Typický špatný volič
Zábranský, David: Typický špatný volič

Typický špatný volič

Myslel jsem si, že jsem vyléčený špatný volič, ale pletl jsem se. Přitažlivost špatné volby je v mém případě silná, smiřme se s tím. Jsem ale v tomhle ohledu poněkud raubířské sui generis, nebo jsem naopak zcela typický?

Na výše položenou otázku mě přivedla přednáška o „hate speech“, kterou jsem si nedávno vyslechl v Lázních Bělohrad. Jak jsem se dostal na toto místečko, z něhož jsem pak viděl jen kus parkoviště a interiér budovy, kde pán z Filozofického úřadu přednášel, je tajné, ale kdo mě aspoň trochu zná, snadno si domyslí, co bylo motivátorem k cestě za poněkud levicovou intelektuální nezábavou. K přednášce se ale dostanu až za chvíli. Začal bych s dovolením trochou kontextu.

Kdysi jsem v prezidentských volbách opakovaně volil Zemana. Nevím, zda je to pro špatného voliče typické, ale později jsem své volby litoval. Nechci tím říct, že už bych Zemana nikdy nevolil, nebo že bych ho nevolil tehdy před lety, pokud bych mohl vrátit čas. Volil bych ho, ale někam jinam pěkně prosím. Chtěl bych ho vidět vysoko ve veřejném prostoru, leč bez moci. Možná by mohl dělat paralelního prezidenta? Ano, to je ono, nominoval bych Zemana a jemu podobné na post paralelních či stínových prezidentů – abychom se slunečným prezidentem (myslím skutečného slunečného prezidenta, jako je třeba Petr Pavel) nezemřeli nudou z často dost pokrytecké bezobsažnosti. Ideál: prezidentské duo. Za a) Petr Pavel. Za b) Pavlův dvorní šašek. Béčko by přitom mělo jinou, ale stejně důležitou funkci. Šašci často blbnou dost vážně. Čímž už se dostávám ke zmíněné přednášce v Lázních Bělohrad.

Bude to znít divně, ale panu přednášejícímu Koblížkovi podle mého soudu chyběla rozvernost, mazlivost, špetka narcismu a slastného vrnění. Velký sympaťák, ale maličko s ním byla nuda, což pochopitelně není podstatné. Vyžadovat slastné vrnění na přednášce o hate speech v budově městského úřadu Lázně Bělohrad je mimo. Fakt? Ale ne, není to mimo! Absenci mazlivosti nejde pominout ve chvíli, kdy tato absence začne ovlivňovat vědecký výzkum. V tu chvíli se z absence mazlivosti stává problém. Jak to jenom říct…

Pan Koblížek se zabývá hate speech, a jeho přednáška tudíž byla o takových nepěkných věcech. Židi do plynu, Ukrajinci na Ukrajinu… Nenávistné výroky přitom pan Koblížek dle mého bral dost rigidně. Když někdo tvrdí, že nenávidí, tak prostě nenávidí. Existuje ale takový rigidní svět? Žijeme v něm?

Svět podle pana Koblížka, pokud jsem ho správně pochopil, funguje následovně. Na vrcholu společenské pyramidy jsou zasévači zloby, lidé jako třeba Zeman, jemuž jsou dle jeho veřejných vyjádření bytostně odporní například transsexuálové. Na nižších stupních společenské pyramidy stojí takzvaní obyčejní lidé, kteří do sebe nechají mechanicky zasít každou kravinu, dejme tomu nenávist k transsexuálům. V trochu jiné souvislosti se o podobném mechanismu mluvilo jako o teorii magic bullet. Ta teorie je jednoduchá a pochopitelná, ale je tady jeden háček. Už před dvaceti lety jsem se na pražské žurnalistice učil, že teorie „zázračné střely“ neplatí! Přinejmenším od dob Stuarta Halla přijímáme jako fakt, že lidi umějí číst a čtou si po svém. Mazlí se s textem a s dalšími formami promluv. Text do nich nijak magicky neproniká, kočkují se s ním. Přitahuje je třeba i hate speech, ale aspoň v bohatých západních společnostech to podle mě ještě neznamená, že zítra vyrazí ve velkých počtech do ulic střílet bambitkou. Útok na Kapitol v roce 2021 byl průser, ale na to, jaký to byl průser, se vlastně skoro nic nestalo. Všechna ta údajná nenávist je, myslím si, trošku divadlo a překvapivě živá postmoderna.

Nebo se pletu? Soudím všechny podle sebe? Před pár dny jsem začal vášnivě číst už asi padesátou knížku o Donaldu Trumpovi. Tentokrát jde o All or Nothing od Michaela Wolffa a opět při čtení cítím, jak propadám Trumpovu kouzlu. Poskládat si v době, kdy mi hrozí kriminál, svůj právní tým tak, aby jeho členové vypadali hezky na fotkách?! Hlavně aby právničky byly sexy, kriminál be damned! Musím říct, I like it. Volil bych to. Určitě bych to volil na post bé… Trump by byl i díky mně v Bílém domě, ale že bych pak já osobně komukoli zkřivil vlásek? Že bych, být Američanem, vyháněl do Mexika souseda Mexičana? Nikdy, nikdy, nikdy. Love is the answer, my friend.

Jsem však typický špatný volič? To je podle mě dneska zásadní otázka.

Chcete nám k článku něco sdělit? Máte k textu připomínku nebo zajímavý postřeh? Napište nám na redakce@iLiteratura.cz.