Mezi bezpochyby nejzajímavější literární díla vzniklá v Bosně a Hercegovině po roce 1945 patří sbírka povídek Sarajevski Marlboro od chorvatsky píšícího mladého autora Miljenka Jergoviće. V recenzovaném vydání jsou připojeny ještě další Jergovićovy práce (Karivani a Další povídky). Sarajevské Marlboro obsahuje celkem 23 příběhů, které se odehrávají v době občanské války (vyvolané srbskou agresí v letech 1992–1995) přímo v hlavním městě – Sarajevu. Knížka poprvé vyšla v roce 1994 a během několika následujících let byla přeložena do celé řady evropských jazyků (samozřejmě do češtiny ne).

Jergovićovy povídky jsou sympaticky civilní, prosté různých manýr válečné tvorby (všelijaké deníky à la Anna Franková apod.). Válka, kterou autor prožíval právě v Sarajevu, tvoří víceméně jakousi kulisu, která ale často zcela nečekaně zasahuje do života všech. V povídkách lehce zaznívá také mírně ironický podtón vůči přístupu zbytku Evropy k těmto tragickým bratrovražedným bojům v Bosně a Hercegovině. Jergović se snaží nevyjadřovat přímo své soudy, spíše jen „zaznamenává, co se kolem děje“. Zároveň je ale velmi silně cítit Jergovićův odpor k válce jako takové, v práci se symboly se trochu podobá Jiřímu Suchému (např. povídka Kaktus poněkud evokuje Suchého Tulipán, válka a květiny prostě „nejdou dohromady“). Hrdinové příběhů jsou běžní „šediví“ Sarajevané, kteří jsou nuceni nějak se vyrovnat s válkou kolem. Atmosféra, kdy nikdo neví, nebude-li za chvíli zabit (ať už cíleně či zcela náhodně), přesto mnohým nebrání hrát jakousi hru na to, že žádná válka není – než ovšem vybuchne nějaký granát či mina. V některých povídkách prožívají hlavní postavy zhroucení všech ideálů a představ o životě v tomto koutu Evropy (příběh Komunista) a smrt se může jevit jako jedno z možných řešení. Jindy se setkáváme tváří v tvář s nelogičností a stupiditou lidí v uniformách či bez nich, kteří si hrají na vojáky, ale protože mají nabité zbraně a nejprve mačkají spoušť a teprve pak přemýšlejí (pokud vůbec), nedá se s nimi žertovat (povídka Kondor). 

Na základě Jergovićových povídek si Středoevropan, jemuž válka připadá jako něco nepochopitelného a spíše historického, může udělat lepší představu o tom, co znamená být vydán vojákům vlastním sousedem, ztratit manželku cestou od pumpy s vodou apod. To, že kniha zatím nebyla přeložena do češtiny, je zásadní dluh našich nakladatelství balkánské tvorbě.