„To byla jedna z republik Sovětského svazu.“ Tak bude znít nejspíš odpověď průměrného Čecha na otázku, co ví o Moldavsku. Dobří studenti přidají informaci o Kišiněvě coby moldavském hlavním městě. Už jen jednotlivci budou vědět, že se v Moldavsku mluví rumunsky a že tato země leží na východní hranici romanity.

O to cennější je nová čítanka Naše zrcadlo, věnovaná současné rumunské literatuře v Besarábii, tedy v dnešní Moldavské republice. Uznávaný překladatel z rumunštiny a francouzštiny Jiří Našinec do ní vybral dvacet krátkých próz současných besarabských autorů, a to tak, že představuje pestrou stylovou i tematickou směsici. Jestliže je někdo předurčen k sestavení původní a reprezentativní antologie, která by v průřezu pokryla současnou moldavskou tvorbou, je to právě Jiří Našinec. Na svém kontě má řadu překladů z besarabské literatury. V Našincových překladech česky promluvila díla Aurelia Busuioca, Nicolae Rusa či Iuliana Ciocana.

Generacemi napříč
Texty jsou seřazeny podle data narození autorů. Hned na první pohled tak vidíme, že se jedná o skutečně široký výběr. Na stránkách Našeho zrcadla se setkává benjamínek besarabské literatury Ion Buzu (*1990) s Vladimirem Beşleagou (*1931), bardem moldavské literatury, který si již dávno zasloužil místo v učebnicích. Není jistě náhodou, že Vladimira Beşleagu do českého prostředí uvedl právě Jiří Našinec, a to překladem románu Spálená křídla (Odeon, 1987). Každému z textů předchází krátký medailonek autora. Tato část antologie tak přínosně doplňuje a aktualizuje Slovník rumunských spisovatelů z roku 2001, který obsahuje i besarabské tvůrce.

Spolu s klesajícím věkem autorů lze v Našem zrcadle sledovat proměnu témat a také odklon od moldavské půdy. Úvodní povídka Vladimira Beşleagy Pan Sofian čtenáře příjemně uvádí do moldavských reálií. Nenásilně nás pošťouchne, abychom si zopakovali či doplnili informace o této části světa. Ukazuje, o jak národnostně pestré území se jedná. Vedle většinového rumunskojazyčného obyvatelstva je v Moldavsku zastoupeno ukrajinské a ruské etnikum a také gagauzská (turkická) a bulharská menšina.

To je první a zároveň poslední významnější zastavení na moldavském území. Jak kráčíme po časové ose k mladším autorům, mizí ukotvenost mezi Dněstrem a Prutem a sílí touha postav i autorů objevit vlastní cestu a své místo ve světě, i v tom literárním. Přibývá pokusů o netradiční postupy, o literární experiment. Hlavním předmětem je často autor sám. Název antologie Naše zrcadlo je proto víc než na místě. „Naše“ zrcadlo odráží nejen současný stav rumunské literatury v Moldavské republice, ale také myšlenkový vývoj mladé generace tamních autorů.

Moldavsko: Nemáme problém!
Stranou zájmu antologie zůstávají bolavá místa současného Moldavska. Ani zmínky o zdevastovaném hospodářství této země, která patří k nejchudším v Evropě. Ani slovo o rozvratu besarabských rodin způsobeném vysokou emigrací. Podle neoficiálních odhadů pracuje za hranicemi každý čtvrtý občan Moldavské republiky. Ani stopy po národnostních rozmíškách a s nimi souvisejících sporech o směřování moldavské společnosti, oscilující mezi jazykově i historicky spřízněným Rumunskem, tedy Západem, a Ruskem, se kterým Besarábie sdílela státnost po dlouhá desetiletí sovětské okupace. Jako by neexistovaly neřešené problémy s územní celistvostí. Kišiněvská vláda přitom od začátku 90. let nemá ani minimální vliv na dění v separatistickém Podněstří. Gagauzská autonomní oblast navíc v pravidelných cyklech vyhrožuje, že vyhlásí plnou nezávislost.

Jedná se o záměr? Nebo už je moldavská společnost těchto témat syta? Začala budovat vlastní identitu rozkročenou na hranici mezi Západem a Východem? Dívá se do budoucnosti? Nebo se snad besarabští autoři snaží oslovit svět, který moldavské problémy nezná nebo ho nezajímají?

Cílem nově vydané antologie je ukázat, že rumunská literatura v Moldavské republice žije. I na malém území, které Evropa dlouhodobě nechává bez povšimnutí, vznikají útvary jako ve velkých literaturách, často za použití neotřelých postupů. Tu s větším, tu s menším úspěchem.