Jakýmsi podprahovým jevem letošního ročníku komiksových cen Muriel byl nástup tvůrců dříve působících ve videoherní branži. Řeč je samozřejmě hlavně o Mikuláši Podprockém, který za komiks Winton nebyl sám posbíral nejvíc ocenění – a předtím pracoval jako jeden z hlavních vizuálních designérů slavné hry Kingdom Come. Pro vývojáře počítačových her pracoval i Jakub Guman, scenárista krátkého komiksového románu Jedna k jedný, který si v Muriel vysloužil nominaci za nejlepší scénář. Guman psal mimochodem scénáře pro stejné studio, které Kingdom Come vyrobilo.

Komiksově zkušenější z dvojice tvůrců Jedna k jedný je Pavel Kučera: pod pseudonymem pavlatoar už publikoval debutový komiks Zrazeni, který si v roce 2016 vydal vlastním nákladem, a několik drobnějších komiksových prací. V doslovu k Jedna k jedný líčí, jak hledal scenáristu a jak se původní záměr komiksu výrazně proměnil. Nepochybně k dobrému, protože výsledkem je sympaticky civilní příběh ze současnosti, který se trochu vymyká aktuální produkci, kde se biografie střídají s autobiografiemi, doplňují je historické komiksy a sci-fi a fantasy.

Knihovnice na výletě

Jedna k jedný naproti tomu vypráví (ne)obyčejný příběh dvou už ne úplně mladých žen, které tápou, co se životem, a tak se rozhodnou na to zapomenout v malém kempu u rybníka. Vendy a Olga spolu pracovaly jako knihovnice, ale Olga je momentálně bez práce a touží se vrátit k psaní knih. Upřímně – je to touha dost povrchní a naivní, protože Olgu láká hlavně vyspávání a večerní pařby a nějak si neuvědomuje, že v Česku se psaním uživí jen malá hrstka. Nicméně Vendy napadne, že by Olga svůj zapomenutý literární talent mohla znovuobjevit někde v klidu – a vyrazí spolu na výlet.

V kempu je čekají tušené zážitky: nějaká opilost, nějaké drogy (marihuana a lysohlávky), pletky s muži, koupání, opalování – a pochopitelně velmi málo či skoro žádné psaní. Literární ambice probudí až přítomnost Bohdana, Olžina kamaráda ze školy, kde vydával sci-fi časopis a tisknul její povídky. To Olgu přece jen trochu probere a zkusí dopsat povídku, kterou kdysi nedokončila a o níž Bohdan, nyní majitel vydavatelství, stále stojí.

Literární ambice

Příběh stojí především na obou hlavních postavách. Tou ústřední je pihovatá a obtloustlá (ale pro některé muže lákavě kyprá) Olga, která nějak neví, co se sebou – a když už se k něčemu odhodlá, stejně to skončí nezdarem. Trochu v jejím stínu je postava možná ještě zajímavější – Romka Vendy, která stále pracuje jako knihovnice, a přestože o tom tolik nemluví, možná i v ní se ukrývá nějaký literární talent. Pozoruhodné – a vlastně sympatické – je, že autoři její romský původ nijak netematizují. Vendy sice do replik občas proniknou romská slova (nejčastěji, když je naštvaná), ale jinak se tu s etnickým nebo rasovým motivem vůbec nepracuje. Kupodivu se nepracuje ani s tím, že Vendy je podstatně pohlednější než Olga – a v letním kempu by se okolo ní asi nějací muži točili, i jiní než proplešatělý Bohdan. Obecně postava Vendy působí trochu nevyužitě.

Ústřední linka je bohužel asi nejslabším prvkem komiksu. Upínání se k literárním ambicím vyhlíží krajně nepravděpodobně a zpozdile. Ne že by mnoho lidí nemělo sny o svém literárním úspěchu, ale už jen málokdo si je spojuje s materiálním zajištěním. A publikování jedné povídky ve sci-fi časopise není žádná velká výhra… Ostatní linky (zejména možné milostné vztahy) autoři spíše naznačí a brzy od nich utečou.

Kresba obdivuhodná i iritující

Svým způsobem neobvyklá, zároveň obdivuhodná i iritující, je kresba. Kučera ve svém portfoliu na internetu ukazuje, že zvládá různé styly a techniky. Obálka Jedna k jedný sugeruje jednoduchou barevnou kresbu ve stylu frankofonních kreslířů jemně humoristických komiksů, po otevření se však objeví černobílá kresba tužkou plná šrafování, stínování a různých detailů, jako je pihami posetá pleť Olgy. Má své kouzlo a Kučera ji ovládá skvěle, některé stránky však působí přesyceně a nepřehledně. Obecně by komiksu prospěla větší volnost a také ujasnění, jestli má být kresba spíše realistická (jako v případě Vendy a některých vedlejších postav), nebo karikaturní jako u Olgy a Bohdana. Dohromady vše působí příliš nesourodě a nevyrovnaně.

Vydání českého komiksového románu je vždycky malý zázrak, zvláště když nemá v zádech grantovou podporu, jako tomu je u Jedna k jedný. Vzhledem k množství práce, kterou oba autoři na komiksu odvedli, to možná bude znít opovážlivě, ale Jedna k jedný působí hlavně jako příslib, že autorská dvojice má na to, aby zvládla něco promyšlenějšího a profesionálnějšího; pokud na to bude mít odpovídající podmínky.