V záplavě násilí všeho druhu v nejrůznějších částech světa přinesla nizozemská televize i jednu potěšující zprávu: v roce 2015 v Nizozemsku opět stoupl prodej knih. Nárůst o 3,5 procenta sice nemůže vyrovnat pokles, ke kterému došlo od roku 2011, ale trend je příznivý. Nejprodávanějším titulem (přes 400 tisíc výtisků) byla kniha Dit kan niet waar zijn (To snad není pravda) publicisty Jorise Luyendijka, v níž zaznamenává své poznatky z dvouletého pobytu mezi londýnskými bankéři. Široká čtenářská obec tedy zřejmě nepřestává v knihách hledat odraz aktuálních společenských problémů.

Někteří literární kritici (např. Arjen Fortuin z deníku NRC Handelsblad či Jeroen Vullings z týdeníku Vrij Nederland) postrádají v beletristické produkci uplynulého roku odvahu k experimentu a stylovou svébytnost v jazyce – jako by stále víc autorů psalo s myšlenkou na to, aby se jejich kniha snadno překládala a pronikla na mezinárodní trh. Na rozdíl od volání některých českých kritiků po silnějším středním proudu a větší vstřícnosti vůči čtenářům tedy očekávají jejich nizozemští kolegové od literatury stále ještě originalitu a hledání nových cest. Fortuin i Vullings se odvolávají na britského spisovatele a překladatele Tima Parkse, který je toho názoru, že finanční zabezpečení má autorům zajišťovat jejich občanské povolání, případně publicistika apod., aby tlak nakladatele na další a další tituly v rychlém sledu neomezoval jejich tvůrčí svobodu.

Nizozemsky psaná literatura inspirovala v uplynulém roce četné divadelníky a filmaře. Po velkolepé divadelní produkci Anne, založené na Deníku Anne Frankové (č. 2014, 5. vydání), jejímiž autory je spisovatelská dvojice Leon de Winter (1954, č. Hoffmanův hlad, Právo na návrat) a Jessica Durlacherová (1961) a která od dubna zahájí třetí sezonu, následovala v roce 2015 komornější muzikálová verze bestselleru Tessy de Loo (1946) Dvojčata (De tweeling, č. 2003) s písničkami populární zpěvačky Ilse DeLange. Klasickou novelu Helly S. Haasseové (1918–2011) Černé jezero (Oeroeg, č. 2014) přenesl na scénu herec a dramatik Leopold Witte (1959), jeden z aktérů legendárního nizozemského hudebnědivadelního společenství Orkater. Vlastní dílo, autobiografický román o matce Ik kom terug (Já se vrátím, č. připravuje Host), upravil pro divadlo Adriaan van Dis (1946) a společně se známou herečkou Olgou Zuiderhoekovou v roli matky v něm sám vystupuje. V prosinci přišel do kin film Publieke werken podle stejnojmenného románu Thomase Rosenbooma (1956), v němž se vysvětluje, proč v honosném průčelí amsterodamského hotelu Victoria zůstaly zastavěné dva původní domečky (slovensky 2012, Verejné práce, přel. Adam Bžoch). Lednový Mezinárodní filmový festival Rotterdam 2016 zahájí netrpělivě očekávaná mezinárodní koprodukce Beyond sleep, založená na slavném románu W. F. Hermanse (1921–1995) z roku 1966 Už nikdy spánek (Nooit meer slapen, č. 2011).

Výročí, úmrtí
Představitel experimentálního proudu poezie i prózy Sybren Polet (1924–2015), k jehož obdivovaným autorům patřila Zuzana Brabcová, jak jsme psali loni v souvislosti s jeho devadesátými narozeninami, v červenci zemřel.

Rozruch vzbudilo nečekané úmrtí Joosta Zwagermana (1963–2015) v září – nejen proto, že účinkováním v televizních talk show získal širší popularitu, než bývá u spisovatele obvyklé, ale také tím, že spáchal sebevraždu, přestože se ve svém díle (č. Šest hvězdiček) i při veřejném vystupování proti dobrovolnému ukončení života vždycky důrazně vyslovoval.

Nizozemští písničkáři či zpívající básníci jsou většinou natolik vázaní na vlastní prostředí, že jejich domácí sláva do ciziny nepronikne. Přesto uvedeme dvě výrazné osobnosti, jejichž tvorba spadá pod hlavičku poezie. V červnu zemřel svébytný autor a interpret, švýcarský rodák s pseudonymem Drs. P. (vlastním jménem Heinz Hermann Polzer, 1919–2015), který se proslavil vtipnými a poetickými písničkami v duchu studentské recese.

Písničkář a kabaretiér Hans Dorresteijn (1940) kombinuje tvář smutného muže a naříkavou dikci věčného smolaře s nakažlivým humorem. K pětasedmdesátinám mu Muzeum písemnictví (Letterkundig museum) v Haagu uspořádalo výstavu.

Literární festivaly a další události
Na přelomu ledna a února se koná Týden poezie, k jehož zlatým hřebům patří udělení nejvýznamnějšího nizozemského ocenění pro poezii VSB Poëzieprijs a vlámské Ceny Hermana de Conincka: laureátem za rok 2015 se stala Hester Knibbe (1946), respektive Peter Verhelst (1962). Jednou za tři roky je na programu jmenování zemského básníka. Současnou nizozemskou zemskou básnířkou (do ledna 2017) je Anne Vegter (1958). Od roku 2014 byl tento titul obnoven i v Belgii, uděluje se po dvou letech a střídají se jazykové oblasti. Prvním laureátem je Vlám Charles Ducal (1952). Prémii k Týdnu poezie 2015 s titulem Giro, giro een obsessie tondo, založeném na italské dětské říkance (volně přeloženo Kolo kolo posedlost mlýnský), napsal nizozemský spisovatel a básník žijící v Janově Ilja Leonard Pfeijffer (1968). Po vzoru březnového Týdne knihy ji zdarma dostal ten, kdo nakoupil poezii minimálně za 12,50 €.

Tématem Týdne knihy, který se v roce 2015 konal už po osmdesáté a od roku 2014 probíhá současně i ve vlámské části Belgie, bylo šílenství. Prémii s názvem De zomer hou je ook niet tegen (Léto se taky nedá zadržet) napsal Vlám Dimitri Verhulst (1972, č. Úprdelný dny na úprdelný planetě). Říjnová dětská varianta Týdne knihy tentokrát proběhla ve znamení vědy. Prémii nazvanou Per ongelukt (novotvar, slovní hříčka slučující v sobě náhodu a úspěch) napsal Simon van der Geest (1978). Dětský týden knihy zahajuje ples, kde je vyhlášena cena Zlatého pisátka (Gouden Griffel) pro nejlepší dětskou knihu roku. V roce 2015 ji získala Bette Westera (1958) za sbírku veršů o smrti Doodgewoon (slovní hříčka – slovo s významem „prachobyčejný“ obsahuje v nizozemštině kombinaci smrti a obyčejnosti). Kniha už na jaře získala jinou významnou cenu pro dětskou literaturu – Woutertje Pieterse Prijs.

Dvacátý ročník podzimní akce Nizozemsko čte (Nederland leest), při níž návštěvníci knihoven dostávají vybraný titul zdarma, proběhl ve znamení povídek. Rozdával se téměř milionový náklad sešitového vydání sbírky, kterou sestavil „mistr povídky“ A. L. Snijders z nejlepších nizozemských povídek. Každá nizozemská provincie přitom měla svou mutaci s regionálním dodatkem.

Už loni jsme tu zmínili literární časopis Das Magazin a jeho rostoucí roli v nizozemském literárním životě. Společenství třicátníků seskupených kolem redakce kromě vydávání časopisu pořádá pravidelné jednorázové čtenářské kluby, jejichž účastníci se s určitou knihou seznámí v tiskové verzi pár týdnů před oficiálním vydáním, a když kniha vyjde, následuje beseda s autorem, kde dostanou i čerstvý výtisk. Vedle toho redakce podchycuje a během týdenní letní školy odborně vede mladé začínající autory. Každoročním vyvrcholením různorodých aktivit je Das Magazin Festival v Amsterodamu, který se v uplynulém roce rozšířil i za hranice (Antverpy, Londýn). O novém nakladatelství Das Mag píšeme v kapitole o literárním provozu.

Průřez literárními cenami
Nejdůležitější literární cenu nizozemské jazykové oblasti v hodnotě 40 tisíc eur uděluje v tříletém cyklu střídavě nizozemský a belgický král. V roce 2015 Cenu Nizozemského písemnictví (Prijs der Nederlandse Letteren) převzal z rukou belgického krále Filipa nizozemský spisovatel a básník Remco Campert (1929).

Dvě hlavní ceny za dosavadní dílo jsou P. C. Hooft Prijs a Constantijn Huygensprijs. První z nich se uděluje střídavě za prózu, poezii a esejistiku. Laureátkou byla v prosinci vyhlášena spisovatelka, básnířka a dramatička Astrid Roemer (1947) – cena v hodnotě 60 tisíc eur jí bude slavnostně předána v květnu 2016. Porota vyzdvihuje zásluhy této rodačky ze Surinamu, první laureátky Ceny P. C. Hoofta karibského původu, o literární zpracování nizozemské koloniální minulosti. Huygensovu cenu získal v úvodu zmíněný Adriaan van Dis (1946). Tím však úspěšná žeň roku 2015 pro van Dise neskončila: jeho román Ik kom terug (Já se vrátím) získal také nizozemskou knihkupeckou cenu Libris (a byl nominován mj. na čtenářskou cenu NS Publieksprijs nebo na cenu Inktaap středoškoláků z nizozemské jazykové oblasti, tj. Nizozemska, Vlámska, Surinamu a karibských ostrovů Aruba a Curaçao, jejíž vítěz bude vyhlášen v březnu 2016).

Kromě jarní knihkupecké ceny Libris se v televizním přenosu uděluje také podzimní ECI (dříve AKO) a vlámská Gouden Boekenuil – Zlatá knižní sova. Cenu ECI v hodnotě 50 tisíc eur získal Jeroen Brouwers (1940) za román Het hout (Dřevo), v němž se věnuje tématu pohlavního zneužívání v katolické církvi (psali jsme o něm už loni). Vítězem Zlaté knižní sovy se stal vlámský publicista Mark Schaevers (1956) za životopisnou knihu Orgelman (Varhaník) o německém židovském výtvarníkovi Felixi Nussbaumovi, který před Hitlerem unikl do belgického exilu, ale nakonec přesto zahynul v Osvětimi. Čtenářská porota ocenila nizozemskou debutantku Niñu Weijers (1987) za příběh výtvarnice Minnie, v němž se autorka zamýšlí nad otázkami identity i osudu umělce, s názvem De consequenties (Následky, č. připravuje v roce 2017 Kniha Zlín). O titulu jsme psali už loni v souvislosti s debutantskou cenou Antona Wachtera, v roce 2015 kromě toho figuroval mezi finalisty knihkupecké ceny Libris, byl nominován na debutantskou cenu ANV Debutantenprijs a získal cenu feministického časopisu Opzij.

Identitu, ale i lásku a literaturu řeší také laureátka ceny BNG Nieuwe literatuurprijs (pro autory do 40 let, kterým se zatím nepodařilo doopravdy prorazit) Maartje Wortel (1982) v románu Ijstijd (Doba ledová).

Nová jména na literární scéně podchycují debutantské ceny: o laureátovi ceny ANV Debutantenprijs (dříve Academica Literatuurprijs) rozhodují čtenáři z titulů vybraných odbornou porotou. Tentokrát připadla románu Birk, debutu Jaapa Robbena (1984) o tom, jak se idylický rodinný život na odlehlém ostrově mezi Skotskem a Norskem po tragickém úmrtí otce změní. Román získal také nově založenou cenu Boekhandelsprijs, kde o vítězi hlasují knihkupci.

Historická odnož knihkupecké ceny Libris odměnila novináře Alexandera Münninghoffa (1944) za knihu De stamhouder (Pokračovatel rodu, č. připravuje Mladá fronta), barvitý příběh autora, jeho otce a dědečka, v němž se odrážejí historické zvraty v Evropě 20. století. Kniha se současně zařadila mezi nejprodávanější tituly roku.

Cenu NS Publieksprijs, sponzorovanou nizozemskými železnicemi, letos čtenáři internetovým hlasováním přiřkli v úvodu zmíněnému Jorisi Luyendijkovi (1971) za knihu Dit kan niet waar zijn (To snad není pravda).

V červnu – Měsíci napínavé knihy – byla udělena každoroční cena Zlaté oprátky (Gouden strop). Získal ji Vlám Jo Claes (1955) za detektivku z vědeckého prostředí De mythe van Methusalem (Mýtus o Metuzalémovi).

Z nových knih
Z autorů, kteří jsou díky překladům známí i českým čtenářům, přišla letos s novým titulem Vlámka Annelies Verbeke (1976, č. Spi!, Spaste ryby). Její novinka Dertig dagen (Třicet dní), příběh senegalského přistěhovalce Alphonse, který jako malíř pokojů vnáší hřejivost do bezútěšné belgické provincie, se dočkala nadšeného ohlasu. Uznání sklidila také Connie Palmen (1955, č. Přátelství) za román Jij zegt het (Říkáš to ty), fiktivní autobiografii Teda Hughese, v níž bilancuje své manželství se Sylvií Plathovou. Všeobecně milovaný autor proslavený zejména knihami pro děti Guus Kuijer (1942, č. Všehokniha, připravuje se Polleke) píše v posledních letech už jen pro dospělé a předkládá jim postupně (na podzim 2015 vyšel 4. díl) svou verzi biblických příběhů s názvem De bijbel voor ongelovigen (Bible pro nevěřící). Široký čtenářský úspěch zaznamenala už tradičně Annejet van der Zijl (1962, č. Sonny Boy) dokumentární knihou De Amerikaanse prinses (Americká princezna) o pestrém životě americké podnikatelky Allene Tew, která šla mimo jiné za kmotru při křtu bývalé nizozemské královny Beatrix, ale upoutává především nezdolností tváří v tvář životním ranám. Pět let po autorově smrti vyšel přičiněním rodiny a přátel nedokončený román Harryho Mulische (1927–2010, č. Atentát, Procedura, Objevení nebe) s názvem De ontdekking van Moskou (Objevení Moskvy) o nevydařené expedici do Ruska v roce 1492, dostalo se mu však rozpačitého přijetí. Jiného nizozemského klasika 20. století, W. F. Hermanse (č. Temná komora Damoklova, Už nikdy spánek), o němž jsme se už zmínili v úvodu, připomněl druhý díl biografie Willema Otterspeera (1950) s názvem De zanger van de wrok (Pěvec zášti). Kniha byla za živého zájmu milovníků Hermanse (kteří se však dělí na Otterspeerovy příznivce a odpůrce) pokřtěna v únoru v Amsterodamu.

Amsterodamské nakladatelství Cossee pokračuje ve znovuobjevování pozapomenutých autorů. Po mimořádně úspěšném románu Idy Simonsové z roku 1958 Pošetilá družička (Een dwaze maagd, č. 2015) přišlo s dalším výrazným dílem, románem En de akker is de wereld (Pole je tento svět, č. připravuje nakl. Pistorius & Olšanská), který na základě vlastních zážitků napsala v roce 1945 Dola de Jong. Román líčí osudy evropských běženců v severní Africe za druhé světové války.

Z kategorie pozoruhodných autorů, kteří však svou tvorbu obezřetně dávkují, se po téměř dvacetileté odmlce vrátil na scénu M. M. Schoenmakers (1949) románem De wolkenridder (Rytíř v oblacích) o planologovi, který v padesáti letech opustí vyjeté koleje a dobrovolně zvolí život bezdomovce.

Z mladších autorů budí očekávání například doktorandka na Twentské univerzitě v oboru politologie Wytske Versteeg (1983), o jejímž románu Boy jsme psali už dřív – její nejnovější román Quarantaine (Karanténa) je vnitřní monolog osamělého plastického chirurga, který jako jeden z mála Evropanů přežil ničivou epidemii šířící se z Afriky. Další jméno, které se v posledních letech ozývá stále častěji, je Jamal Ouariachi (1978), syn marockého otce a nizozemské matky. V roce 2015 přišel s románem Een honger (Hlad), v němž se dotýká i choulostivého tématu pedofilie.

Z bestsellerů připomeneme už loni zmíněnou Vlámku Griet Op de Beeck (č. Výš než v sedmém nebi), jejíž další titul Kom hier dat ik u kus (Pojď sem, ať tě políbím, č. připravuje Host) se držel celý rok v žebříčku prodejnosti na vysokých příčkách, a románový debut zkušené scenáristky a herečky Kim van Kootenové Lieveling (Miláček), založený na skutečném příběhu její kamarádky, v němž autorka pojednává problematiku sexuálního zneužívání dítěte v rodině.

Literární provoz
Literární časopis Das Magazin rozšířil svou působnost na nakladatelskou činnost. V říjnu 2015 zahájilo provoz nakladatelství Das Mag s cílem vydávat jen deset až patnáct titulů ročně, ale s maximální péčí o autora i knihu samotnou. Oproti obvyklému desetiprocentnímu podílu nabízí Das Mag svým autorům honorář ve výši patnácti procent. Jak odpovídá věkové kategorii aktérů (zhruba třicátníci), zapojili zakladatelé své příznivce do vzniku (a financování) nakladatelství formou crowdfundingu. Tři autoři přestoupili k Das Mag z renomovaného literárního domu De Bezige Bij – dva z nich ke svým generačním druhům, třetí je o dvě generace starší spisovatelka a výtvarnice Charlotte Mutsaerts, která za své literární dílo získala jak Cenu P. C. Hoofta, tak Huygensovu cenu. Generační spřízněnost se však projevuje i přes hranice – v květnu vystoupil v jednom z čtenářských klubů literárního festivalu Das Magazin Marek Šindelka a své nizozemské vrstevníky natolik zaujal, že jeho Mapa Anny (v překladu Edgara de Bruina) bude patřit v nakladatelství Das Mag k prvním zahraničním titulům.

Činnost obou literárních fondů, nizozemského NLF a vlámského VFL, byla v roce 2015 stále víc ve znamení velkolepé příležitosti pro Nizozemsko a Vlámsko představit nizozemsky psanou literaturu na podzim 2016 jako čestný host Frankfurtského knižního veletrhu. Díky systematickému snažení obou fondů počet titulů prodaných do Německa v poslední době závratně vzrostl. To však samozřejmě nic nemění na tom, že oba fondy finančně podporují všechny zahraniční – takže i české – překlady nizozemsky psané literatury, pokud pocházejí od ověřeného překladatele, který figuruje v databázi používané oběma fondy. U neznámých překladatelů musí nakladatel počítat s tím, že fondy nejprve nechají práci odborně posoudit a o udělení grantu rozhodnou až podle výsledku. Překlad se může protáhnout také tím, že fond určí překladateli zkušeného mentora. Překladatel se na seznam NLF a VFL může dostat předložením ukázky své práce, ještě než se pokusí získat zakázku od nakladatele. Bližší informace

Nizozemsky psaná literatura v českém překladu
Rok 2015 odstartoval úspěšným dvoudenním literárním festivalem v Divadle Archa EKG O lásce a Nizozemí, kde se představili nizozemští spisovatelé Peter Buwalda, Esther Gerritsen, Barbara Stok, Auke Hulst, Guus Kuijer, Benny Lindelauf a Francine Oomen a Vlámové Annelies Verbeke a Pieter De Buysser. Díky tomu získala nizozemsky psaná literatura v českých médiích větší pozornost. K této akci bylo načasované vydání románu Žízeň Esther Gerritsenové (z něhož se také předčítalo na květnové Noci literatury) a komiksu Vincent Barbary Stok. V tomto žánru vyšly v roce 2015 také dva díly výukového komiksu o německé okupaci Nizozemska a pronásledování židů: Rodinné tajemství a Hledání, které nakreslil Eric Heuvel. Nebývalého úspěchu v podobě dotisku se dočkala Pošetilá družička Idy Simonsové (další titul, z něhož se předčítalo během Noci literatury).

Z dětské literatury vyšla knížka s tematikou lesbického rodičovského páru Jedno morče a dvě mámy Pietera Fellera. V sérii nositelů Ceny EU za literaturu vydalo nakladatelství Dauphin knihu nizozemského laureáta z roku 2011 Rodaana Al Galidiho s názvem Autista a poštovní holub. Na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě se představil další napínavý psychologický román Hermana Kocha – Letní dům s bazénem. Souběžně s hostováním Arnona Grunberga na Festivalu spisovatelů Praha vyšla jeho kniha Gstaad. Předvánoční trh zpestřil bestseller Griet Op de Beeckové Výš než v sedmém nebi. Zájemce o nizozemsky psanou literaturu jistě potěší, že vyšly dlouho očekávané Dějiny nizozemské a vlámské literatury. V listopadu a prosinci uvedl ČRo3 Vltava šestidílnou dramatizaci románu W. F. Hermanse Temná komora Damoklova v hlavní roli s Kryštofem Hádkem.

Samostatnou kapitolu tvoří kvalita některých českých překladů. V českých i nizozemských překladatelských kruzích zčeřil hladinu kritický článek Edgara de Bruina v nizozemském překladatelském časopise Filter, v němž na příkladech z českých překladů románu Bonita Avenue Petera Buwaldy (přel. Jana Pellarová) a Žízeň Esther Gerritsenové (přel. Adéla Elbel) poukazoval na strukturální nedostatky v jazykových znalostech i ve znalostech nizozemských reálií, ale především na nedbalý přístup k práci – jak ze strany překladatelek, tak ze strany redaktorky a mentorky Veroniky ter Harmsel Havlíkové. Trojice překladatelek napsala redakci časopisu rozhořčenou reakci. Ostrá debata na webu Filteru měla dohru v podobě Buwaldova sloupku v deníku De Volkskrant s titulem „Frank Vekslák. Dyť von si to stejnak nemůže přečíst“ („Frank Patser. Hij ken het zelluf toch nie lese“ – narážka na skutečnost, že slavný nizozemský fotbalista Frank Rijkaard se v překladu změnil na veksláka). Buwaldův postoj k nedbalému překládání je jednoznačný: „Jak se narodíme, inteligentní, nebo s problémy, s jazykovým nadáním, nebo dyslektičtí, až to mlátí dveřma, s tím se nedá nic dělat. Takže kvůli tomu se nezlobím. Ale něco odfláknout, to je jiná. To spadá pod hlavičku: píle.“

Překladatelská dílna Dilia 2015 se pod titulem „Holandské divadelní delikatesy“ zaměřila na nizozemskou dramatickou tvorbu. Pod vedením mentorek Moniky Loderové, Veroniky ter Harmsel Havlíkové, Jany Pellarové, Marty Kostelecké a Lucie Smolky Fruhwirtové přeložilo pět mladých překladatelek tyto divadelní hry: Maria Goos: Opona! (Doek!), Ilja Leonard Pfeijffer: Návod na ještě lepší život (Blauwdruk voor een nog beter leven), Magne van den Berg: Moje nenáročná komedie pro čtyři osoby, hrstku číšníků a stůl, který zůstává obsazený (Mijn Slappe Komedie voor vier mensen, een handjevol personeel en een tafel die niet vrijkomt), Eric de Vroedt: mighysociety1 aneb Jak jsem se i já naučil milovat nejnovější politický zázrak (mightysociety1), mightysociety4 aneb Jak jsem hledal štěstí v globálním věku (mightysociety4). Překlady Blanky Juranové, Markéty Kozákové (Klukové), Evy Bilské, Veroniky Horáčkové (za překlad Harryho Mulische získala čestné uznání v soutěži Jiřího Levého 2015) a Martiny Veliké mohli diváci posoudit v listopadu ve Vile Štvanice.

Internetové odkazy:
nizozemské a vlámské literární časopisy 
fundovaný recenzní web (v niz.) 
autoři a tituly doporučovaní Nizozemským a Vlámským literárním fondem (bližší informace v angličtině) 
podmínky grantu NLF
podmínky grantu VFL

Přehled titulů za rok 2015 – nizozemsky psaná literatura v češtině

Esther Gerritsenová: Žízeň (Dorst), přel. Adéla Elbel, Argo, Praha 2015
Ida Simonsová: Pošetilá družička (Een dwaze maagd), přel. a doslov Magda de Bruin Hüblová, Pistorius & Olšanská, Příbram 2015
Rodaan al Galidi: Autista a holub (De autist en de postduif), přel. Jitka Růžičková, Dauphin, Praha – Podlesí 2015
Herman Koch: Letní dům s bazénem (Zomerhuis met zwembad), přel. Magda de Bruin Hüblová, Barrister & Principal, Brno 2015
Arnon Grunberg: Gstaad, přel. a doslov Veronika ter Harmsel-Havlíková, Dybbuk, Praha 2015
Greet Op de Beecková: Výš než v sedmém nebi (Vele hemels boven de zevende), přel. Adéla Elbel, Host, Brno 2015

Pro děti:
Pieter Feller: Jedno morče a dvě mámy (Een cavia en twee moeders), přel. Adéla Elbel, LePress, Praha 2015

Komiksy:
Barbara Stok: Vincent, přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Mladá fronta, Praha 2015
Eric Heuvel: Rodinné tajemství (De ontdekking), přel. Magda de Bruin Hüblová, Triáda, Praha 2015 (výukový komiks Nadace Anne Frankové)
Eric Heuvel, Ruud van der Rol, Lies Schippers: De zoektocht, přel. Magda de Bruin Hüblová, Triáda, Praha 2015 (výukový komiks Nadace Anne Frankové)

O literatuře:
Wilken Engelbrecht ed.: Dějiny nizozemské a vlámské literatury, Academia, Praha 2015

Připravuje se v roce 2016 (podle databáze překladů NLF):

Francine Oomenová: Lena Notýsková se vydává na cestu (De reis van Lena Lijstje), přel. Jana Broekman Minářová, Mladá fronta, Praha
Dola de Jongová: Pole je tento svět (En de akker is de wereld), přel. Magda de Bruin Hüblová, doslov Eva Cossée, Pistorius & Olšanská, Příbram
Adriaan van Dis: Já se vrátím (Ik kom terug), přel. Martina Limburg Loučková, Host, Brno
Alexander Münninghoff: Pokračovatel rodu (De stamhouder), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Mladá fronta, Praha
Karina Schaapman: (Het Muizenhuis), přel. Lenka Sovová, Meander, Praha
Pieter De Buysser: Řezači kamene (De keisnijders), přel. Adéla Elbel, Argo, Praha
Griet Op de Beecková: (Kom hier dat ik u kus), přel. Adéla Elbel, Host, Brno
Jean-Claude van Rijckeghem, Pat van Beirs: (Jonkvrouw), přel. ?, Triton, Praha