Uznávaná spisovatelka Hanne Ørstavik (*1969) se narodila v severním Norsku, kam také zasadila děj svého románu Farářka (Presten, 2004). Ten byl nyní, po deseti letech od norského vydání, přeložen do češtiny. Na rozdíl od dvou dříve vydaných románů Láska (Kjærlighet, č. 2002) a Ve skutečnosti (Like sant som jeg er virkelig, č. 2007) nespadá Farářka do volné trilogie zabývající se vztahem rodičů a dětí, tematicky i jazykově se však předchozí tvorbě autorky velmi podobá. 

Zatímco Láska se soustředila na vztah sobecké Vilmy a jejího syna, kteří marně toužili po lásce, a Ve skutečnosti se věnovalo vztahu majetnické matky a její dospělé dcery Johany, v pomyslném středu nově přeložené knihy stojí pomocná farářka Liv, od níž se táhnou paprsky k lidem v jejím okolí. Liv si v sobě nese trauma z minulosti – sebevraždu své intimní přítelkyně Kristiane – a k jejich společným chvílím se neustále vrací ve vzpomínkách. Tragédie se stala v Německu a Liv odjela na sever evropské pevniny, aby zapomněla a začala znovu. Snaží se proto svědomitě vykonávat svoje povolání – kázat, připravovat církevní obřady, poskytovat duchovní útěchu. Zejména to poslední se jí ale vůbec nedaří. Zjišťuje, že se na farářku nehodí. Nedokáže totiž poznat, kdy ji její bližní potřebují.

„Co jsem vlastně chtěla, čeho bylo najednou příliš? Tahle trhlina, ta propast ve mně, kterou nešlo zaplnit, co to bylo? Co jsem tady dělala? Co bych dělala kdekoliv jinde? Proč ve mně nebylo nic, čeho by se člověk mohl zachytit?" (s. 121)

Knihy Hanne Ørstavikové se nevyznačují přehršlí děje, spádem ani jinými typickými prvky zábavné literatury; odvíjejí se pozvolna, pomalu tápou kupředu a nabízejí řadu přemýšlivých zastavení. Prostřednictvím reflexí hlavní hrdinky se vracíme do minulosti, putujeme prošlými ději krok za krokem a pátráme po chvíli, kdy Liv ve vztahu ke Kristiane udělala onu osudovou chybu, kterou, jak se zdá, ještě nejednou zopakuje. Vzhledem ke svému povolání se Liv pochopitelně nevyhne ani rozjímání o náboženství, i když to v příběhu překvapivě zase tak důležitou roli nehraje. Narážku na skutečnost, že žena-farářka je i v protestantské církvi jevem poněkud nezvyklým, najdeme v knize výrazněji zmíněnou pouze jednou. Čtení výrazně zpomaluje také jazyk. Ørstaviková je svým zaměřením na jazyk a metaforické jazykové obraty již proslulá. Jazyk by měl podle autorky souznít s formou, a není tudíž divu, že jazyk knihy je stejně jako hlavní hrdinka těžkopádný a obtížněji srozumitelný.

Důležitou součástí života Liv je disertační práce na téma povstání Sámů ve farnosti Kautokeino v roce 1852. Skupina Sámů tehdy napadla tamní představitele norských úřadů, přičemž důvody povstání jsou dodnes nejasné. Je nicméně jisté, že povstání bylo alespoň částečně motivováno nábožensky – mezi Sámy se šířilo tzv. læstadiánství, reformní hnutí nazvané podle kazatele Larse Leviho Læstadia, díky němuž se Sámové osvobodili od alkoholu a odhodlali se trvat na rovných právech zaručených Biblí. Právě tato dimenze konfliktu Liv zajímá a v myšlenkách se jí mísí se současností. Nejen pro ty, kteří zhlédli norsko-sámský film Vzpoura v Kautokeinu (Kautokeino-opprøret, 2008), můžou být tyto části knihy zajímavým a novým pohledem na zásadní událost v dějinách sámské menšiny.

Kromě značného počtu sebevražd lze autorce v případě Farářky, ale možná i obecně, vytknout jedinou, avšak celkem podstatnou věc – v knize chybí mužské postavy. Obzvlášť v kontextu severské literatury (Herbjørg Wassmo, Sofi Oksanen, Helene Uri) není jistě nic pozoruhodného, že ženy hrají první housle. Ženy představují silné, výrazné osobnosti, které si často pro sebe uzmou celou knihu. Farářka však tento typ ženské literatury dovádí do krajnosti – pokud si odmyslíme krátké shromáždění filozofujících farářů, muž se tu vyskytuje všehovšudy jeden a i ten velmi rychle zase zmizí. Absence mužských postav nemusí nutně znamenat nedostatek, zůstává ale faktem, že text se tím stává přespříliš feminním a také poněkud nudným.

Na své si v případě Farářky přijdou čtenáři, kteří mají v literatuře rádi poklidné tempo, minimum děje a důkladný vhled do nitra ženských postav, zájemci o dějiny Sámů a koneckonců všichni, kteří se zaobírají otázkou, proč a jak žít.