Pařížský knižní festival, Festival du Livre de Paris, se letos konal od 12. do 14. dubna v prostorách Grand Palais Ephémère. Tento dočasný výstavní prostor byl zbudován v roce 2021 jako náhrada rekonstruovaného Grand Palais – útočiště zde mimochodem našly i některé akce letošních olympijských her – a stojí na kraji parku Martovo pole (Champ-de-Mars) s impozantním výhledem na Eiffelovu věž.

Hostující zemí knižního festivalu se letos po čtvrtstoletí stal opět Quebec, což znamenalo účast 60 quebeckých nakladatelů a také přes 40 osobností zastupujících tamní spisovatele nebo ilustrátory – a samo sebou také významnou finanční spoluúčast quebecké vlády na konání akce.

Festival du Livre de Paris se prezentuje jako nástupce slavného Salon du Livre de Paris, který se konal pravidelně od roku 1981 až do chvíle, kdy svět zasáhl covid-19. V letech 2020 i 2021 musel být kvůli protipandemickým opatřením zrušen. Následně se vyměnilo vedení, festival získal novou tvář a jiný název, velkolepá akce věnovaná knihám a literatuře chytla druhý dech. Početní účast vystavujících nakladatelů je dnes obdivuhodná (zastoupeno bylo 350 nakladatelství, ale i 200 knihkupectví) – v přímém prodeji se tu nabízelo přes 300 tisíc titulů. Velice pestrý program zahrnoval 160 debat, autorských čtení a dalších událostí, na nichž se osobně představilo více než 300 osobností literárního a komiksového světa, celá tisícovka autorů tu měla navíc autogramiády. Festival navštívilo přes 100 tisíc návštěvníků, z toho 45 % tvořili mladí do 25 let – možná i proto, že měli vstup zdarma. 

Festival měl skvělou propagaci, k doprovodným akcím se řadil například „velký diktát“ předznamenávající olympijské soupeření – sto dní před zahájením olympiády se v parku před výstavní halou soutěžilo v pravopisu. Události se zúčastnilo 2700 zájemců nejrůznějšího věku, „veřejný“ diktát má ostatně ve Francii dlouhou tradici a těší se značné oblibě: jak poznamenal jeden z organizátorů, jde o legendární záležitost a celonárodní výzvu.

Minusy

Přesto se ozývaly i hlasy proti. Když jsem se v jednom z menších pařížských knihkupectví v centru města paní majitelky zeptala, jak ji a její kolegy tato přehlídka aktuální knižní produkce konkrétně inspiruje pro jejich každodenní práci, odpověděla rázně, že festival ignorují. A dodala, že jim vyhovoval někdejší koncept Salon du Livre, zatímco nová podoba festivalu je příliš povrchní, komerční a nedostupná pro malé nakladatele. V čemž měla v podstatě pravdu.

Jakkoli je velká hala Grand Palais Ephémère prostorná, koncepce výstavní plochy pro návštěvníky – ale i vystavující – příliš vstřícně nepůsobila, především s ohledem na to, že tu po celou dobu konání festivalu bylo skutečně plno. Po stranách stálo šest pódií pro doprovodný program, přičemž zejména scéna France TV byla i výborně odhlučněná a nazvučená, navíc nabízela příjemné posezení ve stupňovitém hledišti. Jinak ale celou halu obsadily stánky, mezi nimiž se v tlačenici těžko dalo projít. Na velkém prostoru bez další strukturace se lidé většinou jen obtížně orientovali: dav tak trochu zmateně proudil zbytečnými oklikami, než se každý dostal až tam, kam mířil. Organizátoři bohužel vůbec nemysleli na ty, koho budou bolet nohy, budou si chtít popovídat nebo odpočinout: ani u stánků s občerstvením (na Francii hodně chudým) si nebylo kde sednout, lavičky byly v celé hale asi tři v zákoutí za frontou na WC, tudíž se sedělo a svačilo kolem obvodových zdí haly na zemi. Naopak domyšlená byla podpora nákupu knih. Ten se nerealizoval na stáncích, čímž se předcházelo zbytečným frontám (které se tam nicméně stejně tvořily u příležitosti četných autogramiád): u stánku nakladatele si každý mohl výtisky volně brát a platil pak vše najednou u některého z východů, kde byly připraveny pokladny. 

Program

Páteční dopoledne nabídlo dvanáct kulatých stolů, v nichž zástupci knižního provozu, kulturních institucí i samotných autorů debatovali o různých aspektech profesní problematiky. Zbytek programu už se zaměřoval na širokou veřejnost a zahrnoval vedle diskusí a setkání s autory například i dílny pro malé i starší publikum zaměřené na to, jak psát poezii, jak najít v banalitě každodennosti téma na román, na objevování radosti z četby, na přednes nebo kreslení a vybarvování. Většina debat měla za cíl představit vybrané knižní tituly a jejich autory, mnohé z nich ale reagovaly na velmi aktuální společenská a politická témata.

Výrazná pozornost se na tomto festivalu upírala na knižní produkci pro nejmladší generaci, a to jak v programové nabídce různých debat, setkání a dílen, tak z hlediska vystavujících. U novinářů (a jistě i publika) získalo ohlas například nakladatelství Talents Hauts bojující proti stereotypům přejímaným v knihách pro děti a mládež. Genderové předsudky boří i jejich tituly pro čtenáře do 3 let, knihy pro dospívající se často věnují problematice LGBT+. Podobně nakladatelství On ne compte pas pour du beurre se snaží zaplnit díru na trhu nabídkou knih s tematikou a postavami, jimž se běžná knižní produkce vyhýbá: jejich ediční plán zohledňuje kromě výše zmíněných například také homoparentalitu stejně jako rodiče samoživitele, popřípadě potírání stereotypních a rasistických předsudků při volbě postav – všichni nemusí být bílí a štíhlí, holčičky si nemají číst jen o princeznách. Ve výstavní hale se však vytvářely zácpy spíše u stánků vydavatelů populárních titulů z žánru fantasy nebo obecněji z kategorie young adult.

Quebec na festivalu zastupovaly hvězdy kanadské a frankofonní quebecké literatury, mezi nimi byli Danny Laferière, Martine Delvaux, Michel Rabagliati, Hélène Dorion (první quebecká autorka, jejíž text byl zařazen do programu francouzské maturitní zkoušky), Rita Mestokosho, Alain Beaulieu – ten se stal laureátem ceny Prix France-Québec, jejíhož předání se osobně zúčastnil i quebecký ministr kultury a komunikace, Mathieu Lacombe. Doplňme, že ani francouzská ministryně kultury, Rachida Dati, na festivalu nechyběla.

Použité a drahé knihy

Mezi politickými celebritami získal největší pozornost (médií) Emmanuel Macron, který se k překvapení všech návštěvníků na festivalu objevil v pátek 12. dubna s celou svou suitou zahrnující vedle Brigitte Macron také Rachidu Dati a zástupce několika významných kulturních institucí. V krátkém projevu prezident zdůraznil význam čtení v předávání vědomostí a podpoře schopnosti orientace ve světě kolem nás, a to zejména pro nejmladší populaci. Připomněl, že francouzská vláda podporuje dostupnost čtení a čtenářskou gramotnost několika programy běžícími už od roku 2017. V tom smyslu zodpověděl i otázku, zda ho neznepokojuje to, že francouzské děti tráví desetkrát víc času u obrazovek než četbou (dodejme, že studie publikovaná institucí Centre national du livre ukázala, že mladí Francouzi v průměru tráví 3,11 hodiny denně u obrazovek, zatímco četbě věnují 19 minut). Další otázka z publika se týkala nárůstu prodejů knih z druhé ruky. O této problematice se (nejen) na festivalu debatovalo hodně, protože v zemi, kde už od roku 1981 platí zákonná úprava týkající se jednotné prodejní ceny knih, mnoho subjektů z knižního provozu tyto následné prodeje „použitých“, a proto zlevněných titulů, vnímají jako obcházení zákona. Podle některých studií (Xerfi) představoval v roce 2020 obrat v oblasti použitých knih 888 milionů eur, přičemž obrat na trhu knižních novinek podle GfK vykazoval 4,3 miliard eur. Emmanuel Macron slíbil, že ministryně kultury přijde v nejbližší době s iniciativou, jak situaci řešit, pravděpodobně půjde o státní podporu trhu s použitými knihami, aby jejich ceny neohrožovaly zisky vydavatelů. 

Raketa bazarových knih

Ve dnech konání festivalu byla zveřejněna i rozsáhlá studie agentur Kantar a GfK, která ověřovala situaci a pozadí trhu antikvární nabídky v období předchozích dvou let. Podle ní sice přes 70 % dotázaných preferuje nákup nových knih před použitými, přesto ale 25 % z celkového počtu tyto dva způsoby nákupu kombinuje. Největší podíl těch, kdo nakupují bazarové výtisky, spadá do kategorie 35 až 49 let a většinou jsou to rodiny s dětmi. Už v roce 2022 tvořily nákupy použitých titulů 20 % celkového objemu pořízených knih, v přepočtu na platby to však představovalo jen 10 % vzhledem k tomu, že cena knih z druhé ruky je většinou 2,5krát nižší. Složení takto pořizovaných knih je ale poměrně specifické, hodně se nakupují tituly v kategorii produkce pro mládež, nejmarkantnější podíl přitom drží žánrová literatura – polovinu detektivek si lidé koupí z druhé ruky. Zato například u komiksů a mang je poměr prodaných novinek a použitých titulů zcela opačný.

Této nové komerční příležitosti se chopily mnohé nově vzniklé subjekty a trh s použitými tituly je v současné době velmi rozmanitý. Některé firmy působí pouze jako e-shopy, jiné kombinují on-line prodej s kamennými prodejnami, někdy jsou knihy jen přidruženým artiklem k dalšímu nákupu. Zatímco některé subjekty se zabývají přímým prodejem, jiné obchodní kontakt pouze zprostředkovávají. Uvedené studie tak popisují, jak se prodeje použitých knih rozprostírají mezi zcela rozdílnými platformami od Leboncoin, Vinted, Cdiscount, Label Emmaüs, Amazon, Momox, Fnac, Cultura, Gibert až po supermarkety a samozřejmě také tradiční knihkupectví, která tento segment začínají přibírat ve snaze oslovit širší cílovou skupinu. Dalším bodem studie bylo zjišťování motivace nakupujících, ale i prodávajících individuálních klientů: ekologické aspekty a důraz na udržitelný rozvoj se ukázaly jako zcela podružná motivace, většina lidí prodej využívá jako možnost zbavit se nepotřebných věcí, nicméně nejčastěji uvádějí jako důvod finanční úsporu.

Jak komunikovat nárůst cen

Ke konání festivalu byl načasován i podpis poměrně dlouho vyjednávané úmluvy v rámci knižního provozu, zahrnující nakladatele, distribuci i knihkupce. Její potřebu vyvolal nárůst cen papíru a tisku na přelomu roku 2022 a 2023 v období těsně po pandemii covidu-19, jehož následky se řeší dodnes. Ačkoli se inflace do cen knih většinou nijak viditelně nepromítá, podle údajů odborového svazu Syndicat national du livre vzrostly na začátku roku 2023 ceny v některých případech až o 10 %, ke konci roku 2023 se průměrný nárůst ceny knihy ustálil na 5,2 %. U knižních novinek je tato změna „neviditelná“, protože na výtisku je uvedena nově kalkulovaná cena, jenže u starších titulů, na právě poptávaných nebo i již naskladněných výtiscích, často dokonce vystavených na regálech knihkupectví, se údaj o ceně musí přelepit. Podle propočtu zástupců knihkupců mělo jít běžně až o čtvrtinu nabídky jejich obchodů, tedy přibližně sto tisíc knih u obchodu se spíše větší nákupní plochou. Pracné přelepování cenovek bylo nezbytné, kdyby se totiž zákazník o jiné ceně dozvěděl až u pokladny, mohl by tento postup soudně napadnout. V polovině dubna 2024, při příležitosti konání festivalu, tak došlo k podpisu zmíněné úmluvy (Charte interprofessionnelle sur les modifications de prix du livre et de leur marquage) zaštítěné ministryní kultury a zavazující ke společnému postupu všechny aktéry od přípravy a výroby knihy až po její distribuci a prodej. Ve třech tematických okruzích a dvanácti konkrétních bodech tak bylo stanoveno, že před přelepováním ceny na výtiscích se mají upřednostňovat reedice titulů, změna cenovky má být provedena už u distributora, aby tento úkol neležel na knihkupci, k jakýmkoli změnám cen knihy se nemá přistupovat v období od září do prosince, kdy je celá knižní branže maximálně vytížena, o plánovaných pohybech cen mají být všechny zainteresované subjekty informovány s dostatečným předstihem a do šesti měsíců po vydání knihy nemají vydavatelé přistupovat k přecenění titulu vůbec.

Nečtou! A nesoustředí se!

K datu festivalu byla publikována i znepokojující zpráva státní instituce CNL (Centre national du livre) vycházející ze studie popisující vztah mladých Francouzů k četbě. Výzkum se zaměřil na skupinu od 7 do 19 let a navazoval na podobná šetření z předchozích období (pořizuje se pravidelně každé dva roky). Výsledek není nijak překvapivý: mladí Francouzi nečtou. Četbě se věnují 19 minut denně, před dvěma lety to bylo v průměru o 4 minuty více. Zato u obrazovek, při odečtení času, kdy je využívají pro studium nebo práci, tráví ve věku 16 až 19 let přes pět hodin denně, přesněji 310 minut. Pokud bychom měli v průřezu věkovými a genderovými skupinami určit přeborníky, pak zatímco dívky ve věku 7 až 9 let čtou 28 minut, chlapci ve věku 16 až 19 věnují četbě 7 minut za den. Ačkoli ve výzkumu vyšlo, že 81 % zástupců celé této generace čte rádo, reálně za tímto výsledkem stojí právě skupina dívek od 7 do 12 let; ve skupině starší 16 let už má četbu rádo jen 69 % dotázaných.

Polovina dotázaných uvedla, že při čtení dělají zároveň ještě něco jiného, nejčastěji sledují sociální sítě. Což pravděpodobně vysvětluje, proč nejsou schopni se do četby ponořit, a kniha je pak těžko zaujme – vysvětluje tým, který zpracovával výsledky výzkumu. Zpráva zmiňuje i to, že v roce 2022 věnovali sedmkrát více času sociálním sítím než četbě respondenti z celého spektra společnosti, nejen ti mladí. Podle dalších průzkumů (PISA a šetření francouzského ministerstva vzdělávání) se desetina žáků 1. až 4. ročníku ve čtenářských dovednostech potýká se zásadními problémy. Ředitelka CNL, Régine Hatchondo, v té souvislosti uvedla, co stát dělá pro zlepšení situace: vedle zákonem stanovené jednotné ceny knih, která zajišťuje rovné podmínky při pořizování četby, to mají být knihkupectví – po pandemii covidu-19 jich sice 24 zaniklo, ale 142 nových vzniklo. A zejména hustá síť knihoven, jejichž dostupnost pro všechny podpořilo zavedení tzv. Pass Culture – státní dotace umožňující mladým využít 300 eur jako investici do svého kulturního vyžití a prostřednictvím příslušné aplikace získat například lístky na koncert nebo do divadla, vstupenku do muzea nebo na výstavu, koupit si knihu, hudební nástroj nebo předplatit vhodnou on-line platformu. Pass Culture platí od roku 2021 a jde jistě o výborný projekt, bohužel se však v současné době mluví o tom, že bude zrušen.

Počkejme si tedy, s jakou přijde pařížský knižní festival příští rok – bude vůbec co a pro koho vystavovat?