Začátkem roku 2022 kontaktoval Collina Smytheho, který kdysi vydal prvních pět Pratchettových románů a později působil jako jeho agent, zoufalý fanoušek. Jako dítě si totiž zamiloval Pratchettovu povídka Honba za paterem klíčů. Ta tehdy vycházela na pokračování a dotyčný fanoušek si sice jednotlivé části vystřihoval, ale jaksi zapomněl zachovat datum publikování a jméno periodika. Collin Smythe ke svému úžasu zjistil, že o zmíněné povídce nemá nikde žádný záznam, a tak vyslal své vrchní vyzvědače (Pat a Jan Harkinovi) po stopě. Ti logicky zapadli do archivu, když si před tím vymezili, kdy a kde tak asi mohla povídka vycházet. Nakonec ji objevili v deníku Western Daily Press. A v průběhu svého pátrání jako bonus narazili na řadu dalších příběhů – vydaných pod pseudonymem Patrick Kearns (podle příjmení Pratchettovy matky za svobodna), případně podepsanými jako „strýček Jim“.

Jedním tahem pera je souborem právě těchto povídek. A jak připomínají editoři, je dost možné, že se jedná o příběhy, o nichž se sám autor potměšile několikrát vyjádřil jako o dobře schovaných. Jakýkoliv dosud neznámý Pratchettův text je samozřejmě důvodem k radosti, je třeba si ovšem několikrát zopakovat, že tato kniha obsahuje vesměs příběhy napsané ještě před publikováním prvního zeměplošského románu Barvy kouzel – a rozhodně dlouho před tím, než si Pratchett plně osvojil a vypiloval styl, díky kterému získal miliony fanoušků a fanynek. Byť zrovna v Honbě za paterem klíčů (která je ovšem ze zde publikovaných příběhů suverénně nejmladší) se už dají najít prvky, z nichž první zeměplošský román vyrostl – včetně města jménem Morpork, výsměchu fantasy barbarským mlátičkám a jemnému průniku našeho světa s tím fantastickým.

Většina povídek je ovšem z počátku sedmdesátých let a je poplatná svému médiu – respektive tomu, jaký prostor v něm mladý Pratchett měl. A tak jdou přímo k věci. Hned na začátku se nahodí háček, rychle rozvine zápletka a po nějaké té drobné komplikaci je zde finále. Někdy vypointované, jindy zahrané spíše do ztracena. Pratchett se pohybuje v (tehdy) současné Anglii a jeho postavy řeší každodenní problémy běžných lidiček. Televizi, nějaké ty peníze, dovolenou, hluk… a sem tam jim do všeho hází vidle třeba ministerstvo mrzutostí a za zády se jim ozvou nezákonně znějící zvuky. Jsou to příjemné historky z anglického venkova, které ovšem nepíše některý z klasiků humoristické britské literatury, jako je třeba P. G. Wodehouse, ale mladý muž, který vyrůstal na sci-fi literatuře a za sci-fi autora se také považuje. Nesmíme zapomínat, že první dva Pratchettovy romány byly zábavné sci-fi, nikoliv fantasy – Temná strana slunce a Strata.

A tak se v malé vesničce můžeme setkat se zkamenělým rádiem a živými druhohorními motýly, ničím výrazný človíček zabloudí za kulisy svého života a setká se se scenáristy všeho, co se mu děje, odpovědí na inzerát si můžete objednat stromek, který plodí peníze… Je vidět, že Pratchettovým oblíbeným motivem byly hrátky se Santa Clausem a prvky z několika zde obsažených povídek o léta později pronikly i do skvělého zeměplošského románu Otec prasátek.

Kniha také obsahuje hned několik povídek odehrávajících se v městečku Blackbury v hrabství Gritshire. Tam později Pratchett zasadil své dvě trilogie pro dětské čtenáře – jak tu o Johnnym (Jen ty můžeš zachránit lidstvo, Johnny a mrtví, Johnny a bomba), tak tu o Nomech (Velká jízda, Velký boj a Velký let). A že se tam dějí zajímavé věci! Parní válec odmítne být sešrotován, jakýsi zlotřilec si zahrává s počasím a městečko může klidně zarůst během dne džunglí a přeorientovat svou ekonomiku na produkci tropického ovoce. A právě zde se už objevují typické pratchettovské náhledy na svět a realitu – třeba v tom, že místní podobné věci moc neřeší, protože divné věci se v hrabství Gritshire dějí často, a tak jsou lidé moudřejší a nezavrhují hned nadpřirozené vysvětlení.

Ve výsledku tak kniha svou kvalitou sice logicky zaostává za „vrcholným“ Pratchettem, ale nabízí dostatek zábavy i známých prvků, aby potěšila všechny fanoušky a fanynky. Ti zde nenaleznou jen prototypy některých později využitých zápletek a nápadů, ale třeba i podobnou atmosféru, na které později vystavěl některé své nejlepší povídky třeba Pratchettův blízký přítel Neil Gaiman (srovnejte si jeho Rytířství a zde obsažené Trpaslíky výletníky). Navíc v krásné ilustrované úpravě, kterou si dost možná poslední setkání s milovaným autorem zaslouží.