Nová kniha spisovatele, překladatele a nakladatelského redaktora Miloše Urbana, úspěšného autora řady románů, vydávaných Argem v nezaměnitelné grafické úpravě Pavla Růta, nese název Přišla z moře a hlásí se k noirové odrůdě detektivního žánru. Přestože příběh o tom, jak český žurnalista v Anglii ke štěstí přišel, vskutku nepostrádá detektivní zápletku, za dílo noirové, ba ani za plnohodnotnou detektivku jej označit nelze. A dlouholetí čtenáři románů Miloše Urbana budou nejspíše sdílet můj dojem, že se tradiční duch jeho děl v této knize poněkud vytrácí. Což samozřejmě nemusí být nutně na škodu, ostatně žánrové i tematické pestrosti Urbanovy tvorby jsme již dávno přivykli, tentokrát však z autorovy poetiky – pomineme-li několik zbytnělých urbanovských motivů hraničících s fetišem (kupříkladu automobilismus) – nezbývá takřka nic a výsledek je i na české poměry dosti nemastný neslaný.

Svých kdysi oblíbených fantastických ingrediencí se autor sice vzdal již při psaní předešlého románu, přesvědčivé vykreslení historických reálií a zvláště vděčný topos prvorepublikové Prahy se však zasloužily o to, že Praga piccola nebyla žádným zklamáním a absenci mysteriózna mu čtenáři po nepříliš zdařilém románu Boletus arcanus, trochu násilně roubujícím motiv magického hřibu na prózu s rysy politického pamfletu, vcelku rádi odpustili. Tentokrát však svůj románový příběh zasadil vůbec poprvé do kulis zároveň realistických, současných a cizokrajných. Anglie, na jejíž půdě se celý děj odehrává, tu přitom zastává úlohu leitmotivu celé knihy – fascinace touto zemí, její historií, kulturou, jazykem atd. totiž není pouze stěžejním atributem hlavního hrdiny, nýbrž úhelným kamenem celého textu a jedním z nepokrytě autobiografických prvků v knize přítomných.

Anglie, angličtina nebo takzvané „angličanství“ jsou v románu mnoha postavami i samotným vypravěčem hojně skloňovány, ať již s kritickým nadhledem vůči přítomnému stavu, či nostalgickým obdivem k minulosti a tradici. Nadmíru vhodnými figurami jsou pro tento účel pochopitelně cizinci, a tak není divu, že vedle českého hrdiny Karla Vrby – mladého žurnalisty pobývajícího toho času na stáži v regionálním deníku Eastbourne Standard – tvoří většinu stěžejních figur příslušníci majetné rodiny s řeckými kořeny, z níž se rekrutuje i nepostradatelná femme fatale, kráska jménem Cora, která „přišla z moře“ a vstoupila do hrdinova života. Autorovi nelze upřít znalost anglických reálií, Urbanova neskrývaná osobní zaangažovanost – stvrzovaná každým jeho dalším komentářem k tomuto románu – však dovolila některým ozvláštňujícím motivům nabýt přílišných rozměrů, což dokládají přemnožené a mnohdy až školometské pasáže věnované zvláštnostem anglického jazyka.

Miloš Urban sám v jednom rozhovoru přiznává, že jeho román nepostrádá esejisticky laděná místa (k nimž lze počítat i celou předposlední, třináctou kapitolu), jejich přítomnost ovšem již tak líně se vlekoucímu a pramálo napínavému ději příliš neprospívá. Ostatně samotná zápletka představuje – na rozdíl od zdařile vykreslených postav – největší slabinu tohoto polovičatého pokusu o detektivní román klasického střihu, kde je totožnost tajemné femme fatale odhalena jen tak mezi řečí a samotný vrah nakonec zbylými postavami pardonován. Urbanův záměr čelit dnešní oblibě temných severských krimithrillerů návratem k tradiční detektivce skončil bohužel dosti neslavně, a přestože sám autor strávil s románem Přišla z moře jistě nejednu příjemnou chvíli, jeho čtenáře žádný nevšední zážitek tentokrát nečeká.