Literatura jako lék – to byl leitmotiv vlámsko-nizozemského čestného hostování na Frankfurtském knižním veletrhu v říjnu 2016. Na rozdíl od jiných ročníků se tentokrát na veletržní agoře nepředváděl žádný folklor, ale byl tu stánek s „lékaři“: bílé pláště oblékali němečtí překladatelé z nizozemštiny, aby „pacientům“ z řad návštěvníků stanovili v osobním rozhovoru „diagnózu“ a pomohli jim najít „lék“: knihu, která nejlépe odpovídá jejich osobnímu naladění. V debatách autorů (jak těch s publicistickým zázemím, tak romanopisců) na různých scénách se hledal lék na obecnější neduhy. Z trojice současných hrozeb – uprchlická krize, IS, rozmach populismu – si nizozemští a vlámští autoři jednoznačně dělají největší starosti s tou posledně jmenovanou, a to se v říjnu jméno Trump ještě vyslovovalo jako cosi příliš bizarního, než aby se to mohlo stát skutečností. Rozumné a rozvážné hlasy intelektuálů z Nizozemí (tedy Nizozemska a Vlámska) skutečně působily blahodárně, přestože v nich zaznívala i skepse a sebereflexe, například když se vlámský spisovatel a dramatik Tom Lanoye v diskusi s Nizozemcem Frankem Westermanem o hranicích svobody slova obrátil do publika s otázkou, zda někdo z přítomných s vyslovovanými názory nesouhlasí. Narážel tím na skutečnost, že se tyto diskuse vedou před podobně smýšlejícími lidmi, zatímco ti, s nimiž by bylo prospěšné na podobná témata debatovat (stručně řečeno populisté a xenofobové), taková fóra zpravidla nenavštěvují. Velké plus sedmdesátky účinkujících autorů bylo jejich jazykové vybavení: pokud (mladší) spisovatelé nemluvili německy, odpovídali v angličtině, ale otázkám v němčině rozuměli všichni. Přímá interakce mezi moderátorem a účastníky rozhovoru účinkovala lépe než obvyklé tlumočené diskuse. Naproti tomu autorské předčítání v němčině sílu literárního textu oslabovalo, protože přednes psaného slova v cizím jazyce je paradoxně obtížnější než běžná mluva. Cizí přízvuk (nejen odchylky ve výslovnosti, ale i v kadenci řeči) se v uměleckém textu projevují silněji a pro posluchače jsou rušivější než v rozhovoru. Lépe se osvědčuje autorské čtení v originále s projekcí překladu v pozadí. Kdo chtěl slyšet nizozemštinu v severní i jižní (vlámské) podobě, byl odkázaný na neformální hovory mimo scénu. Ale přesto: Frankfurtský knižní veletrh 2016 byla jedinečná příležitost vidět a slyšet naživo jak zavedené, tak nadějné osobnosti současné nizozemsky psané literatury.

Nejprodávanějším nizozemským titulem se v roce 2016 stala kniha Judas (Jidáš), v níž advokátka Astrid Holleeder, sestra proslulého zločince Willema Holleedera (mj. únosce pivního magnáta Freddyho Heinekena v roce 1983), účtuje s bratrem, přičemž vychází z toho, že svědectví proti němu ji dřív nebo později bude stát život. Kniha opředená z bezpečnostních důvodů do poslední chvíle tajemstvím (knihkupci si ji objednávali naslepo) vyšla začátkem listopadu, jen za první den se prodalo 80 tisíc výtisků, do konce roku 2016 počet narostl na 400 tisíc prodaných výtisků. Někteří knihkupci uvádějí, že významná část zájemců o tuto knihu se na první pohled liší od obvyklých zákazníků a mnozí z nich se netají známostí s „Nosem“ (Holleederova přezdívka).

Výročí, úmrtí
Pětašedesáté narozeniny oslavil romanopisec A. F. Th. van der Heijden (1951), známý promyšleným budováním literárního díla v podobě monumentálního, autobiograficky laděného románového cyklu De tandeloze tijd (Bezzubý čas), který je současně jakousi kronikou života v Nizozemsku od 50. let 20. století do současnosti. Tento výrazný představitel nizozemské poválečné spisovatelské generace (je laureátem snad všech významných domácích literárních cen) pronikl v cizině hlavně do německé jazykové oblasti. Zájem i v dalších zemích vzbudila jeho kniha Tonio (2011), literární pomníček synovi, který ve dvaadvaceti letech zahynul, když jel v centru Amsterodamu na kole a srazilo ho auto. K pětašedesátinám si van der Heijden daroval šestý díl svého románového cyklu, tentokrát s detektivní zápletkou. Kwaadschiks (Po zlém) vypráví na 1400 stranách jeden den ze života psychopata středního věku, který se po dobrém či po zlém snaží udržet si milenku.

V roce 2016 zemřely tři osobnosti z publicistické oblasti. V dubnu spáchal sebevraždu Wim Brands (1959–2016), básník, novinář a dlouholetý moderátor televizního literárního pořadu Boeken vysílací společnosti VPRO.

V červnu zemřel „nejvýznamnější nizozemský novinář 20. století“ Henk Hofland (1927–2016), laureát Ceny P. C. Hoofta 2011 v kategorii esejistika. Publikoval také sloupky pod jménem S. Montag.

Následkem choroby ALS v srpnu zemřel publicista Pieter Steinz (1963–2016), v letech 2006–2012 šéfredaktor knižní přílohy deníku NRC Handelsblad, odkud přešel jako ředitel do Nizozemského literárního fondu NLF. Zejména sbírka esejů Made in Europe o kulturních výdobytcích, které podle něj tvoří evropskou identitu, se těší velkému zájmu. Stala se podkladem pro dokumentární televizní seriál uváděný vlámským spisovatelem Dimitrim Verhulstem (1972), jehož první díly byly natočeny v posledních měsících Steinzova života.

Literární festivaly a další události
Přelom ledna a února je každý rok vyhrazen Týdnu poezie. V jeho rámci se uděluje nejvýznamnější nizozemské ocenění pro poezii VSB Poëzieprijs a vlámská Cena Hermana de Conincka: laureátem té první za rok 2016 se stal Nizozemec Ilja Leonard Pfeijffer (1968) za sbírku Idyllen (Idyly), tu druhou získala Vlámka Rut Lasters (1979) za sbírku Lichtmeters (Měřiče světla). Nizozemskou zemskou básnířkou byla do ledna 2017 Anne Vegter (1958). Od roku 2014 byl tento titul obnoven i v Belgii, uděluje se po dvou letech a střídají se jazykové oblasti (tj. vlámská, francouzská a německá). Po prvním vlámském laureátovi titul v roce 2016 získala frankofonní básnířka Laurence Vielle (1968). Prémii k Týdnu poezie 2016 s titulem Neem en lees (Vezmi a čti) napsal vlámský spisovatel a básník Stefan Hertmans (1951). Po vzoru březnového Týdne knihy ji zdarma dostal ten, kdo nakoupil poezii minimálně za 12,50 €.

Od roku 2015 se v únoru věnuje zvláštní pozornost povídkovému žánru. Během Týdne povídky se uděluje cena J. M. A. Biesheuvela (finanční prostředky se získávají pomocí crowdfundingu). V roce 2016 se laureátkou stala Marente de Moor (1972), dcera i u nás známé spisovatelky Margriet de Moor (1941), za povídkovou sbírku s ironickým názvem Gezellige verhalen (Pohodové příběhy).

Tématem tradičního březnového Týdne knihy, který od roku 2014 probíhá současně i ve vlámské části Belgie, bylo Německo (s vyhlídkou na nizozemsko-vlámské čestné hostování na Frankfurtském knižním veletrhu). O napsání prémie byla po čtrnácti letech požádána žena, Esther Gerritsen (1972, č. Žízeň) – novela Broer (Bratr) líčí situaci, kdy do života úspěšné ženy a matky nečekaně zasáhne zpráva od bratra, který se jí na čas ztratil z očí, že mu bude amputována noha: sesterská péče odhalí nejednoznačnost situace – kdo na kom je tu ve skutečnosti závislý, kdo tu potřebuje sourozeneckou pomoc.

Říjnová dětská varianta Týdne knihy tentokrát proběhla pod heslem „Věčně mladí!“, tedy na téma babiček a dědečků. Prémii s názvem Oorlog en vriendschap (Válka a přátelství) napsal Dolf Verroen (1928) a připomněl v ní období druhé světové války. Na zahajujícím plese se vyhlašuje cena Zlatého pisátka (Gouden Griffel) pro nejlepší dětskou knihu roku. V roce 2016 ji získala Anna Woltz (1981) za Gips (Sádra), příběh o jednom převratném dni v nemocnici (pro čtenáře zhruba od 10 let).

Každoroční podzimní akce Nizozemsko čte (Nederland leest) pro návštěvníky veřejných knihoven změnila koncepci: místo propagace jednoho titulu bude mít každý rok určité téma. Pod heslem Demokracie podněcovala v roce 2016 čtenáře k debatě: kdo se vyjádřil k pěti bodům týkajícím se současného stavu demokracie v Nizozemsku, mohl si vybrat jeden z trojice titulů zdarma (Pán much od Williama Goldinga, O lásce a temnotě od Isabel Allende nebo nizozemský politický thriller Morten od Anny Levander, což je pseudonym autorské dvojice tvořené autorkou detektivek Annet de Jongovou a parlamentní reportérkou Dominique van der Heydeovou).

Průřez literárními cenami
Dvě hlavní ceny za dosavadní dílo jsou P. C. Hooft Prijs a Constantijn Huygensprijs. První z nich se uděluje střídavě za prózu, poezii a esejistiku. Za své esejistické dílo byl laureátem vyhlášen spisovatel a publicista Bas Heijne (1960) – cena v hodnotě 60 tisíc eur mu bude slavnostně předána 18. května 2017. Huygensovu cenu (10 tisíc eur) získal Atte Jongstra (1956). Současně tomuto Frísovi rodem a patafyzikovi přesvědčením vyšel další román: Aan open zee (Na břehu moře), v němž si postmoderně pohrává s motivy Strindbergova stejnojmenného románu.

V přímém televizním přenosu se udělují tři knihkupecké ceny (Libris, Fintro, ECI), ale vyhlašuje se tak i čtenářská cena sponzorovaná Nizozemskými železnicemi NS Publieksprijs. Jarní nizozemskou Libris získala Connie Palmen (1955, č. Přátelství) za román Jij zegt het (Říkáš to ty), fiktivní autobiografii Teda Hughese, v níž bilancuje své manželství se Sylvií Plathovou. Román současně patřil k nejprodávanějším titulům roku. Červnová vlámská Fintro Literatuurprijs (dříve Gouden Uil – Zlatá sova) připadla nizozemské básnířce Hagar Peeters (1972) za románovou prvotinu Malva o dceři chilského básníka Pabla Nerudy, která zemřela jako devítiletá v péči nizozemských pěstounů v Goudě. Čtenářskou odnož této ceny získal nizozemský spisovatel P. F. Thomése (1958) za román De onderwaterzwemmer (Plavec pod vodou) o traumatu syna, který ztratil otce, když spolu v posledním roce druhé světové války překonávali řeku-hranici mezi osvobozenou a okupovanou částí Nizozemska. Podzimní nizozemská knihkupecká cena ECI v hodnotě 50 tisíc eur připadla nizozemskému divadelnímu režisérovi a herci Martinu Michaelu Driessenovi (1954) za soubor tří novel Rivieren (Řeky): příběh dvou vorařů na přelomu 19. a 20. století na Rýnu a Mohanu, svár mezi katolickou a hugenotskou rodinou žijícími na opačných březích bretaňského potoka a současný příběh alkoholika, který se své závislosti snaží zbavit na vodácké výpravě v Ardenách. A konečně čtenářskou NS Publieksprijs získal tajemný Hendrik Groen (podle odhalení novinářů pseudonym jistého Petera de Smeta, jednašedesátiletého zaměstnance hudební školy v severním Amsterodamu, který ale ani pak nevystoupil z anonymity a cenu si nepřevzal osobně) za „tajný deník“ fiktivního obyvatele domu pro seniory v typicky lidovém severním Amsterodamu, s názvem Pogingen iets van het leven te maken (Pokusy provést něco s životem).

Idealismus generace, která chtěla v druhé polovině 20. století změnit svět, konfrontuje se současným pragmatismem (mimo jiné na příkladu choulostivého tématu pedofilie) v šestisetstránkovém románu Een honger (Jakýsi hlad) laureát ceny BNG Nieuwe literatuurprijs (pro autory do 40 let, kterým se zatím nepodařilo doopravdy prorazit) Jamal Ouariachi (1978).

Nová jména na literární scéně podchycují debutantské ceny. Každé dva roky se uděluje cena Antona Wachtera. V roce 2016 ji získala Roos van Rijswijk (1985) za román Onheilig (Nesvatý) o nevyléčitelně nemocné sedmapadesátileté ženě, která bilancuje svůj život a vztahy ke svým blízkým, zejména k nepříliš milovanému synovi Miguelovi. O laureátovi ceny ANV Debutantenprijs rozhodují čtenáři ze tří titulů vybraných odbornou porotou. Tentokrát připadla románu De koning komt (Král přichází) publicisty Mohammeda Benzakoura (1972), v němž vypráví příběh nizozemského Maročana, který se vydá do Maroka hledat vhodnou nevěstu.

Historická odnož knihkupecké ceny Libris odměnila vlámskou profesorku literatury z Namurské univerzity Elisabeth Leijnse (1961) za knihu Cécile en Elsa, strijdbare freules (Cécile a Elsa, bojovné urozené paní), životní příběh dvou sester z progresivního šlechtického rodu, zachycující současně společenskou situaci v Nizozemsku na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Kniha získala také Cenu Erika Hazelhoffa za nejlepší nizozemsky psanou biografii.

V červnu – Měsíci napínavé knihy se uděluje cena Zlaté oprátky (Gouden strop). Získala ji nizozemská spisovatelka a publicistka Esther Verhoef (1968) za thriller Lieve mama (Milá maminka).

Z nových knih
Z autorů, kteří jsou díky překladům známí i českým čtenářům, přišel s novým titulem Arnon Grunberg (1971). V románu Moedervlekken (Mateřská znaménka, č. připravuje Dybbuk) po svém zpracovává zkušenosti s péčí o starou a nemocnou matku (zemřela v roce 2015). Vlám Peter Terrin (1968, č. Hlídač) řeší v novém románu Yucca různé aspekty otcovství a mimo jiné si představuje budoucnost své dcery, již v šesti letech postihla mozková mrtvice. Margriet de Moor (1941) patří s pěti tituly v češtině k nejpřekládanějším nizozemským autorům u nás. V roce 2016 jí vyšel román Van vogels en mensen (O ptácích a lidech), inspirovaný skutečným případem domácí ošetřovatelky nespravedlivě odsouzené za loupežnou vraždu pacienta. Spisovatel a básník iráckého původu Rodaan al Galidi (1971, č. Autista a poštovní holub) se v románu Hoe ik talent voor het leven kreeg (Jak jsem získal talent pro život) vypsal ze svých frustrací z devítiletého pobytu ve středisku pro uprchlíky. Bestsellerový autor s mezinárodním ohlasem Herman Koch (1954, č. Večeře – v mezinárodním měřítku se prodalo celkem 2,5 milionu výtisků, během čtyř let byl román třikrát zfilmován, i u nás se uváděla dramatizace Keese Prinse; Letní dům s bazénem) kombinuje opět napětí s psychologickými prvky v románu De greppel (Příkop) ze života amsterodamského primátora, který podezřívá svou manželku-cizinku z nevěry. I tento titul se od vydání drží na předních místech v žebříčku nejprodávanějších nizozemských a vlámských knih. V celé nizozemské jazykové oblasti komerčně velmi úspěšná vlámská autorka Griet Op de Beeck (1973, č. Výš než v sedmém nebi; Pojď sem, ať ti můžu dát pusu) napsala další bestseller Gij nu (Ty teď). V žánru literatury faktu zaujal Frank Westerman (č. El Negro; Zvíře nadzvíře) knihou Een woord een woord (Slovo dělá muže), v níž se zamýšlí nad způsoby, jak reagovat na terorismus, a nad tím, jakou moc má slovo v řešení konfliktních situací. Jiný mistr literatury faktu Geert Mak (1946, č. Malé dějiny Amsterodamu; V Evropě) sepsal historii amsterodamského patricijského rodu Sixů s titulem De levens van Jan Six (Životy Jana Sixe); kniha pokrývá čtyři století – od Rembrandtovy doby po současnost. Kreslíř Dick Matena převedl na obrazy (bez použití komiksových bublin) román Jana Wolkerse Turks fruit (Turecké cukroví, č. od téhož autora Model; Růže z masa, slovensky Turecký med) – jak je u Mateny obvyklé, použil k tomu celý text bez krácení.

Z líhně autorů mladého nakladatelství Das Mag (psali jsme o něm v přehledu za rok 2015 a v souvislosti s Markem Šindelkou) zaznamenala velký úspěch v celé nizozemské jazykové oblasti vlámská debutantka Lize Spit (1988) téměř pětisetstránkovým románem Het smelt (Taje to, č. připravuje Host), o rafinované trestné výpravě sedmadvacetileté hrdinky do rodné vsi po patnácti letech. Čtenářský web Hebban román vyhlásil za nejlepší knihu roku a autorka za ni získala Bronzovou sovu (Bronzen Uil), belgickou cenu za nejlepší debut v nizozemštině, udělovanou na festivalu Het betere boek v Gentu.

Ze slibné generace autorek kolem třicítky budí pozornost také nizozemská spisovatelka a publicistka Hanna Bervoets (1984), jíž v roce 2016 vyšel už pátý román Ivanov o morálních dilematech ve spojení s genetikou – na základě skutečného příběhu sovětského vědce I. I. Ivanova, jenž ve 20. letech 20. století pracoval na zkřížení člověka s jinými primáty, a fiktivního příběhu americké bioložky, která se o sedmdesát let později při výzkumu AIDS Ivanovovými myšlenkami inspiruje.

Zahraniční úspěchy
Nizozemsky psaná literatura byla v roce 2016 úspěšná v anglickém či německém překladu: román vlámského spisovatele a básníka Stefana Hertmanse (1951) War and Turpentine (Oorlog en terpentijn, 2013, Válka a terpentýn) o tom, jaký dopad měla na život autorova dědečka první světová válka, zařadil The New York Times mezi 10 nejlepších knih roku. Hertmans současně vydal nový román De bekeerlinge (Konvertitka) o urozené křesťance z Provence, která se v 11. století z lásky obrátila na židovskou víru. Klasické dílo The Evenings (De avonden, 1947, Večery) Gerarda Reveho (1923–2006) se dočkalo nejen celé série nadšených recenzí (mj. The Guardian, Financial Times, The New York Times, The Wall Street Journal atd.), ale vzbudilo i zájem čtenářů: jen od listopadového vydání do konce roku se prodalo 13 tisíc výtisků. V německé jazykové oblasti se ujal satirický humor Ernesta van der Kwasta (1981), rodáka z Bombaje, který mj. na veletrhu ve Frankfurtu plynně německy předčítal ze svého románu Die Eismacher (De ijsmakers, 2015, Zmrzlináři) o bizarních osudech italské zmrzlinářské rodiny a přispěl tím možná k tomu, že se od květnového vydání do konce roku prodalo 35 tisíc výtisků.

Literární provoz
Neklid panoval v renomovaném amsterodamském nakladatelství De Bezige Bij. Rozhodnutí vydat koncem roku 2016 pamflet Pleidooi voor radicalisering (Plaidoyer za radikalizaci) kontroverzního belgicko-libanonského aktivisty Dyaba Abou Jahjaha (1971), známého mj. protiizraelskými postoji, vyvolalo ve spisovatelské „stáji“ tohoto nakladatelství pobouření: tři autoři – Leon de Winter (1954, č. Hoffmanův hlad; Právo na návrat), jeho žena Jessica Durlacher (1961) a Marcel Möring (1957) s odvoláním na tradice tohoto nakladatelského domu (má kořeny v protinacistickém odboji za druhé světové války) pohrozili, že v tom případě přejdou jinam. Bilance: Tommy Wieringa (1967, č. Joe Kluzák) v červnu oznámil jednorázový přestup k nakladatelství Hollands Diep, které před třemi lety založil bývalý šéfredaktor nakladatelství De Bezige Bij Robbert Ammerlaan. U svého staronového nakladatele vydá román s uprchlickou tematikou De dood van Murat Idrissi (Smrt Murata Idrissiho), očekávaný v únoru 2017. Kromě výhrad k Abu Jahjahovi však autor přestup zdůvodnil i tím, že si s Ammerlaanem osobně i pracovně velmi dobře rozumí a jeho redaktorskou péči v současném De Bezige Bij postrádá. Ke stejnému nakladateli vzápětí převedla svůj příští titul i Jessica Durlacher. Po vydání pamfletu v listopadu výše zmíněný Möring svůj přestup odvolal s tím, že Abou Jahjahův text jen bezzubě omílá otřepané marxistické názory. Zato de Winter v den vydání následoval svou manželku do nakladatelství Hollands Diep. Přidal se k němu i americký autor John Irving (1942).

Oba literární fondy, nizozemský NLF a vlámský VFL, jsou už léta zárukou profesionality a účinného pronikání nizozemsky psané literatury do ciziny. Fondy také dbají na kvalitu překladů a ve spolupráci s odborným střediskem ELV (Expertisecentrum Literair Vertalen) pečují o profesionální růst literárních překladatelů z nizozemštiny formou dílen, kurzů, mentorátů, pobytů v překladatelských domech v Amsterodamu a v Antverpách atd. Fondy používají databázi ověřených překladatelů, jejichž práci dotují (téměř) bez výhrad. U neznámých překladatelů musí nakladatel počítat s tím, že fondy nejprve nechají práci odborně posoudit a o udělení grantu rozhodnou až podle výsledku. Překlad se může protáhnout také tím, že fond určí překladateli zkušeného mentora. Překladatel se na seznam NLF a VFL může dostat předložením ukázky své práce, ještě než se pokusí získat zakázku od nakladatele. Bližší informace letterenfonds.nl.

Nizozemsky psaná literatura v českém překladu
České překlady nizozemských a vlámských autorů byly v roce 2016 žánrově pestré. Největší publicitu získal titul z oblasti memoárové literatury Pokračovatel rodu (De stamhouder) od publicisty Alexandra Münninghoffa (1944) a románový debut vlámského divadelníka Pietera De Buyssera Řezači kamene (De keisnijders). Z těchto dvou knih se předčítalo na květnové Noci literatury a autoři české vydání také přijeli představit osobně – Münninghoff koncem dubna v Praze, Brně a Olomouci, De Buysser o románu mluvil v červenci v Ostravě na fóru Meltingpot (součást festivalu Colours of Ostrava) a na podzim v pražském Divadle Archa, kde v sezóně 2016–2017 působí jako „artist in residence“. Tematika eutanazie a složitého vztahu matky a syna v autobiograficky laděném románu Adriaana van Dise Já se vrátím (Ik kom terug) vzbudila živý ohlas v blogerských kruzích. Znovuobjevený román Doly de Jongové z roku 1945 Pole je tento svět (En de akker is de wereld) se stal „tajným“ čtenářským tipem, který oslovuje nejen tematikou uprchlíků (v tomto případě evropských v severní Africe), ale i úsporným, lakonickým stylem. V závěru roku vyšly dva tituly Jana Stavinohy (ve vlastním překladu do češtiny), nizozemského spisovatele českého původu, v nichž zpracovává svou československou minulost. V roce 2016 byla také bohatě zastoupena kategorie knih pro děti: kromě dalšího dílu příběhů o Leně Notýskové od Francine Oomenové Lena Notýsková se vydává na cestu (De reis van Lena Lijstje), které vydává Mladá fronta, se na nizozemské a vlámské autory zaměřilo nakladatelství Meander: vyšly tu dva díly z populární série (vlastně spíš výtvarného a marketingového projektu) Kariny Schaapmanové o Domě myšek Sam a Julie (Het muizenhuis) a Sam a Julie v divadle (Muizenhuis: Sam en Julia in het theater). Meander však vydal i dva komiksy: vlámský autor Serge Baeken představil českou verzi netradičního komiksu Sugar, Můj kočičí život (Sugar, leven als kat) v červnu v Praze osobně, na podzim následoval komiks nizozemské autorky Maaike Hartjesové Maaičin deníček (Hartenjagen). Vlámské dramatické tvorbě se věnovalo číslo 6 časopisu Plav na téma Za belgickou oponou: najdeme tu jednoaktovky Huga Clause Svědci (De getuigen), Toma Lanoye Pevnost Evropa (Fort Europa) a Pietera De Buyssera Rovnodennost (Nachtevening).

Dramatická tvorba
V pražském Divadle Disk měla v dubnu 2016 premiéru dramatizace románu Harryho Mulische Objevení nebe (De ontdekking van de hemel, přel. Veronika ter Harmsel Havlíková) v provedení studentů alternativního a loutkového divadla. Dejvické divadlo uvedlo koncem roku Interview (přel. Michal Kotrouš) podle stejnojmenného filmu z roku 2003 kontroverzního autora Thea van Gogha (v roce 2004 ho v Amsterodamu zavraždil zfanatizovaný muslim), v původní verzi napsaného na míru pro předního nizozemského herce Pierra Bokmu a televizní celebritu Katju Schuurmanovou. Film se dočkal i americké (Steve Buscemi, 2007) a indické verze (2011). Autorem scénáře je Theodor Holman, k nám se zřejmě dostal přes německou verzi – na německých scénách je tato dramatizace zvlášť populární. Divadlo pod Palmovkou uvádí hru Marie Goosové Fuk! (Cloaca!) v překladu Terezy Šimůnkové, o svých dojmech z návštěvy premiéry vypráví autorka v Divadelních novinách.

Internetové odkazy:
Nadace CPNB (Kolektivní propagace nizozemské knihy – v angl.)
nizozemské a vlámské literární časopisy
fundovaný recenzní web (v niz.) De Reactor
autoři a tituly doporučovaní v roce 2016 Nizozemským a Vlámským literárním fondem (bližší informace v angličtině)
podmínky grantu NLF
podmínky grantu VFL
Literární přehled 2016 (vlogboek, v niz.)

Přehled titulů za rok 2016 – nizozemsky psaná literatura v češtině
Alexander Münninghoff: Pokračovatel rodu (De stamhouder), přel. a doslov napsala Veronika ter Harmsel Havlíková, Mladá fronta, Praha 2016
Adriaan van Dis: Já se vrátím (Ik kom terug), přel. Martina Limburg Loučková, Host, Brno 2016
Pieter De Buysser: Řezači kamene (De keisnijders), přel. a doslov napsala Adéla Elbel, Argo, Praha 2016
Dola de Jongová: Pole je tento svět (En de akker is de wereld), přel. Magda de Bruin Hüblová, doslov Eva Cossée, Pistorius & Olšanská, Příbram 2016
Jan Stavinoha: Požehnaná léta (Zegenrijke jaren), přel. Jan Stavinoha, Galén, Praha 2016
Jan Stavinoha: Pražský dixieland (Praagse dixieland), přel. Jan Stavinoha, Dokořán, Praha 2016

Pro děti:
Francine Oomenová: Lena Notýsková se vydává na cestu (De reis van Lena Lijstje), přel. Jana Broekman Minářová, Mladá fronta, Praha 2016
Karina Schaapman: Dům myšek: Sam a Julie (Het Muizenhuis), přel. Lenka Sovová, Meander, Praha 2016
Karina Schaapman: Dům myšek: Sam a Julie v divadle (Muizenhuis: Sam en Julia in het theater), přel. Lenka Sovová, Meander, Praha 2016

Komiksy:
Serge Baeken: Sugar, Můj kočičí život (Sugar, leven als kat), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Meander, Praha 2016
Maaike Hartjes: Maaičin deníček (Hartenjagen), přel. Lenka Sovová, Meander, Praha 2016

Časopisy:
Plav 2016/6 Za belgickou oponou:
Hugo Claus: Svědci (De getuigen, přel. Renáta Doanová)
Tom Lanoye: Pevnost Evropa (Fort Europa, přel. Lucie Sedláčková)
Pieter De Buysser: Rovnodennost (Nachtevening, přel. Vít Pokorný)

Připravuje se v roce 2017 (podle databáze překladů NLF):
Griet Op de Beecková: Pojď sem, ať ti můžu dát pusu (Kom hier dat ik u kus), přel. Adéla Elbel, Host, Brno 2017
Dimitri Verhulst: Opozdilec (De laatkomer), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Euromedia Odeon, Praha
Autor knihu představí 15. března od 19 hodin ve vzducholodi DOX.
Niña Weijers: Následky (De consequenties), přel. Magda de Bruin Hüblová, Kniha Zlín, Zlín
Arnon Grunberg: Mateřská znaménka (Moedervlekken), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Dybbuk, Praha
Lize Spitová: Het smelt, přel. Adéla Elbel, Host, Brno
Autorka knihu představí osobně v říjnu v Praze a v Brně.
Simone van der Vlugt: Půlnoční modř (Nachtblauw), přel. Lenka Řehová, Metafora, Praha

Detektivka:
Walter Lucius: Motýl v bouři (De vlinder en de storm), přel. Petra Schürová, Vyšehrad, Praha

Pro děti a mládež:
Dick Bruna: Kdo je v ZOO, Miffy?, Jaká je to barva, Miffy?, Miffy má lupu!, Baobab, Praha 2017
Jean-Claude van Rijckeghem, Pat Van Beirs: Šlechtična (Jonkvrouw), přel. Jana Červenková, Lenka Strnadová, Ruben Pellar, Triton, Praha
Guus Kuijer: Polča (Polleke), přel. Magda de Bruin Hüblová, Albatros, Praha
Peter Goes: Cesta časem (Tijdlijn), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Kniha Zlín, Zlín
Tom Schamp: Všechno na světě v obrázcích (Het grootste en leukste beeldwoordenboek), přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Mladá fronta, Praha

Divadlo:
Vladimír Javorský a Christelle Cornil v Afterparty: odkaz Václava Havla, jak ho vidí Pieter De Buysser (přel. Magda de Bruin Hüblová). V Divadle Archa, premiéra 22. března 2017 (viz také trailer).

Výstava:
Od ledna 2017 je v Židovském muzeu v Praze pro školy a další zájemce k dispozici (tj. je možné si ji objednat) putovní výstava Nechte mě být, jaká jsem – životní příběh Anne Frankové, kterou sestavila Nadace Anne Frankové (Anne Frank Stichting) v Amsterodamu. Překlad Magda de Bruin Hüblová.

Během Noci literatury, která se koná 10. května 2017 v Praze 4 – Nuslích a na dalších místech v ČR, se bude číst z knihy Pole je tento svět (En de akker is de wereld) Doly de Jongové (přel. Magda de Bruin Hüblová) a z knihy Pojď sem, ať ti můžu dát pusu (Kom hier dat ik u kus) Griet Op de Beeckové (přel. Adéla Elbel).