Roku 2013 bylo Slovensko čestným hostem pražského veletrhu Svět knihy, o rok později od něj převzalo štafetu Maďarsko, které v témže roce představilo svou produkci i v Krakově. Na jaře 2016 se Maďarsko znovu připomnělo v Polsku, tentokrát na veletrhu ve Varšavě, zatímco Slovensko bylo čestným hostem v Budapešti. S nadsázkou tak lze říci, že všechny čtyři státy se pod jednou literární střechou sešly až letos v dubnu. Česká republika, Slovensko a Polsko byly totiž v rámci společné prezentace visegrádských zemí čestnými hosty 24. ročníku Budapešťského mezinárodního knižního festivalu (Budapesti Nemzetközi Könyvfesztivál). A jejich graficky i obsahově povedený program, který se odehrával zejména na společném stánku hned u vchodu do hlavní haly, rozhodně nebylo možné přehlédnout.

Prvním náznakem rýsujícího se úspěchu bylo už množství hostů, které se pro festival (či spíše veletrh) podařilo získat. Čtvrtek byl ještě zahřívacím kolem, během nějž si zájemci mohli v klidu prolistovat vystavené knihy – prezentována byla jak původní beletrie hostujících zemí, tak překlady do maďarštiny a též průřez českými, slovenskými a polskými překlady maďarské literatury – či zabřednout do rozhovoru s organizátory. V následujících dnech si však už jednotliví diskutující na stánku mohli podávat kliku. Tedy kdyby stánek nějakou kliku měl. Během pestrého programu se totiž na pódiu vystřídaly téměř dvě desítky autorů, literárních historiků a dalších představitelů literárního života z České republiky, Slovenska a Polska, které doplnili domácí slavisté, překladatelé, předčítající herci, ale i pozvaní experti z jiných oborů. Celkový počet účastníků diskusí a knižních prezentací se tak vyšplhal až někam k sedmdesátce.

Česká próza v maďarském překladu
Těžiště programu tvořily prezentace nových překladů české, slovenské a polské literatury do maďarštiny, kterým nakladatelé dali zelenou jistě i s vidinou jejich zvýšené propagace na veletrhu. Kromě tradičního zprostředkovatele, maďarsko-slovenského nakladatelství Kalligram, se zdají být vydávání literatury středoevropských autorů nakloněna zejména maďarská nakladatelství Typotex a Noran Libro. Právě u těchto tří nakladatelství vyšla dobrá polovina prezentovaných či vystavených nových překladů, např. Národní třída (Typotex, 2017) Jaroslava Rudiše, Toxo (Noran Libro, 2017) slovenské autorky Ivany Dobrakovové či Żywoty świętych osiedlowych (Životy sídlištních svatých, Noran Libro, 2017) polské prozaičky a dramatičky Lidii Amejko.

Obě spisovatelky, stejně jako třeba jejich krajané Svetlana Žuchová a Ignacy Karpowitz, nechyběly mezi zahraničními hosty, kteří přijeli na festival podpořit vydání svých knih i osobně. A ani česká delegace se v tomto směru nenechala zahanbit. Současnou tuzemskou literární scénu reprezentovali držitel Ceny EU za literaturu Jan Němec (Dějiny světla, Noran Libro, 2017), dále literární historik Martin C. Putna, jehož Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity vydal v překladu Kalligram, a prozaici Dora Kaprálová a Petr Stančík. U prezentací knih posledně jmenovaných si přitom nebylo možné nevšimnout drobných změn, pro něž se nakladatelé s ohledem na maďarský trh rozhodli. Kaprálové Zimní knihu o lásce nakladatelství Typotex překřtilo na Egy férfi. Válasz Esterházy Péternek (Jeden muž. Odpověď Péteru Esterházymu), čímž už v názvu naznačilo, že literární črty české spisovatelky vznikly v reakci či přesněji v odpověď na román Jedna žena (Egy nő, 1995, sl. 2011) velikána maďarské prózy Pétera Esterházyho.

Nakladatelství Metropolis Media, které loni vydalo Stančíkův Mlýn na mumie, se naopak alespoň zdánlivě rozhodlo vsadit na senzacechtivost čtenářů. Obálku knihy opatřilo vedle anatomického řezu lidským trupem, který upoutal už na českém originále, také krvavou skvrnou a nepřehlédnutelným nápisem „mystický gastronomicko-pornografický thriller“. Třebaže zvolený vizuál posouvá Stančíkův román do trochu jiné roviny, než v jaké byl recipován v České republice, ze strany Metropolis Media to není vyloženě nečekaný krok. Totéž nakladatelství totiž vydává zejména fantasy a sci-fi literaturu a stojí také za žánrovým časopisem Galaktika, maďarskou obdobou tuzemského sci-fi a fantasy měsíčníku Pevnost.

Festival prvotin a polský fantasy veterán
Nebyl to však nikdo z výše zmíněných, nýbrž polský fantasy fenomén Andrzej Sapkowski, kdo v sobotu odpoledne s nadsázkou bezmála zboural visegrádský stánek. Právě autor kultovní série o zaklínači Geraltovi totiž ke stánku nalákal suverénně nejvíce přihlížejících. Zatímco pódium bylo během diskuse s autorem zcela v obležení zejména dospívajících fanoušků, jen o několik kroků dál už se jejich vrstevníci s předstihem stavěli do fronty čekatelů na autogram. S tou mohly co do délky v kontextu celého festivalu soupeřit jen ta na hlavní zahraniční hvězdu festivalu, tureckého nobelistu Orhana Pamuka, a ta na maďarského prozaika Pétera Nádase, kteří rozdávali podpisy čtenářům přes dvě hodiny. Zájem o Nádase znásobila i skutečnost, že na trh dorazily autorovy dlouho očekávané, do dvou svazků rozdělené memoáry Világló részletek (Světélkující detaily).

Od roku 2001 probíhá souběžně s budapešťským knižním festivalem do jeho programu začleněný Festival evropských prvotin (Európai Elsőkönyvesek Fesztiválja). Odborné i laické veřejnosti se při něm otevírá jedinečná možnost seznámit se s novými, dosud neobjevenými hlasy evropské literatury a snad i tiše hádat, o kterém z autorů v budoucnosti ještě uslyší. Letos se v rámci několika panelových diskusí představilo zájemcům celkem osmnáct literárních nadějí, mezi nimi i laureátka Ceny Jiřího Ortena, česká prozaička a překladatelka Sára Vybíralová. Autorka v tuzemsku hojně diskutované sbírky povídek Spoušť tak navázala na předchozí účast Tomáše Zmeškala (2014), Dory Čechové (2015) či Viktorie Hanišové (2016).

To ale zdaleka neznamená, že by se celý visegrádský program točil jen kolem přítomných autorů. Hovořilo se například i o možnostech finanční podpory překladů, nové antologii české poezie 19. století editorky Veroniky Heé či o české a slovenské časopisecké scéně a recepci maďarské literatury v jednotlivých periodikách. Česká literární historička Marta Pató v tomto kontextu vyzdvihla zejména nedávné tematické číslo A2 věnované současné maďarské próze (20/2016) i příležitostné tematické bloky v Souvislostech. V neposlední řadě se maďarští překladatelé z češtiny, polštiny a slovenštiny pokoušeli případným zájemcům z branže udat své nadcházející překladatelské projekty. I to, do jaké míry se jim to povedlo, bude měřítkem úspěchu českého, respektive visegrádského hostování v Budapešti. Zatím se ale zdá, že v Maďarsku je navzdory protievropskému a izolacionistickému politickému směřování země o středoevropskou literaturu zájem. A agilní České centrum v čele s ředitelkou Lucií Orbók na tom má lví podíl.