Na laboratorním sklíčku
Už dlouho nevyplodil autor takový špalek. Už dlouho nepodrobil kruté vivisekci mravů takové množství postav. Na své autorské laboratorní sklíčko jich položil přes šedesát, jak napočítáme v úvodním orientačním výčtu. Už dlouho nenapsal tak dobrý román.
Už dlouho nevyplodil autor takový špalek. Už dlouho nepodrobil kruté vivisekci mravů takové množství postav. Na své autorské laboratorní sklíčko jich položil přes šedesát, jak napočítáme v úvodním orientačním výčtu. Už dlouho nenapsal tak dobrý román. Jen částečně, a spíš méně než více, za to můžeme vděčit faktu, že idea této knihy se datuje rokem 1976, jak se svěřuje v krátkém doslovu, kdy napsal první kapitolu, ale uvízl v mrtvém bodě, nechal toho a prvních pár stran pak kdesi ztratil. V 70. letech a v následující dekádě měl King možná lepší nápady než posléze, ale zase to nebyl tak špičkově vypsaný autor. Utáhne prakticky vše, hravě zvládá kompoziční úskalí mnohdy hodně propletených linií a podzápletek. Občas chrlí více slov, než je třeba, a přehušťuje své knihy tucty vedlejších, diskutabilně zbytných motivů. Jsou i zde, šest desítek postav po nich volá, ale slovní gejzíry udržel King tentokrát velmi disciplinovaně na uzdě, což při rozsahu jeho novinky udiví a dvojnásobně potěší všechny, kterým se tento jeho nešvar už začal zajídat.
Dva základní tahy románu Pod kopulí jsou přímé a jasné. První je povahy technologické: odkud se vzal záhadný, průhledný a omezeně i průstupný dekl, který zničehonic pokryl americké město Chester’s Mill, jakýsi upgrade Kingova „domovského“ Castle Rocku? Kdo ho na město posadil a za jakým účelem? Z čeho je utvářen? Jak se ho zbavit? Jak se zpod něj dostat na svobodu? Tahle poslední otázka se už dotýká druhého tahu románu, pro Kinga, který nepíše primárně sci-fi, ale studii lidského chování v extrémních, třeba i mysteriózních podmínkách, podstatnějšího.
Ten se větví do desítek vlásečnic a technologický problém, záhadnou kopuli, často zatlačuje do pozadí. Hlavní ose románu posloužila jako katalyzátor: v malém městě spustila dění, na jehož další vývoj už má nepříliš podstatný vliv. Chvílemi na ni zapomíná čtenář, stejně jako na ni zřejmě zapomínají i aktéři neobvyklého dění.
Ti čelí protivníkovi snad ještě záhadnějšímu, než je nepochopitelná kopule. Ano, sama její existence komplikuje vězňům pod ní víc a víc život, a pokud to takhle půjde dál, způsobí jeho konec: docházejí pod ní potraviny, vzduch se nejprve enormně zahřívá a pak začíná ubývat, hrozí věčný soumrak, jak se na kopuli zvnějšku usazuje prach a zplodiny. Pomoc zvnějšku je neefektivní, omezená. Nejlítější boje tak obyvatelé Chester’s Mill záhy svádějí mezi sebou a také sami se sebou.
V živném roztoku na Kingově laboratorním sklíčku vypukne mezi sledovanými živočichy pravé peklo, charakterizující boj o holé přežití. Z někdejších přátel se stávají nepřátelé, ale i naopak, tvoří se kliky, aliance, narůstají spory na základech prostě lidských, ale i mocenských, ideologických. Pro postavu Jamese Rennieho, místního radního, který se v krizové situaci chopí vedení města železnou, bezskrupulózní rukou, za jejímiž činy je zřetelná mocichtivost, měl liberálně smýšlející King evidentní vzor: psal knihu převážně v roce 2008, v posledním roce vlády George W. Bushe. Podle některých, kteří to v tom chtějí vidět, mínil svůj román i jako varování, kam by se mohla ubírat Amerika, kdyby – dohnaná k tomu extrémní situací – podlehla vládě silné ruky a rezignovala na demokratické principy.
King je však zdatnější hororista, snovač makabrózních situací, než politický analytik či dystopista. Šedesátka hlavních postav se v jeho režii brzy zredukuje: umírají houfně, vlastní hloupostí i vlastním hrdinstvím, a někteří umírají strašlivě. Umírají zlí, ale bez soucitu i ti dobří. Ze stránek stříká krev, lezou vnitřnosti, stříkají mozky. Tohle King rovněž umí, a s velkou elegancí, působivě.
Happy end? Čtenář se ho dočká a s ním i decimovaná hrstka zachráněných obyvatel města. Všichni se dočkají i vysvětlení záhadného jevu. Není až tak podstatné a ve světle dění na předchozích stovkách stránek se zdá až lehce za vlasy přitažené. I někdo jiný než King našel zálibu v laboratorním pozorování tvorů v mezní situaci, ale on z toho vytěžil víc.