Norské království si po celý rok 2006 připomíná řadou kulturních akcí stoleté výročí úmrtí největšího z norských velikánů. S potěšením můžeme konstatovat, že i české prostředí, pro které je Ibsen již od konce 19. století neutichající inspirací, přispěje k celosvětovým oslavám.

Nově vzniklé nakladatelství Elg vydalo sborník Ipse ipsa Ibsen, jehož editorkou je překladatelka a divadelní teoretička Karolína Stehlíková. Příspěvky, které jsou rozděleny do tří bloků, teatrologického, literárněvědného a translatologického a divadelně praktického, doprovází pro divadelní historiky cenný soupis českých inscenací dramat Henrika Ibsena v letech 1945-2005.

Dosud nepublikované příspěvky z pera českých literární vědců, překladatelů, dramaturgů, režisérů a scénografů ukazují mnohostrannost Ibsenova díla. Ke slovu se dostala jak starší generace, tak generace mladých, kteří Ibsena teprve objevují. Teoreticky a faktograficky zaměřené příspěvky odlehčují vzpomínky reflektující osobní setkání s Ibsenovou tvorbou (příspěvek Luboše Hrůzy a L´ubomíra Vajdičky). Díky pestrosti příspěvků vyvstává Ibsenovo dílo velmi plasticky a především živě. Aktuálnost, provokativnost a otevřenost Ibsenova díla je jednotící linií prostupující všemi příspěvky.

Další cennou stránkou sborníku je těsné sepětí s českým prostředím. Vzpomenuto je mnoho našich hereckých a režisérských osobností devatenáctého, dvacátého i jednadvacátého století, které jsou s Ibsenem spojeny. Vliv Henrika Ibsena na české prostředí však sahá za hranice divadla. Jiří Munzar ukazuje, že největšímu českému kritikovi Františku Xaverovi Šaldovi se Ibsenova tvorba stala celoživotním měřítkem pro českou dramatickou tvorbu.

Kontinuita ibsenovské dramatiky je dalším často zmiňovaným aspektem.Chuť znovu, ale pokaždé jinak interpretovat Ibsenova dramata je nejpřesvědčivějším důkazem jejich univerzálnosti a nadčasovosti. Příkladem oné ve sborníku tolikrát zmiňované univerzálnosti je jedno z nejdiskutovanějších dramat Domeček pro panenky, jehož proměňující se interpretací se zabývá Lenka Jungmannová. Stejně bohatý život a to jak na českých, tak světových jevištích má veršované drama Peer Gynt, jehož bohaté historii se věnuje Helena Kadečková. Divadelní teoretik Václav Cejpek dokonce nalézá linii mezi ibsenovskou dramatiku a coolness dramatikou 90. let 20. století. Obě, dle Cejpka, provokují, šokují a tabuizují zautomatizované pravdy. "Společná je právě tendence vnikat pod povrch věcí, ukazovat jevy a skutečnosti často odpudivé, vzbuzující odpor, strach, úzkost."

Neméně zajímavé jsou příspěvky zabývající se okrajovými stránkami Ibsenova díla. Jarka Vrbová nalézá v Ibsenově rané a kritiky opomíjené básnické tvorbě motivické prvky, které jsou zásadní pro celou jeho další tvorbu. Pavel Klein zase svým textem připomíná, že Ibsen nebyl reflektován jen v Praze, ale že výjimečné ibsenovské inscenace vznikaly i Brně.

Sborník nevykresluje Henrika Ibsena jako osamělého a jedinečného génia, jeho tvorbu je nutno vidět v dobovém kontextu, do kterého neodmyslitelně patří i dánský filosof S. Kierkegaard a norský malíř Edvard Munch. Otázkou vědomého či podvědomého vlivu Kierkegaardovy filosofie na Ibsenovo drama Brand se ve sborníku zabývá Martin Humpál. Vzájemný vztah a umělecký vliv Henrika Ibsena a Edvarda Muncha je tématem příspěvku Barbary Vrbové, který je doprovázen krásnými reprodukcemi Munchových plakátů a scénických návrhů k Ibsenovým hrám a také úryvky z jeho deníků.

Výtvarná stránka sborníku je další z jeho mnoha předností. Kromě Munchových reprodukcí zde nalezneme dobové fotografie, plakáty, divadelní programy a scénické návrhy. Množství dobového materiálu dělá ze sborníku atraktivní knihu, která není jen suchou poctou norskému dramatikovi.

Sborník Ipse ipsa Ibsen je důstojným připomenutím dramatika, který se neodmyslitelně zapsal do historie českého divadla a který dodnes oslovuje i tu nejmladší generaci českých režisérů a dramatiků.

Nezbývá než dodat, že přejeme čerstvě narozenému nakladatelství Elg, aby český trh v budoucnu stále častěji obohacovalo o kvalitní severskou literaturu. Lykke til!