V českém prostředí se superhrdinským komiksům dlouho příliš nedařilo a ani současná vlna filmových blockbusterů s komiksovými hrdiny knižním trhem nijak výrazně nepohnula. Jistě, většina čtenářů se může s americkou superhrdinskou elitou snadno seznámit, ale rozhodně zde tyto komiksy nejsou zdaleka tak populární jako doma. Až na výjimky (obvykle v rámci různých specializovaných omnibusů jako například Joker: Oslava 75. výročí) tu nikdy nevyšly nejstarší příběhy ani těch nejslavnějších superhrdinů, většina u nás vydávaných komiksů pochází z posledních dvaceti, pětadvaceti let. Devadesátá léta jsou přitom pro současnou éru superhrdinského komiksu klíčová, protože právě tehdy masový komiks absorboval prvky, které do tohoto emblematicky amerického subžánru vnesl koncem osmdesátých let komiks Strážci (i u nás se přinejmenším stejně často používá původní označení Watchmen) od britského scenáristy Alana Moorea a britského kreslíře Davea Gibbonse. Stručně řečeno: oba autoři dosti radikálně zpochybnili mýtus komiksového hrdiny jakožto bytosti spravedlivé, zásadové a obětavé, morálního vzoru, který ve službě lidstvu snad občas zachybuje nebo selže, ale vždy rychle dostane šanci to napravit. Od Strážců už superhrdinové tuto naivní nevinnost ztratili a v devadesátých letech se začala jejich lidštější (a tudíž komplikovanější a kontroverznější) povaha naplno projevovat i v hlavních příbězích, jistěže ne v tak drsné a podvratné podobě jako u Alana Moorea.

Možná i proto vlastně na Strážce nikdo nenavázal (když pomineme pokusy o prequely v sérii Před Strážci) – či přinejmenším těch návazností nebylo mnoho a žádná z nich nevyšla česky. Až nyní Černá palice, opět od autorů neamerických: scénář napsal Kanaďan Jeff Lemire, vše nakreslil Brit Dean Ormston a nakladatelství Dark Horse jim poskytlo svého elitního koloristu Davea Stewarta, devítinásobného držitele Eisner Award, který koloroval mimo jiné Hellboye, Conana, Klub rváčů či kouzelný komiks Úžasná dobrodružství Eskapisty, inspirovaný románem Michaela Chabona Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Černá palice mimochodem Eisnerovu cenu získala loni jako nejlepší nová série.

To byl zřejmě i důvod, proč po sérii sáhlo české nakladatelství Comics Centrum – spolu s faktem, že ji vydává nakladatelství Black Horse, odkud už mnoho komiksů převzali. Dodejme, že jde o krok docela odvážný, protože více než první kniha (čítající obvyklých šest sešitů) zatím v USA nevyšlo. Ale ti, kteří byli kdysi uhranuti Strážci, by měli dát šanci i těmto jejich následovníkům.

Také Černá palice, respektive její první knižní svazek, je postavena na výrazných hlavních postavách. Až na jednoho mají všichni nějaké nadpřirozené dovednosti, které ale zároveň mohou být jejich prokletím, zvláště když už lidstvo nezachraňují a žiji inkognito usazeni na venkovské farmě. Mark Mars nebo také Barbufoun je obrovitý Marťan, kterého jeho planeta vyslala, aby prozkoumal lidskou civilizaci, a jemu se zde zalíbilo. Zlatuška Zlatonoška se při vyslovení jistého jména vždy znovu stávala devítiletou dívkou se supersilou, kterou z ní tehdy učinil starý mág, ale momentálně je pětapadesátiletá žena v těle zázračné devítileté dívky doslova uvězněna. Podobně Madam Vážka sama sebe neuváženým slibem uvěznila v čarodějnické chýši a Plukovník Bizár věčně a bezcílně cestuje časoprostorovými dimenzemi. Normální je vlastně jen bývalý boxer Valda Darda, který sice také bojoval se superpadouchy, víc než kostým a silné pěsti však neměl. Pětici doplňuje ještě inteligentní androidka a vzpomínky na Černou palici, superhrdinu, který zřejmě všechny kdysi vedl, zbyla z něj však jen zmíněná zbraň, ležící ladem pod stromem.

A všichni jsou uvězněni na malém venkovském prostoru, z nějž záhadným způsobem nedokážou uniknout. Superschopnosti jim sice zůstaly, ale snaží se zapadnout, takže Zlatuška musí do školy, Barbufoun chodí do kostela a Valda si začne románek s místní servírkou. Zároveň přitom není jasné, nakolik je ten obyčejně vyhlížející svět reálný, zda nejde jen o nějaký přelud nebo simulaci v jiné dimenzi, kde uvízli po posledním velkolepém boji s obludným Antibohem.

Lemire zatím jen rozehrává výchozí situaci a vztahy uvnitř pětice i mezi ní a jejím okolím. Docela vynalézavě, protože v několika příběhových liniích kombinuje nejméně tři různé žánry, totiž noirovou kriminálku, sci-fi i horor a navrch možná ještě homosexuální romanci. Zároveň vyostřuje vztahy mezi členy pětice: zatímco Valda se usazuje, Zlatuška je čím dál vzteklejší a frustrovanější a Madam Vážka a Plukovník Bizár jsou s přibývajícími stránkami spíše záhadnější. Ormston je všechny kreslí přístupně, vlastně celkem konvenčně, ale zároveň ne fádně, Stewart koloruje převážně tlumenými barvami, které se rozjasní při vzpomínkách na velkolepé superhrdinské časy. Skvělé jsou jejich obálky, trochu neumělé a jakoby zpřehýbané a ohmatané, odkazující právě k zapomenutým naivním sešitům šedesát a více let starým.

Autoři ani nakladatelství zatím neohlásili, zda je série Černá palice nějak rozvržena, zdá se nicméně, že krátká nebude. Zahájena je výtečně, což ale nemusí nic moc znamenat – již mnoho takových nakonec skončilo neslavně. Lemire nicméně zatím budí dojem, že má vše pod kontrolou a že pro čtenáře chystá přinejmenším stejně povedená pokračování.