(2. 9. 1955, Vratislav) – prozaička a dramatička

Debutovala v roce 1987 v časopise Odra povídkou, kterou prezentovala jako náhodně objevený text J. L. Borgese. Od roku 1993 jsou její dramata pravidelně publikována v měsíčníku Dialog. Divadelní hry Lidie Amejko, které se zároveň dočkaly mnohých televizních a rozhlasových adaptací, byly doposud hrány ve Varšavě, Krakově, Opolí, Vratislavi, Londýně a Düseldorfu. Její texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, chorvatštiny, španělštiny a češtiny – zdramatizovaná povídka Pan Dwudrzewko, kterou do češtiny přeložila Irena Lexová, se objevila v souboru čtyř současných polských dramatiků nazvaném Pobavme se o životě a smrti.

Głośne historie (nakladatelství Oficyna 21, Varšava 2003) jsou autorčiným knižním debutem. Jde o knihu skromnou, stojící mimo hlavní proud či masový zájem čtenářů, přesto však stylisticky a kompozičně velice vyspělou, vyzrálou a „sebejistou“. Hrdiny těchto šestnácti povídek jsou lidé, kteří žijí v realitě „převrácené naruby“, kteří si navíc nejsou úplně jisti tím, jak se jmenují, ve které době v jakém časoprostoru se právě vyskytují a zda-li vůbec existují. Z onoho chaosu se snaží získat nějaké obrysy světa a nepřetržitě cosi hledají – Boha, smrt či pravdu.

„Člověk by si měl nalézt něco seriózního a stálého, čím by si mohl něco tak plytkého jako existence přišpendlit,“ tvrdí jeden z hrdinů, který se potuluje, kam ho právě nohy zanesou – na hranice reálného světa, do zásvětí, na Golgotu nebo prostě jen na smetiště. Povídky Lidie Amejko mezi sebou bývají provázány tenkou fabulistickou nití a jsou pokusem o definici lidského osudu a smrti, pokusem zpovědi o lidské samotě. Jejími hrdiny jsou postavičky různého původu a často pocházejí ze spodních společenských vrstev. Každý si filosofuje po svém a dochází své pravdy, což mu následně umožňuje buď ničím nerušený život, vyrovnanou smrt nebo poklidné živoření. 

Kniha by mohla být díky autorčině vytříbenému citu pro jazyk, smyslu pro humor, nadsázce a také díky značné filosofické hloubce považována za učebnici grotesky a eschatologie počátku 21. století. Jistě i tací spisovatelé jako výše zmiňovaný J. L. Borges, otec polské grotesky Stanislaw Mrožek, Witold Gombrowicz či spisovatelka generace bruLionu Natasza Goerke by se od autorky mohli lecčemu přiučit.