Poslední čtvrtletí tohoto roku se na překladové scéně z bulharské literatury neslo ve znamení stěžejních spisovatelek střední generace. V říjnu vyšla ve Větrných mlýnech v překladu Ondřeje Zajace básnická sbírka Ráno hráče karet Kristin Dimitrové (nar. 1963) a na křest, pořádaný Bulharským kulturním institutem a nakladatelstvím, zavítala jak do Prahy, tak do Brna i sama autorka.

Prosinec patří další významné spisovatelce – Teodoře Dimové (1960). Nakladatelství Petr Štengl může nabídnout přátelům bulharské literatury ke koupi jako dárek pod stromeček její Adrianu, přeloženou Davidem Bernsteinem; křtu románu, který připravil Bulharský institut spolu s nakladatelem a Knihovnou Václava Havla pro předvečer Mikuláše 5. 12., se rovněž zúčastnila autorka. Knihu publiku fundovaně představil Marcel Černý, spisovatelka a překladatel přečetli úryvky z románu a vyznali se ze svého vztahu k němu.

Hodí se připomenout, že literární platformou, která poprvé uvedla Dimovou v českém překladu, je právě iLiteratura: jde jednak o ukázku z již zmíněné Adriany, uveřejněnou r. 2007, ale i o úryvek z románu Matky (Majkite), který autorku celosvětově proslavil, a to o rok později v překladu Oru Bernsteinové. Totéž se týká literárněvědných textů – o autorce poprvé psala Ani Burova vesbornících iLiteratury Literatura ve světě 2004, Literatura v Evropě 2005 a Literatura ve světě – svět v literatuře 2006–2007, přičemž románu Adriana se věnovala v posledním z nich.

Kniha je zajímavým experimentem. Dimova svérázným způsobem „pokračuje“ v nedokončeném románu svého otce Dimitra Dimova (1909–1966), jednoho z nejvýznamnějších bulharských beletristů druhé poloviny 20. století. Hrdinku však přenáší do nového kontextu, vytváří nezávislé dílo, které je ve složitém intertextuálním vztahu ke knize otce. Samotná Dimova k tomu však v úvodní poznámce Čtenáři na vysvětlenou říká: „… Je to mnohem prostší – nepopsatelná, z dětství vytanulá radost z toho, že jsem otci na dotek, že jsem s ním ve spojení. Je to ještě prostší – láska, vyznání lásky mému otci.“  

Charakteristický styl Dimové, vyznačující se mj. dlouhými souvětími, upozaděním odstavců a překotností vyprávění, by snad českému čtenáři mohla přiblížit jistá příbuznost se stylistikou Jáchyma Topola či předtím Bohumila Hrabala. Z autorek snad s Petrou Hůlovou…  

Dimovou v originále může čtenářům nabídnout Slovanská knihovna; vedle již zmíněných titulů Majkite (Matky, 2006) a Adriana (2007) jde o román Emine (2001) a divadelní hry Piesi (2006). A je moc dobře, že k loňskému překladu románu Majkite (Materi) do ruštiny z pera Zoji Karcevy přibývá letos český překlad Adriany od Davida Bernsteina.