Thomas Gunzig, přestože pochází z Belgie a ač je mu teprve třiatřicet, má už i v Čechách své čtenáře. Nakladatelství Dauphin totiž před třemi roky vydalo v překladu Petra Himmela Gunzigovu knihu Něco bylo ve tmě, co nebylo vidět, navíc je tento spisovatel zastoupen i v čerstvě vydaném výboru frankofonních povídek (Čí je to sen, Větrné mlýny, 2003). Čím se tak dokázal zviditelnit? Jeho tématem jsou každodenní lidské trampoty, i když často dosti absurdní a kruté, neveselý náhled na život, ačkoli vlastně nejde o žádné velké drama, ironický nadhled, žádní extra hrdinové a něžnost dávkovaná vskutku střídmě.

Ani nejnovější dvě sbírky povídek, Nejmenší zoo na světě (Le Plus Petit Zoo du monde, nakl. Au Diable Vauvert, 188 s.) a Království (Royaumes, nakl. Le Grand Miroir, 78 s.) z tohoto rámce nevybočují.

První sbírku tvoří sedm povídek a sedm zvířat - od žirafy po švába. Království se skládá z povídek tří, v nichž je řeč o zhroucení rwandského vystěhovalce (Rwanda je bývalá belgická kolonie), ale i o zemětřesení v lázeňském městě Spa.

Je až překvapivé, jak zle se Gunzig dokáže podívat na svou rodnou Belgii, podobně kritický přístup by leckterému Francouzi byl velmi cizí, českou náturu však asi nezaskočí. I když nevím, zda naše představivost sahá tak daleko: u Gunziga potkáte třeba pšoukající koalu, jež hřaduje na skříni a večer co večer čeká v hotelovém pokoji na jakéhos obchodníka, nebo mršinu žirafy záhadně pohřbenou na zahradě týpka, co kašle na práci, opravdickou krávu, jíž bláznivý biotechnik dal podobu slečny… Něžně fantastický naturalismus se u Gunziga snoubí s čistou radostí z psaní, škodolibou, ale ne přehnanou vynalézavostí. A kritika sice poněkud zaskočeně zírá, nicméně se jí tento mladý belgický spisovatel zdá býti nadějný.