Ale ono se na něj moc nedá koukat, manekýni tam trpí a padají a občas mají zajímavý účes nebo úfous a třeba i zaskórují a pak se dozvíme, jaké nosí hodinky, když nejsou na hřišti (ty nejdražší), jaké obleky, když nejsou zrovna na hřišti (ty nejdražší), jakými jezdí auty (těmi nejdražšími) a s jakými děvčaty chodí (těmi nejslavnějšími nebo aspoň nejumělejšími). 

Na gymplu hráli kluci ze třídy takzvanou „tipku“, prostě sázelo se na nějakou ligu; ligám jsem nikdy nerozuměl. Taky jsem se v tom občas angažoval, něco vsadil, samozřejmě nic nevyhrál. Byla to vlastně černá loterie, když si vezmete, že to bylo někdy v roce 1984 a 1985, ale jejímu šéfovi, jakémusi Parobkovi, docela milému třídnímu klaunovi, se to v rámci SSM podařilo prosadit jako třídní aktivitu. A třídní aktivita byla žádoucí, alespoň na karlovarském gymnáziu té doby, a tříďas to schválil.

Takže jsem tam prohrál pár korun, a co, stejně jsem s kluky na fotbálek na „stadion Marakaná“ mezi paneláky v Drahovicích nechodil, já byl v tělocviku marný úplně ve všem, kromě skoku šipkou do vody, ale ta se nikdy nehodnotila ani na hodinách tělocviku, ani na olympiádě, přestože na Mácháči jsem na skákadle, horním prkně, exceloval a nikdo na mě neměl, ale to už je samozřejmě pryč.

Ale zpátky k fotbalu. Málokdy se dá v telce vidět ženský fotbal, ale když ho chytnu, podívám se. Proč? Poněvadž mám rád první republiku, hlavně Koželuha a Pláničku, o nichž se u nás v rodině vyprávěly zkazky. Koželuh hrál myslím za Spartu (jinak byl i úžasný tenista a tak trochu i hokejista), Plánička asi za Slavii, co já vím, ale když kouknu na Hledání ztraceného času v telce, vidím tam výkony srdcem, rukama a nohama.

No a právě tohle vidím dneska, ne zrovna na MS v Kataru, ale když koukám jak zjara na ženský fotbal. To je přesně ten fotbal, jaký dělali ti chlapíci za první republiky. Hrajou dravě, žádný ťukec malou domů vlastnímu brankářovi, žádné nudné zdržování předstíráním fatálního úrazu, žádná FIFA, žádný Katar, absurdní místo pro konání mistrovství, sportovního svátku. Jen prostě pár holek, co si to chtějí zahrát a užít, chtějí vyhrát, a pak je to buď tak, nebo onak, nebo remíza, ale pobily jsme se, nefaulovaly, nepředstíraly, nehrály divadelní představení fotbalového zápasu, jež dnes produkují nejvyšší ligy. A už vůbec žádná korupce, vždyť v tom nejsou velké peníze. Ale pravý fotbal. Prostě si zdravě zaběhat a začutat.