Obecně prospěšná společnost Post Bellum od roku 2001 systematicky zpovídá pamětníky, aby zachytila jejich svědectví zejména o útrapách dvou brutálních totalitních režimů dvacátého století, nacistického a komunistického. Tuto svou základní činnost, tedy archivování orálních svědectví, začali lidé z Post Bella záhy doplňovat také o činnost popularizační – vyslechnuté příběhy se snaží přístupnou formou předávat zejména mladším generacím. A jednou z takových forem je komiks.

Post Bellum to poprvé zkusilo v roce 2011 vydáním (společně s nakladatelstvím Argo) třinácti komiksových povídek v poměrně rozsáhlém sborníku Ještě jsme ve válce. Dočkal se několika vydání i překladu do angličtiny, a i proto patrně Post Bellum v posledním desetiletí v této činnosti pokračuje mnohem aktivněji, byť publikace jsou již tenčí: roku 2020 vyšel soubor Roll out the barrels!, v němž studenti plzeňské FDULS zpracovali vzpomínky na osvobození (nejen) svého města americkou armádou, o rok později následovaly Odsunuté děti o osudech dětí sudetských Němců a v loňském roce se objevily hned dvě sbírky komiksových povídek: Hangár o lidech, kteří se v Anglii za druhé světové války zapojili do činnosti RAF (a to nejen jako mediálně známí piloti), a Tři královny, kde tři povídky sledují příběhy výrazných, byť třeba nepříliš známých žen uprostřed divokého dvacátého století.

Květoslava, Erika a Zdena

Vybrána byla trojice žen, jejichž osudy byly možná v lecčems podobné, ale v konkrétních příbězích velmi rozdílné. Květoslava Bartoňová byla jakousi obdobou Nicolase Wintona – ze slovenské vesnice zničené karpatsko-dukelskou operací zachránila desítky osiřelých dětí, když jim našla nový život v rodinách či v klášteře v rodné Olomouci a okolí. Erika Bednářová (rozená Rotter) vyrůstala v Sudetech v německé sociálnědemokratické antifašistické rodině, která za okupace pomáhala pronásledovaným Čechům i Němcům, ale po roce 1945 už z nich byli jen Němci, a tudíž nepřátelé. Osud Zdeny Mašínové, dcery odbojového hrdiny Josefa Mašína a sestry bratrů Mašínových, která celý život prožila v komunistickém Československu za stálého špiclování Státní bezpečnosti, už je docela známý, byť převážně jako přídavek k dramatičtějšímu, a tedy vypravěčsky atraktivnějšímu příběhu jejích dvou bratrů Ctirada a Josefa.

Jsou to samozřejmě dojemné a trpké příběhy, naštěstí s dobrými konci (všechny ženy se dožily alespoň částečného zadostiučinění). Do komiksu je převedli zkušený komiksový scenárista a spisovatel Martin Šinkovský (Anděl u klavíru o Bartoňové a Tři královny o Mašínové) a publicista a dokumentarista Jan Blažek (Hodolanské peklo o Bednářové), nakreslili je Šinkovského obvyklý spolupracovník Petr Novák alias Ticho 762 (Anděl u klavíru), Františka Loubat (Hodolanské peklo) a Marek Rubec (Tři královny).

Málo invence?

Poslední jméno je asi nejpřekvapivější, protože Mašínové temný příběh plný bezpráví a zrad zpracoval kreslíř známý především svou volnou sérií Jarmil, jemnými bezeslovnými komiksy, které jsou určeny nejmenším dětem. Před lety ale připravil jeden komiksový román pro historickou knižní sérii Pavla Kosatíka (o atentátu na Heydricha). Bohužel dostal k ruce dost sterilní scénář, který bez překvapení lineárně vypravuje Mašínové životní příběh. Kdo zná knižní bestseller Jana Nováka Zatím dobrý, kde je Zdeně Mašínové věnována docela podstatná část, povzdechne si, že přinejmenším epizoda s agentkou StB, kterou nasadili přímo k ní do rodiny, mohla být zpracována invenčněji a důkladněji.

Podobně je tomu i v případě Hodolanského pekla, kdy je příběh antifašistické Němky rámován povodněmi v roce 1997. I zde se vypráví lineárně a popisně a největším překvapením jsou na tu dobu podezřele hranaté karosérie aut na některých obrázcích. Také příběh seznámení hrdinky s jejím budoucím manželem, který ji zachránil z krutého internačního tábora v Nových Hodolanech, by si zasloužil rozvést, ne přeskákat prostřednictvím tří nevelkých komiksových oken. Jistě, není to špatné, příběh i kresba mají svou sílu, ale současné komiksy by si zasloužily více invence, vynalézavější práci se zkratkou a nadsázkou.

Nejzajímavěji se o to pokouší Šinkovský s Tichem 762 v úvodním příběhu Anděl u klavíru, kde do realistického vzpomínání vnášejí nadpřirozené bytosti – anděla a smrt. Jistě, smrtka s vizáží mladé punkerky až příliš připomíná nadpřirozené postavy z Gaimanova Sandmana, ale i tak je to prvek osvěžující a rozbíjející strnulou metodu popisného vyprávění. Současný komiks je pestrý, má mnoho subžánrů a forem a i populárně-naučné historické komiksy se vyvíjejí od pouhého ilustrování historických událostí k promyšlenějším, nápaditěji komponovaným dílům. V souboru Tři královny se to objeví jednou a spíše opatrně, možná však právě toto je cesta, jak mladé čtenáře, jimž jsou tyto komiksy určeny především, oslovovat v době, kdy je z komiksu zajímají hlavně dynamické a vypravěčsky i kreslířsky v mnoha ohledech přepálené japonské mangy.