Sigurjón Birgir Sigurðsson (nar. 1962), který si říká Sjón (v překladu Zrak), je příslušník generace islandských autorů, která odmítla pokračovat v literárním proudu sociálního realismu, popisujícího těžký život islandských rybářů a sedláků. Spolu se svými vrstevníky se zhlédl v punku, surrealismu a dadaismu, ty však promíchává s islandskou tradicí, již představují ságy, mýty a příroda. „Naše generace se jako první snažila uvést surrealismus do všedního dne. Fyzická setkání se zázraky se odehrávají denně, když ráno vyjdeš z domu,“ říká v rozhovoru z roku 2006 a jeho slova platí i pro současnou tvorbu. Sjón byl také spoluzakladatelem neosurrealistické skupiny Medúsa a bez zajímavosti pro české prostředí není fakt, že mezi texty, které ho v mládí inspirovaly, uvádí mimo jiné i básně Vítězslava Nezvala a Konstatina Biebla. Sjón debutoval již v šestnácti letech sbírkou básní Sýnir (Představy, 1978) a jeho tvorba dnes již čítá několik románů, sbírek básní, dramat, libret i knih pro děti.

Průlom v autorově tvorbě představoval román Syn stínu (Skugga-Baldur, 2003, česky 2008), za který v roce 2005 obdržel Cenu Severské rady za literaturu. Syn stínu přestavuje zvláštní vyprávění o konfrontaci dobra a zla, které vychází z přírodní mystiky a lidových pověstí. Z nich také Sjón převzal titulní postavu bájné příšery „skuggabaldur“, jež je potomkem lišky a kočky. Dějová linie se soustředí na botanika Fridrika B. Fridjónssona, jeho mentálně postiženou schovanku a faráře Baldura. Kniha neobsahuje souvislý text, ale sled krátkých poetických pasáží, prodchnutých symbolikou. V roce 2016 uvedlo pražské Studio Hrdinů divadelní adaptaci textu v one woman show Terezy Hofové v režii Kamily Polívkové.

Druhým překladem, který vyšel v češtině, je novela Měsíční kámen. Příběh chlapce, který nikdy nebyl (Mánasteinn – drengurinn sem aldrei var til, 2013, česky 2015). Sjón v rozhovorech přiznává, že si před každou knihou dělá velmi poctivé historické rešerše. V případě Měsíčního kamene se zaměřil na problematiku homosexuality na Islandu, průběh smrtící epidemie španělské chřipky, kterou na Island v roce 1918 zanesla jedna z lodí a která zabila tisíce lidí, a také na úctyhodný příliv světové kinematografie na Island v době první světové války. Fakta se však v knize objevují jen zběžně, pozornost je soustředěna na vnitřní prožívání světa očima osamělého chlapce, jehož osud určuje odlišná sexuální orientace a chybějící rodinné zázemí.

V pořadí třetím českým překladem je kniha Múza z lodi Argó (Argóarflísin, česky 2016), jež však na Islandu vyšla již v roce 2005. V ní se autor obrátil ke starým řeckým bájím, konkrétně k pověsti o Iásónovi a argonautech, kteří společně na lodi Argó brázdili moře na cestě za zlatým rounem. Sjón zasazuje Iásónovu báji do rámcového příběhu poněkud zvláštního Islanďana Valdimara Haraldssona, jenž věří v nadřazenost nordické rasy, způsobenou pravidelnou konzumací ryb. Ve spojeních obou vyprávění Sjón relativizuje smrt bohů, kteří v převtělení čekají na svou další šanci.

Kromě literatury se Sjón věnuje i hudbě, je jedním z blízkých spolupracovníků světově proslulé zpěvačky a islandské ikony Björk, spolu s ní působil v kapele Sugercubes. Za texty písní ve filmu Tanec v temnotách Larse von Triera byl nominován na Oscara. 

Autorova oficiální stránka