Polská komiksová scéna bývala vždy silnější než ta česká a polským autorům se také víc dařilo v zahraničí. Nicméně po pádu komunismu si polský komiks prošel podobnými etapami jako český: po krátké vlně euforie zájem o komiksy v devadesátých letech pod tlakem videa a počítačových her rychle upadal, aby se pak publikum pomalu vracelo a původní domácí tvorba se začala vzmáhat. Ovšem už v jiném kontextu, s poučenějšími a dospělejšími čtenáři i tvůrci. Zároveň si zejména polští kreslíři našli mnohem více příležitostí k uplatnění v zahraničí než čeští.

Podobně jako v literatuře nicméně ve vztahu českého a polského komiksu panuje jistá asymetrie. Poměr překladů totiž vychází s ohledem na počty vydaných komiksů o dost příznivěji pro český komiks, jakkoliv je ten polský mezinárodně úspěšnější. Přesněji: v minulém desetiletí česky vyšel jediný polský komiks, a to v roce 2012 – vzpomínání na dětství v socialismu Marzi; původem polská scenáristka Marzena Sowa ho ale napsala francouzsky a vyšel ve Francii. Loni se sice objevili Vlci od manželské dvojice Mizielińských, to však hlavně díky celosvětovému (i českému) úspěchu jejich předchozích ilustrovaných atlasů. Pověst polského komiksu v Česku tak zachraňuje čím dál aktivnější polsko-české nakladatelství Centrala. Loni vydalo Příběhy potratů od Beaty Rojek a letos jeden z nejoceňovanějších (soudě podle zařazení v různých Top 5 nebo Top 10 polských komiksů) polských komiksů loňského roku Futuro Darko od Krzysztofa Nowaka.

Nowak je úspěšným ilustrátorem a příležitostným tvůrcem komiksů, přičemž ilustrace i krátké komiksy kreslí i pro americká média včetně těch největších (New York Times, The Economist). Soubor propojených sci-fi povídek Futuro Darko je jeho prvním autorským komiksem. Odehrávají se v roce 2124 ve státě Idaho poté, co Ameriku zdevastovala „poslední světová válka“, a život zde se začíná blížit Divokému Západu, jak jej známe z westernů: je tedy plný násilí, platí tu zpravidla právo silnějšího (nebo rychlejšího střelce), jen se tu pistolníci místo na koních prohánějí v autech-vznášedlech. Hlavními protagonisty jsou bratři Vladko a Erik Broňští, civilním povoláním automechanici s vlastní dílnou, kteří se ale zabývají i lovem zločinců, na něž je vypsána odměna, a v jedné povídce se zúčastní divokého závodu aut-vznášedel.

Scénáře pěti krátkých, volně i těsněji provázaných povídek jsou obvykle poměrně jednoduché a přímočaré, oba bratři v nich vystupují dosti suverénně, životu nebezpečné potíže řeší se záviděníhodnou rozvahou a klidem. Ve třech výrazněji provázaných povídkách se střetávají s konkurenčním lovcem lidí, aby v té nejdelší nazvané Poslední závod došlo k finální konfrontaci. A nečekejme nic sofistikovaného, jde o známým způsobem přepálenou (nejen) komiksovou závodní historku plnou nefér triků, střelných zbraní a létajících bomb a dronů. Podobně v povídce Sticks N Stones dojde k nikoliv neznámé situaci, že se válečný android obrátí proti svým bývalým pánům, protože mezitím si našel kamarády jako bubeník v rockové kapele; má čtyři ruce, takže je za bicími o to lepší. Podobné scénáře známe v různých variantách z povídek časopisu Heavy Metal, přesto Futuro Darko nepůsobí obehraně.

Především díky Nowakově originální kresbě, která kombinuje karikaturní i realistický přístup. Zatímco v kresbě budov, krajiny a zejména futuristických vozidel zůstává Nowak přísně realistický, přičemž jeho vznášedla mají podobu krásných velkých amerických aut ze sedmdesátých let, jeho postavy jsou spíše karikaturami. Mají dlouhé úzké nosy a brada jim splývá s krkem, což je v ostrém kontrastu s obvyklým pojetím komiksových akčních hrdinů, kteří mají naopak vesměs mužně velké a výrazné brady a oproti Nowakovým knedlíkovitým obličejům výrazné ostré rysy. Chvíli trvá, než si na toto propojení zvykneme, ale brzy začneme oceňovat jeho originalitu, která umožňuje výraznější nadsázku a nadhled nad akčními scénami. V žánru drsné akční sci-fi, byť plné černého humoru, je to sice ustavičně trochu iritující, ale nebýt této kreslířské zvláštnosti (a je důležité dodat, že dříve Nowak kreslil standardněji či, chcete-li, konvenčněji), měli bychom před sebou generické sci-fi povídky z postapokalyptického světa. Má být sice zajímavý tím, že v něm Polsko převzalo roli technologické supervelmoci, ale pro čtenáře z toho nic nevyplývá, protože jsme stále v Idahu, respektive v nově vzniklém městě Atomic City, zatímco polský technologický zázrak je nekonečně daleko.

Polský komiksový objev loňského roku je naštěstí díky českému vydání docela blízko. Není to nic převratného, ale nabídku na domácím trhu to vítaným způsobem osvěžuje a českou scénu to může v lecčems inspirovat.