 v Praze 1 a na dalších místech v ČR, se bude číst z románu Niñi Weijersové Následky (De consequenties, přel. Magda de Bruin Hüblová) a z románu Vůle (WIL) Jeroena Olyslaegerse (přel. Veronika ter Harmsel Havlíková). Tento autor představí český překlad osobně 23. května 2018 v Centru současného umění DOX.