Nesmrtelný Ibsen se opět vrací na česká jeviště. Brněnské HaDivadlo pod režijním vedením Ivana Buraje si bohužel vybralo sice efektní, ale poněkud falešnou a prázdnou cestu, jak Ibsena inscenovat.
Henrik Ibsen
Režisér Zdeněk Dušek podnikl pozoruhodný pokus interpretovat Ibsenovo drama Nepřítel lidu jako hru o nakládání s pravdou. Hraje si s textem a jeho interpretacemi, rozpitvává Ibsenovu hru trochu po vzoru brechtovského zcizovacího konceptu a využívá princip vracení scén. Výsledkem je zajímavé představení, které je tak krutě současné, že si budete chvílemi připadat, jako by se odehrávalo u vás v práci.
Německá inscenace je výbornou ukázkou toho, jak lze k Ibsenovi přistoupit, vyjít z původního textu a posílit ty stránky hry, které rezonují s naší současností, aniž by byla hra svévolně dekonstruována pod maskou „přiblížení zkostnatělého klasika současnému divákovi“.
Chystáte se v létě na Ischii? Nabízíme vám návod, jak spojit dovolenou s poznáváním jednoho z největších světových dramatiků Henrika Ibsena.
Z celé inscenace, která se vyznačuje důkladnou dramaturgickou přípravou, koncepční režií a nepřehlédnutelným nasazením všech, je patrné, že Ibsenův Peer Gynt stále zůstává pozoruhodnou ambivalentní postavou, k níž lidé potřebují zaujímat postoj.
Režisér Rastislav Ballek se rozhodl pro velmi atypický způsob pojetí tohoto známého Ibsenova dramatu. Vyškrtal totiž všechny postavy kromě Nory a Torvalda. To je ale trochu problém.
V duchu panující módy severské krimi přirovnává pojetí Vinohradského divadla hru k detektivce. Řeší se v ní především, proč se Rosmerova první žena zabila, kdo je vinen a jak se svou vinou naloží. V případě takového čtení se ale Rosmersholm stává spíše hororem. Stíny zemřelých se přibližují, kopyta bílých koní duní a dlouho potlačovaná traumata ženou hrdiny do náruče smrti.
V Uherském Hradišti mají od minulého víkendu skvěle vyloženého i zahraného Ibsena, za kterým se vyplatí vážit cestu. Nora je v podání Slováckého divadla vlastně figurína, která se nechává manipulovat a umí v tom bruslit, a to doslova – Nora dostane pod stromeček brusle a několik scén absolvuje s nimi na nohou.
Jan Nebeský se v inscenaci Henrika Ibsena Eyolfek v Divadle v Dlouhé rozhodl zaútočit na diváka vizuálně. Na scénu umístil jakési akvárium, v němž se odehrává většina akce, a tři projekční plochy. Odhlédnuto od této „videomasáže“ je Nebeského čtení hry precizní a jde o velmi pěknou inscenaci s čistými hereckými výkony a čitelným vzkazem dnešním divákům.
Inscenační tým buranské Hedy vsadil na jiný způsob modernizace, který staví na podtržení slova a zásadním zcivilnění akce. Je to ryze současná Heda, jak ukazují atributy naší doby, jako je mobilní telefon, notebook nebo vystoupení karaoke. Herecká akce je opřená o text, který je poněkud „doobalený“. Ladí to tak krásně, až se divák neubrání pocitu, že Ibsen je jeho současník.
Divadelní inscenace, po které si publikum na závěr představení může ruce utleskat (tak tomu alespoň bylo na plzeňském festivalu Divadlo letos v září), aby dalo divadelníkům najevo, že tohle byla trefa do černého, se nerodí každý rok.
Nepřítel lidu se u nás nehraje tak často jako jiné ibsenovské evergreeny, přesto je pražské uvedení už jedenáctým zpracováním tohoto téměř v každé době aktuálního dramatu, jehož hrdinou je „první ekoterorista“, jak doktora Tomáše Stockmanna ve své studii uveřejněné v programu vtipně nazývá Jan Keller.
Letošní mezinárodní festival Divadlo byl zaměřen seversky. V duchu moderní evropské geopolitické perspektivy vykolíkovala dramaturgie tento prostor značně široce, takže se do něj vešly skandinávské země i s pobaltskými státy. Ze skutečných seveřanů dorazilo do Plzně jen norské Národní divadlo s představením Divoké kachny, kterou nazkoušelo už v roce 2004.
Henrik Ibsen hlediskem lingvistů, teoretiků i praktických divadelníků se stal tématem sborníku Ipse ipsa Ibsen, který vydalo jako svůj první počin nakladatelství Elg.
Po loňských oslavách dvousetletého výročí narození H. C. Andersena letos slaví jubileum jiný severský velikán: v květnu uplynulo sto let od úmrtí Henrika Ibsena.
V letošní sezoně se v Česku hrají čtyři Ibsenova dramata. Peer Gynt v Městském divadle v Mladé Boleslavi je navíc už desátým porevolučním zpracováním této hry.
Rozhovor s editorkou sborníku Ibse ipsa Ibsen Karolínou Stehlíkovou
Nově vzniklé nakladatelství Elg vydalo ke stoletému výročí úmrtí největšího z norských velikánů sborník Ipse ipsa Ibsen, jehož editorkou je překladatelka a divadelní teoretička Karolína Stehlíková.
Narozeniny Henrika Ibsena na vlnách norského rozhlasu.
100. výročí úmrtí Henrika Ibsena a jeho české oslavy.
V září letošního roku měla premiéru Divoká kachna, kterou režisér Jan Nebeský nazkoušel v Divadle v Dlouhé.
Pražský festival německého divadla zahájil v pátek 4.11.2005 svou desátou sezonu hrou Henrika Ibsena Heda Gablerová.
Režisér Jan Antonín Pitínský se k Ibsenovi vrátil po úspěchu Nory, kterou připravil v Divadle v 7 a půl.