Grunberg, Arnon

Arnon Grunberg

Grunberg líčí ve svých knihách se sžíravou ironií i naturalismem podivíny se zvrhlými sklony, které pojí strach ze života a ze ztráty kontroly, ale ve světle této méně křiklavé stránky autorovy osobnosti získávají další rozměr. Jeho spisovatelské alter ego je Marek van der Jagt.

Arnon (Yasha Yves) Grunberg (nar. 22. 2. 1971 v Amsterodamu) pochází z rodiny německých židovských emigrantů. Vyrostl ve čtvrti Rivierenbuurt (kde žila také např. Anne Franková) a v jižním Amsterodamu – „lepší čtvrti”, kde vychodil školu Montessori a pokračoval na proslulém Vossiově gymnáziu. Pro nevalné studijní výsledky však v sedmnácti letech ze školy odešel. Přitahovalo ho divadlo – nejen jako autora (k jeho prvním literárním pokusům patřily divadelní hry), ale i jako herce. Pokusil se o přijetí na amsterodamské a maastrichtské divadelní akademii, avšak bez úspěchu. Vystřídal celou řadu zaměstnání (asistent v lékárně, myč nádobí apod.), získal osvědčení realitního agenta, v roce 1990 založil vlastní nakladatelství Kasimir zaměřené na „tvorbu neárijských německých autorů”. Během roku vydal pět titulů, ale pak následoval finanční krach. Věřitelé ho nepřestali pronásledovat, a tak založil „Nadaci poškozených Arnonem Grunbergem” a před svým přesídlením do New Yorku v roce 1995 pro ně v jednom amsterodamském hotelu uspořádal večírek, kde dluhy částečně splatil. V té době byl už oslavovaný mladý autor úspěšného románu Modré pondělky (Blauwe maandagen, 1994, č. 1999) s vlastním sloupkem v magazínu vysílací společnosti VPRO (pod názvem Yasha vychází dodnes), který pravidelně vystupoval v rozhlase i televizi apod.

Bydliště v New Yorku neznamená, že by Grunberg sešel z očí i z mysli. Přispívá do deníku NRC Handelsblad, kromě zmíněných sloupků v magazínu VPRO-gids píše také pro vlámský list Humo, kde se specializuje na ironické šlehy vůči kolegům-spisovatelům. Hladinu nizozemského kulturního života samozřejmě víří jeho literární tvorba. I jeho druhému románu Statisté (Figuranten, 1977, č. 2000) se dostalo příznivého přijetí, a tak byl Grunberg požádán, aby napsal prémii k Týdnu knihy 1998. Stal se tak nejmladším spisovatelem, kterému se této cti dostalo. Výsledkem byla novela De Heilige Antonio (Svatý Antonio). Ve stejné době vytvořil své spisovatelské alter ego: Marek van der Jagt, vídeňský příručí v drogerii, syn nizozemského otce a rakouské matky. Trvalo dva roky, než se díky speciálnímu počítačového programu podařilo jeho mystifikaci prokázat. Pod jménem van der Jagt napsal Grunberg čtyři tituly a celou záležitost vylíčil v roce 2002 v publikaci Sterker dan de waarheid, de geschiedenis van Marek van der Jagt (Silnější než pravda, historie Marka van der Jagta).

V roce 1998 měl premiéru film Het 14e kippetje (Čtrnácté kuřátko) natočený podle Grunbergova scénáře, pravidelně pracuje pro různé divadelní soubory. Kromě divadelní verze Statistů z roku 1999 upravil Grunberg pro jeviště i několik svých povídek. Také román De asielzoeker (Hledač azylu) z roku 2003, vyznamenaný cenou AKO, převedl o dva roky později na divadelní prkna vlámský soubor NTGent. Svérázná prezentace tohoto románu (Grunberg se týden plavil ve společnosti kozičky Carmen z Arnhemu do Amsterodamu a z lodi vysedal jen za účelem autorských čtení na štacích podél vodní trasy), podobně jako zasnoubení s Američankou o pouhých pět let mladší než jeho matka dokreslily obraz poněkud extravagantního spisovatele. V téže době uváděl jako moderátor každý týden televizní kulturní magazín RAM a hrál sám sebe ve dvou reklamách na telefonní seznam.

Pod maskou celebrity se však skrývá jiný člověk – jak se projevilo například v dokumentárním filmu o Grunbergově cestě po stopách vlastních i rodinných osudů v Amsterodamu, Německu a Polsku. Při té příležitosti vyprávěl, jak jeho matka jako mladá dívka přežila Osvětim, ale také na vlastní oči viděla, jak vedou její matku do plynové komory. Také v reportážích z Afghánistánu či z Guantanamo Bay ukazuje Grunberg jinou, vážnější tvář. Málokdo ví, že část literární ceny AKO, kterou získal v roce 2000 za román Fantomová bolest (Fantoompijn, 2000, č. 2006), věnoval na nové vydání Stendhalovy Kartouzy parmské – počin, pro který by jinak v současném nizozemském nakladatelském světě zřejmě nebyl prostor. Pro nás je zajímavé, že ve spolupráci s přítelem Karolem Lesmanem, významným překladatelem z polštiny, sestavil v roce 2005 sbírku Angst overwint alles (Strach všechno překoná), „nejlepší příběhy z nové Evropy” (tedy i české) a napsal k ní i úvod. Při přebírání vlámské knihkupecké ceny Gouden Uil (Zlatá sova) 2007 za román Tirza (2006, č. 2009, filmová verze 2010) oznámil, že pět tisíc eur poukáže na nizozemský překlad knihy Josepha Marguliese Guantanamo and the Abuse of Presidential Power. Stalo se pravidlem, že ze svých literárních cen financuje jiné literární projekty.

Česky:
Modré pondělky. Z nizozemského orig. Blauwe maandagen přel. Veronika Havlíková, Aurora, Praha, 1999, 250 s.
Statisté. Z nizozemského orig. Figuranten přel. Veronika Havlíková, Aurora, Praha, 2000, 272 s.
Fantomová bolest. Z nizozemského orig. Fantoompijn přel. Magda de Bruin Hüblová, Argo, Praha, 2006, 264 s.
Tirza. Z nizozemského orig. Tirza přel. Magda de Bruin Hüblová, Argo, Praha, 2009, 381 s.
Gstaad. Z nizozemského orig. Gstaad přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Dybbuk, Praha, 2015, 328 s.
Mateřská znaménka. Z nizozemského orig. Moedervlekken přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Dybbuk, Praha, 2017, 344 s.

Bibliografie (výběr)
1990 De Machiavellist – povídka, dramatizace
1993 De dagen van Leopold Mangelmann, Brief aan M, Schoonheid en bier – povídky
1994 Modré pondělky (Blauwe maandagen, č. 1999) – román
1994 De advocaat, de leerlooier en de forellen – povídka
1997 Statisté (Figuranten, č. 2000) – román, dramatizace 1999
1998 Svatý Antonio (De heilige Antonio) – prémie Týdne knihy (č. úryvek revue Prostor, 41, 1999, s. 161-172, přel. Veronika Havlíková)
1998 De troost van de slapstick – eseje
1998 Het 14e kippetje – scénář filmu (režie Hany Abu-Assad 1998)
1999 Liefde is business – básně
2000 Fantomová bolest (Fantoompijn, č. 2006) – román
2001 De mensheid zij geprezen, Lof der zotheid – esej inspirovaný Erasmem Rotterdamským
2002 Sterker dan de waarheid, de geschiedenis van Marek van der Jagt
2003 De asielzoeker – román
2004 Grunberg rond de wereld – cestopisné črty z deníku NRC Handelsblad
2004 Het aapje dat geluk pakt – novela (pro obchodní dům Bijenkorf)
2004 De joodse messias – román
2006 Tirza (č. 2009) – román
2008 Onze oom – román
2010 Huid en haar – román
2012 De man zonder ziekte – román
2016 Mateřská znaménka (Moedervlekken, č. 2017) – román

Pod pseudonymem Marek van der Jagt:
2000 De geschiedenis van mijn kaalheid (Dějiny mé plešatosti) – román
2002 Gstaad 95-98 – román (Gstaad, upravené vydání pod vlastním jménem 2013, č. 2015)
2002 Monogaam – esej
2005 Otto Weininger, of bestaat de Jood? – esej

Literární ceny (výběr):
1994 cena Rabobank Lenteprijs voor de Literatuur (za povídku Tina, časopisecky v Tweede ronde)
1994 cena Anton Wachterprijs za nejlepší debut (Blauwe maandagen)
1995 cena Gouden Ezelsoor (Zlatého oslího ucha) za nejlépe prodávaný debut (Blauwe maandagen)
1998 Stipendium Charlotte Köhlerové za esejistickou sbírku (De troost van de slapstick)
2000 knihkupecká cena AKO (Fantoompijn)
2002 cena vlámských knihkupců Gouden Uil (Zlatá sova) za esej De Mensheid zij geprezen, Lof der zotheid
2004 knihkupecká cena AKO (De asielzoeker)
2004 cena Ferdinand Bordewijkprijs (De asielzoeker)
2007 cena vlámských knihkupců Gouden Uil (Zlatá sova) za román Tirza
2007 knihkupecká cena Libris (Tirza)
2009 cena Constantijn Huygensprijs (za dílo)
2011 cena Frans Kellendonkprijs (za dílo)