Shodou náhod se v českých knihkupectvích v krátké době sešly dva významné komiksové romány kanadského tvůrce Jeffa Lemirea. Nejprve v nakladatelství Paseka vyšel jeho průlomový komiks Essex County z roku 2008, téměř současně pak Comics Centrum, které jinak vydává Lemireovu ceněnou podvratně superhrdinskou sérii Černá palice, připravilo také Rváče z roku 2017. Přičemž Rváč na Essex County sice velmi volně, ale přesto navazuje – jestliže se Lemire po vydání Essex County vydal na dráhu profesionálního scenáristy pro velká vydavatelství a i výraznější autorské série jako Sweet Tooth nebo Trillium, které si na rozdíl od superhrdinských příběhů sám kreslil, mají výrazně nadsazené až fantaskní ražení, Rváč je návratem k civilnímu realistickému příběhu. A zároveň i návratem do domovské Kanady s jejími tuhými a dlouhými zimami, hokejem a samotářskými postavami. Knihu ostatně za oceánem nevydalo žádné komiksové nakladatelství, ale gigant z knižní branže Simon & Schuster, který má ve svém portfoliu autory, jako jsou Ernest Hemingway, John Irving, ale i Dan Brown či Stephen King. Rváče potom vydává v rámci své relativně nedávno (2010) založené „artové“ divize Gallery 13.

Titulní hrdina příběhu Derek Ouelette pracuje jako kuchař v malém bistru v rodném zapadákově. Má za sebou lepší časy, před lety se probojoval do sestavy prvoligových New York Rangers, ale vždycky to byl spíš ranař než technik nebo střelec a jeho kariéra, kterou provázela spousta vyloučení a potyček, netrvala moc dlouho; rozhodně ne tolik, aby ho zabezpečila na další léta. Výbušná a násilnická povaha přitom Dereka neopustila, i nyní neváhá seřezat lecjakého nešťastníka, zvlášť když mu začne příliš palčivě připomínat jeho lepší minulost a srovnávat ji s aktuálním stavem. Derek totiž dost pije.

Hrdinova rutina končí ve chvíli, kdy se do městečka vrátí jeho mladší sestra Beth. Nejprve jde o šťastné sourozenecké shledání, pak se ale ukáže, že Beth je závislá na drogách. Štěstí obou ztroskotanců spočívá alespoň v tom, že jim kamarád poskytne srub hluboko v lesích, kam lze Beth „uklidit“ s jistotou, že se k drogám nedostane. V malém prostoru, kde jsou jen kamna a dvě postele, na sebe mají oba sourozenci dost času a mezi Bethinými abstinenčními záchvaty začíná pomalu na povrch vyplouvat jejich neutěšená rodinná historie. A také další Bethina tajemství, která oběma ještě přichystají komplikace.

Podobně jako v Essex County, i zde Lemire ve své místy stále trochu prkenně působící kresbě využívá výrazné černé kontury na dominantně bílém (protože zasněženém) pozadí, celý dojem ještě „ochlazuje“ stínování v modré barvě. Pestřejší barevné spektrum do komiksu pronikne jen ve vzpomínkách postav, to ale neznamená, že jsou tyto vzpomínky výrazně růžovější než současnost. Komiksové okno navíc občas rozsvítí červená, nejčastěji když má Derek rudo před očima či když někomu cáká krev z nosu. Je to působivé a dává to smysl, jen ta základní linka je oproti Essex County o něco konvenčnější: zatímco tam byly mezi hokejovými hromotluky a křehkými postavami ve fyziognomii až křiklavé a nadsazené rozdíly, zde je vše v poněkud mírnějších dimenzích.

Směrem k průměru ostatně míří i samotný příběh. Lemire zřejmě již vyčerpal osudy svých sousedů či příbuzných z rodné venkovské hroudy, takže nyní více fabuluje, je přímočařejší a lineárnější, i když vzpomínky a flashbacky tu opět mají podstatné místo. Ústřední zápletka je přece jen poněkud obehraná a rozuzlení se sebeobětováním v komiksu použil nejpozději Frank Miller roku 1996 v komiksovém románu Ten žlutej parchant ze série Sin City; připomeňme, že fatálněji a působivěji. Sluší se ovšem poctivě dodat, že zde Rváče srovnáváme s dnes už kanonizovanou klasikou komiksové tvorby – Essex County platí za jeden z nejlepších komiksových románů jednadvacátého století a Ten žlutej parchant je zase nejlepším příspěvkem Millerovy jinak trochu kolísavé série. A Rváč se mezi nimi, v poličce určené vážně míněným komiksům pro dospělé, bude stále vyjímat dost dobře.