Výbor povídek ze zemí jihovýchodní Evropy iniciovaný a sestavený na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se jeví jako velmi záslužný počin přinejmenším ze dvou důvodů. Za prvé tato antologie umožní širší čtenářské obci získat konkrétnější představu o současném literárním dění v oblasti, která od nás není zeměpisně příliš vzdálená a veřejnost je o ní čas od času informována ve sdělovacích prostředcích. Literatura z této části Evropy však u nás stále není dostatečně známá a lze tvrdit, že v povědomí mnohých čtenářů si uchovává jakýsi folklorní či exotický ráz. Další kladem přítomné antologie je to, že vznikla ve spolupráci studentů a pedagogů Katedry jihoslovanských a balkanistických studií – jediného vysokoškolského pracoviště v České republice, jež poskytuje filologické vzdělání současně pro šest oborů jihovýchodoevropského areálu, a to pro slovinštinu, srbštinu, chorvatštinu, bulharštinu, rumunštinu a albánštinu. Někteří ze studentů těchto specializací se orientují na překladatelství jako na jednu z možností budoucího profesního uplatnění a účastní se překladatelských seminářů, v jejichž rámci se v minulém roce soustředili na současnou povídkovou tvorbu v zemích jihovýchodoevropského areálu.

Antologie obsahuje devatenáct krátkých próz, jejichž autory jsou spisovatelé zastupující šest národních literatur, a to literaturu slovinskou (Marko Sosič, Suzana Tratnik, Polona Glavan, Nejc Gazvoda), srbskou (Igor Marojević, Ivančica Derić, Marko Vidojkovič), chorvatskou (Svjetlana Gjoni, Zoran Ferić, Ivana Simić Bodrožić), bulharskou (Dejan Enev, Georgi Gospodinov, Kalin Terzijski), rumunskou (Gheorghe Stroe, Maria Postu, Ivona Boitan, Bogdan Suceavă) a albánskou (Uran Butka, Mira Meksi).

Výbor se jeví jako reprezentativní, neboť vedle žijících klasiků uvádí výrazné (a v zahraničí hojně překládané) představitele střední generace a vedle toho i mladší, ale již úspěšné autory. Pro literárního teoretika či historika se může stát podnětem k úvahám o mnohotvárnosti stylů a postupů postmoderní prózy, v níž nacházíme jisté společné jmenovatele, např. vypravěčskou ich-formu, případně dialogičnost, ironicko-groteskní vnímání soudobého světa, fantastickou nadsázku, vedle toho však i sklon k reflexi a esejističnosti. Pro českého čtenáře bude antologie zajisté objevem, neboť mu zprostředkuje neobyčejně pestré zážitky ze současného Balkánu – od historických reminiscencí vztahujících se k sarajevskému atentátu na rakouského následníka trůnu přes tragické osudy ilegálních emigrantů mezi Albánií a Itálií až k jemným analýzám zapovězených lesbických a incestních vztahů nebo k postavení ženy ve společnosti dosud ovládané tradičními předsudky.

Studentské překlady povídek jsou čtivé a díky odbornému dohledu zkušených učitelů nevykazují ani obvyklé začátečnické nedostatky. Nepochybuji o tom, že mnozí z dnešních studentů Katedry jihoslovanských a balkanistických studií na FF UK mají jak nezbytné nadání, tak i píli potřebnou k tomu, aby se z nich časem stali uznávaní překladatelé.