Prvního králíčka, z něhož se postupem doby stala světoznámá ikona jménem Miffy, nakreslil Dick Bruna (1927–2017) pro radost svému synkovi poté, co spolu zahlédli králíčka hopkajícího v dunách. Jako knižní hrdina se Brunův králíček v šatečkách poprvé objevil roku 1955, ovšem pod holčičím jménem Miffy ho svět poznal až o desetiletí později, díky překladu do angličtiny. Do té doby (a v Nizozemí dodnes) to byla nijntje, což je zkrácený tvar z nizozemského „konijntje“ čili králíček. Během půlstoletí se králičí slečna Miffy proslavila natolik, že se stala bezmála národním symbolem – třeba na letišti v Amsterodamu ji potkáte v nadživotní velikosti, v Utrechtu, rodišti a bydlišti jejího slavného tvůrce, pro ni bylo zřízeno muzeum.

Čím je tak výjimečná? Její duchovní otec Dick Bruna, ilustrátor a grafický designér, sám otec tří dětí, vyšel vstříc potřebám nejmenších čtenářů. Knížky se zvědavou králičí slečinkou sázejí ve všech ohledech na jednoduchost: malý čtvercový formát, silné kontury kreseb, zjednodušené tvary a základní barvy. Brunův minimalismus zpočátku zaskočil, rozhodně se nejednalo o úspěch, který by přišel ze dne na den. V rozhovoru pro britský deník The Guardian v roce 2006 Bruna uvedl: „Říkali mi: ‚Ne, tak ne, je to příliš jednoduché. Barvy jsou příliš jasné a modrá a zelená dohromady se mi vůbec nelíbí.‘ Já si ovšem myslel, že to bude pěkné udělat všechno tak jednoduše, jak to jen jde, abych dal dětem dostatek prostoru pro jejich vlastní imaginaci.“

Bruna se skutečně dokázal oprostit od všech rušivých detailů, vždyť výraz ve tváři králičí holčičky tvoří jen dvě tečky namísto očí a křížek místo čumáčku. Co se zdá tak prosté, však není snadné nakreslit tak, aby to spolehlivě fungovalo. Bruna o své práci říkával, že pro výsledných dvanáct stránek dětské miniknihy potřebuje asi stovku kreseb, než se dobere žádoucího výsledku. Králíček Miffy figuruje v desítkách knih, které byly přeloženy do padesáti jazyků a celosvětově se dosud prodalo více než 85 milionů výtisků. Na český knižní trh uvedlo tituly s legendární Miffy nakladatelství Baobab v roce 2011, letos, několik týdnů před autorovým úmrtím, přibyla další trojice nepřehlédnutelných čtvercových leporel: Jaká je to barva, Miffy?, Kdo je v zoo, Miffy? a Miffy má lupu!

Jednoduché knížečky, které pro jejich decentní barevnost v přesně definovaných odstínech (ó, ano, valér červené se posunul hodně do oranžova, vždyť tvůrce byl Holanďan!) nelze přehlédnout, nezapomínají ani na hru a vtip. Když se tedy děti s Miffy učí barvy, musejí obrátit stránku s výřezem pro dveře, aby se podívaly, co žlutého se skrývá za žlutými dveřmi. V zoo zase nejprve uvidí polovinu veliké hlavy slona, lva a opice, než se ukáže zvíře celé. A nejlepší na těchto hrách je, že i naprostý minimalismus stále skýtá dostatek prostoru pro vtipnou pointu: „Vysoké žluté tyčky s puntíky. Že by zvíře? ... Dvě!“ Nejdobrodružnější je pochopitelně objevování světa s lupou. Pouhých sedm listů, z toho hned čtyři zabírá okénko zpodobňující lupu – na jedné stránce nakukuje pokaždé Miffy (resp. jen její obličej, tedy dvě tečky a křížek) a na druhé nějaké zvířátko. Jednou celé, protože pod lupou je šnek, podruhé bříško, potřetí čumák, počtvrté pejsek zezadu, a hádejte, jaký poklad vás překvapí na poslední stránce? Děti tento humor ocení!

Uznávaný a velmi plodný výtvarník Dick Bruna zemřel 16. února 2017. Byl synem nakladatele a počítalo se, že jednou po otci převezme firmu s dlouholetou tradicí. Odešel na zkušenou do Londýna a Paříže, po návratu se však rozhodl pro uměleckou dráhu. Pro rodinné nakladatelství navrhoval plakáty a vytvořil na dva tisíce knižních obálek (nejznámější se staly v šedesátých letech ty ke knihám Georgese Simenona o komisaři Maigretovi). Pro děti napsal a ilustroval více než sto knih, soustavnou uměleckou tvorbu ukončil roku 2011.