Na počátku své kariéry se Stehen King dostal do situace, kterou o něco později využil v obráceném gardu jako jeden z motivů románu Pytel kostí. Tehdejší nakladatelé tvrdili, že ideální stav pro (nejen) začínající autory je jedna kniha ročně. Ovšem King tehdy psal víc. Řešením, které mělo navíc zodpovědět otázku, nakolik je schopen autor uspět bez zavedené značky „King“, byla publikace pod pseudonymem (hrdina Pytle kostí si naopak nepublikované texty schovával do zásoby a vydával je v době spisovatelského bloku).
Mezi lety 1977 až 1984 tak bylo publikováno pět románů Richarda Bachmana, z nichž poslední (chronologicky, nepřeložen stále zůstává román Rage, na který však sám autor uvalil embargo pro téma střelby na střední škole) byl letos konečně vydán v českém překladu.

Zhubni je příběhem úspěšného maloměstského právníka Billa Hallecka, který nešťastnou náhodou (a s drobnou pomocí manželky, která se rozhodne za jízdy oživit jejich sexuální život) přejede starou cikánku. Díky svým konexím a faktu, že obětí byla „jen“ cikánka, odejde od soudu bez ztráty kytičky. S tím se ovšem nesmíří příbuzný zabité a vysloví podivnou kletbu: Zhubni. A Halleck hubne. Co se ze začátku zdá požehnáním, se brzy mění v závod s časem…

Velká výhoda všech bachmanovek je v jejich tahu na čtenáře. King se pod svým pseudonymem nezatěžoval žádnými finesami či pozvolným budováním atmosféry. Čtenář byl vhozen doprostřed situace, proveden příběhem plným špinavostí a lidské malosti a po nějakých dvou stovkách stran (tedy na metě, kde se klasický King teprve rozcvičuje) se kniha zakončila. Většinou krutě a nelítostně. King možná věří na šťastné konce, ale Bachman rozhodně ne. Jednou z opakujících se pouček u jeho knih je, že byl temnou polovinou Kingovy mysli (motiv rozpracovaný i v románu Temná polovina).

Román Zhubni se této poučky drží na sto procent. Kapitoly rychle utíkají (v záhlaví většinou s číselným údajem, kolik Halleck zrovna váží) a všechny postavy jsou… omlouvám se, ale není lepšího termínu než svině. Snad jen o Halleckově dceři se dá uvažovat jako o nevinné, ale jinak zde máme přehlídku pokrytectví, morální degenerace a sebestřednosti. Nikdo není nikomu oporou a kletba sama na nějaké vedlejší oběti rozhodně nehledí. Právě důslednost v „pošpinění“ všech zúčastněných staví román nad průměr. A pak také příjemné novum spočívající v řešení Halleckova problému. Postižený ve chvíli, kdy zjistí, že jeho kamarádíčci mu tentokrát nepomohou (soudce se mění v plaza, policejní náčelník se rozpadá zaživa), se neobrací na duchovní autority či staré grimoáry, ale na svého známého, newyorského gangstera (další ukázkový psychopat do románové galerie). Souboj s kletbou rozhodně není bojem dobra a zla, ale prostě pragmatickým střetem dvou sil; oběma jde o zničení té druhé a obě jsou pozoruhodně tvrdohlavé. A právě proto, že chybí jakýkoliv morální rozměr (krom biblického oko za oko), směřuje kniha k předvídatelnému, přesto však ve své neodvratnosti působivému konci.

Zhubni je dnes dílo zajímavé především pro svou pozici v Kingově bibliografii. První bachmanovky byly možná syrové, ale stěží něčím výjimečné. Jednalo se o začátečnická díla. Jejich kvality se však postupně zvyšovaly a vrcholu dosáhly v naprosto bezútěšném Running manovi (česky loni i jako Běh o život) a právě tomto nejčistším bachmanovském hororu (což je zhruba stejné, jako kdybychom řekli o nějakém filmu Sama Peckinpaha, že je to jeho „nejčistší“ western). Zhubni bylo navíc psáno v době, kdy se množily spekulace, které nakonec vedly k Bachmanově smrti na „rakovinu pseudonymu“. V textu je tedy několik narážek na knihy Stephena Kinga. Ostatně, propojenost světa Bachmanova a Kingova jsme už naznačili v úvodu. King do těchto knih často vkládal autobiografické prvky a i později se Bachman tu a tam v jeho díle objevil (bachmanovkou měla být Misery, po letech byly „nalezeny“ romány Blaze a Strážci zákona – ke kterým King ironicky doplnil „svou vlastní“ Beznaděj, a vytvořil tak podivuhodný stylový a žánrový diptych).

Přesto je to však právě Zhubni, které Bachmanovu kariéru uzavřelo. A je symbolické, že se tak stalo právě knihou, kterou se Kingův a Bachmanův styl nejvíce přiblížily. Knihou, jejíž hlavní hrdina sleduje svou kletbu do státu Maine, tedy do kraje neodmyslitelně spojeného právě se Stephenem Kingem…

A jak to bylo s otázkou, nakolik je možné uspět bez jména King? Před odhalením pseudonymu se Zhubni prodalo 28 000 výtisků. Po odhalení se prodeje zdesetinásobily…